Die Presse: Protest má jméno

01. října 2013, 09:52 - .
01. října 2013, 09:52

Svobodní pod Heinzem-Christianem Strachem se opět kradmo – jako už v devadesátých letech pod Jörgem Haiderem – dotahují na SPÖ i ÖVP. Protest, ať už proti čemukoli, má (opět) jméno – FPÖ.

Ve Štýrsku se dokonce tato strana stala v neděli číslem jedna. Zrovna ve spolkové zemi, která byla v poslední době při předvolebních debatách odrážejících pohled z Vídně dávána za příklad celé zemi. Reformní partnerství! No ano, Štýrští za toto reformní partnerství bohatě odměnili právě FPÖ. Proč? Nad tím teď budou dumat „grémia“ potrefených vládních stran. Jasné je jedno: při přípravách a prosazování vládních reforem se na voliče, zvláště ty nalevo, zapomnělo. Ve smyslu účasti, ve smyslu vysvětlování nezbytných opatření. Sevřená vládní špička a společný tah nejsou samy o sobě recepty na úspěch. Z nedělního výsledku je nutně třeba vyvodit různé závěry. Jen jeden závěr je zcela nepřípustný: že pokračovat v reformách je nebezpečné.

The Financial Times: Rytíř táhne Itálii ke dnu

Sotva pět měsíců poté, co Enrico Letta složil premiérskou přísahu, zírá Itálie znovu do hlavně politické krize. Zbraň drží Silvio Berlusconi, expremiér a lídr středopravé formace, který přikázal pěti svým ministrům opustit koaliční kabinet. Krize je následkem Berlusconiho osobních nezdarů v čele s pravomocným trestem za daňový podvod. „Rytíř“ tedy zjevně staví vlastní zájmy před zájmy své země. Jako už za posledních dvacet let tolikrát. Berlusconiho chucpe se v důsledku přičte k potížím, jimž Italové čelí, když prožívají nejhorší ekonomickou krizi za celé dekády. Tlak na italské dluhopisy v poslední době trochu polevil, nicméně nová politická krize investory vystraší. Otřese také důvěrou, což může zadusit těch několik křehkých náznaků ekonomického oživení, které se objevily. Co se z římské politické mlhy vynoří, zatím nevíme. Poslanci za Berlusconiho stranu však mají asi poslední šanci dokázat, že byli zvoleni, aby sloužili Italům, ne svému vůdci.

SME: Na kraje!

Zvednout se z křesla a jít volit župana a poslance vyšších územně správních celků je nadlidský výkon, jak ukazuje i dosavadní volební účast v těchto kláních. V Trenčínském kraji to naposledy dokázal jen každý 14. volič. Nyní to nebude o nic jednodušší.
Jednak proto, že se kraje samy i ve spolupráci s vládou zbavují pravomocí a vinou řečí premiéra Roberta Fica také posledních zbytků respektu. Navíc personální analýza našeho listu potvrdila oprávněnost všeobecného pocitu. Skoro to vypadá, že kraje jsou zde hlavně k tomu, aby bylo kam umístit bratrance, švagry a nohsledy zavedených politiků. A že vinou nízké volební účasti může tato příživnická banda sehrát díky své počestnosti klíčovou roli. Přesně tak jim to vyhovuje – málo práce a mnoho teplých míst. Změní to nejbližší volby? Pravděpodobně ne. A ještě jistější je, že zůstat sedět v křesle znamená dát jim k tomuto jednání požehnání.


Čtěte také:

David Klimeš: Alespoň že nemáme Stracheho

Lettu mohou podpořit přeběhlíci od Berlusconiho

Italská vláda se rozpadá, Berlusconiho ministři odešli

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče