Menu Zavřít

Diagnóza: socialismus

13. 12. 2004
Autor: Euro.cz

PODNIKÁM VE SVÉ ORDINACI Soukromí lékaři provozují vlastní praxe už déle než deset let. Jejich pozice se však už několik let zhoršuje. Anová koncepce zdravotnictví vnich vyvolává obavy, že jsou objektem určeným klikvidaci.

Praktický lékař Jaroslav Henzl: Systém pokut nás nutí, abychom šetřili i na pacientech. ovna, říká Pavel Vepřek, předseda sdružení Občan.

PODNIKÁM VE SVÉ ORDINACI Soukromí lékaři provozují vlastní praxe už déle než deset let. Jejich pozice se však už několik let zhoršuje. Anová koncepce zdravotnictví vnich vyvolává obavy, že jsou objektem určeným klikvidaci. Privátní lékaři chtějí bojovat o své živnosti. V krajním případě budou požadovat, aby české zdravotnictví přešlo na takzvaný pokladenský systém. Pacienti by tak platili přímo v ordinacích a s účtem by poté šli do zdravotní pojišťovny. Soukromí lékaři-podnikatelé tvrdí, že nemají na vybranou. Chtějí se uživit, což je pro ně v současném systému čím dál obtížnější. Další skrytou hrozbou je návrh koncepce zdravotnictví, který minulý měsíc zveřejnila ministryně Milada Emmerová. V plánovacím systému zaměřeném na posílení role státu jim hrozí, že postupně přijdou o své ordinace. I když navrhovaná koncepce zřejmě neprojde, bude sociální demokracie ještě minimálně dva roky prosazovat svou vizi budování sítě neziskových nemocnic. „Pro soukromou sféru to znamená jediné - návrat k socialismu,“ říká odborník na financování zdravotnictví Pavel Vepřek. V představách ČSSD mají do páteřní neziskové sítě přednostně směřovat platby z veřejného zdravotního pojištění. O rozděle ní finančních prostředků by rozhodoval stát. Pokud by ještě víc přiškrtil peníze pro privátní ordinace, dožene jejich majitele k tomu, aby se jich zbavili pod cenou. DUŠENÍ VE VLASTNÍ ŠŤÁVĚ

Praktický lékař Jaroslav Henzl se rozhodl, že si k soukromé praxi v P raze-Libuši otevře ještě jednu ordinaci. Praxi má už deset let a jeho finanční situace se stále zhoršuje. Ambulance, která je závislá na platbách z pojišťoven, si nevydělá ani tolik, aby si mohl pořídit nové zařízení. Pojišťovny omezují úhrady, zpožďují platby a v posledních letech dokonce začaly lékaře penalizovat za to, že překročí limity objemu péče nebo předepsaných léků. „Rozhodující zařízení, například EKG, jsme nakoupili do roku 1995. Teď už potřebujeme nové přístroje, ale nemáme šanci si vydělat alespoň na prostou reprodukci,“ vysvětluje. Se systémem pokut začala jako první Všeobecná zdravotní pojišťovna. Doktor Henzl od ní v roce 2000 dostal takzvanou regulační srážku ve výši zhruba 100 tisíc korun. V průměrných příjmech soukromé ordinace praktického lékaře je to totéž, jako kdyby měsíc pracovala zadarmo. Pokuty postupně začaly uplatňovat i další pojišťovny. Vysvětlily to tím, že chtějí omezit rostoucí výdaje na léky a zabránit tomu, aby si lékaři nárokovali platby za vyšetření nebo úkony, které neprovedli. Limity za úkony nejvíc dusí ambulantní lékaře, specialisty. Pojišťovny jim stropy pro jejich péči určují na základě historických dat (vycházejí z plateb, které daná ordinace uplatnila v minulých letech) a podle celostátních průměrů. Praktické (dříve obvodní nebo podnikové) lékaře postihují hlavně regulace za léky. Téměř osmdesát procent jejich příjmů i nadále tvoří takzvaná kapitační platba za počet registrovaných pacientů. Mnozí lékaři mimo záznam hovoří o tom, že nepružný a neprůhledný systém vytváří prostor pro úplatky. I kdyby to nebyla pravda, lékaře rozhodně nenutí, aby se snažili. „Je nastavený tak, že nemohou ovlivnit výši svých příjmů. Pro české zdravotnictví je zhoubný i proto, že partnery lékařů nejsou jejich zákazníci, tedy pacienti, ale pojišťovny,“ uvádí Vepřek.

TREST ZA PRÁCI NAVÍC

Někteří specialisté v rozhovorech pro týdeník Profit přiznali, že se přizpůsobili a odmítají pacienty. Nechtějí riskovat pokutu za překročení výkonů, ani to, že jim „práci navíc“ nikdo nezaplatí. Když ji přesto vezmou, vystavují se i dalšímu nebezpečí: že oproti minulému období „předepíšou“ nadlimitní množství léků a pojišťovna je potrestá další srážkou. Hrozba „přešvihnutých“ limitů vede ke zhoršování úrovně poskytované péče. „Nutí nás, abychom šetřili na počtu preventivních vyšetření a pro dražší léky posílali pacienty ke specialistům,“ zlobí se doktor Henzl. N ová ordinace, ve které se chce specializovat na sklerotizaci žil, už nebude na platbách ani omezeních z pojišťoven závislá. Cévní choroby jsou v české populaci hodně rozšířené a Henzl věří, že najde dost pacientů, kteří si laserovou operaci zaplatí. Na zařízení padnou peníze, které získal prodejem zděděného domu. Ordinaci bude mít v objektu soukromé polikliniky Centromed a - aby ušetřil na nájmu - bude se v ní střídat s kolegyní.

BOJKOTUJME POJIŠŤOVNY!

Boj proti navrhované koncepci zahájili zubaři. „V ystoupení ze systému veřejného zdravotního pojištění je krajní možnost jak reagovat na zdravotnickou politiku vlády ČSSD,“ řekl nedávno na sněmu komory její prezident Jiří Pekárek. Komora už není sama, získala podporu dalších privátních subjektů. Připojila se k ní Koalice ambulantních lékařů, která sdružuje praktické lékaře a ambulantní specialisty. Přestože se zájmy těchto skupin občas kříží, spojilo je společné ohrožení. N egativní reakce vyvolal mezi soukromými lékaři zejména první návrh koncepce, který unikl z ministerstva zdravotnictví těsně před dokončením definitivní verze. Ten se soukromými doktory prakticky nepočítal. „Co nejdůrazněji se ohrazujeme proti snahám o návrat do předlistopadových poměrů v podobě opětovného zestátnění českého zdravotnictví,“ uvedl předseda profesního sdružení Skalpel Jiří Berka. I když Milada Emmerová opakovaně prohlašuje, že zestátnění soukromých ordinací nehrozí, zveřejněná koncepce lékaře-podnikatele příliš neuklidnila. „Pokud do roku 2006, kdy vyprší platnost stávajících smluv se zdravotními pojišťovnami, nedojde k žádoucím změnám v systému, jsou ambulantní lékaři připraveni přejít na pokladenský systém,“ řekl mluvčí Koalice Pavel Neugebauer.

ÚNIKOVÁ CESTA? DO CIZINY! S Evropskou unií se otevřela další úniková cesta. Zájem o české lékaře má zejména Británie, ale i v dalších „starých“ zemích EU si může lékař-specialista vydělat za měsíc pět až šest tisíc eur (155 až 185 tisíc korun). „Jeli jsme okamžitě do Sheffieldu a do Francie zjišťovat, jaké jsou tam možnosti,“ říká pražský gastroenterolog Václav Chytil. Jako lékař s dlouholetou praxí by se tam uplatnil. Poptávka je i po jiných specialistech, velký zájem je například o ortopedy. Doktor Chytil zatím neodjede, v P raze má rodinu a děti zde chodí do školy. „I když mám deset let staré auto, nestěžuji si. Práci soukromého lékaře jsem si vybral. Vlastně si ani nedovedu představit, že bych byl zase zaměstnanec a pracoval v nemocnici.“ Kolegům s vyššími příjmy nezávidí. „Naše profese je hrozně rozmanitá. Je to volné povolání a jako i v jiných svobodných oborech jsou mezi námi obrovské rozdíly. Jako u herců: spousta šmíráků a jen několik Belmondů,“ říká se smíchem. Zároveň ale připouští, že někteří Belmondové si v Česku zvyšují příjmy ne zrovna čistým způsobem: „Jsem zděšený, jak tady zase po deseti letech fungují úplatky za chirurgické výkony. Jak státní nemocnice utrácejí za předražené přístroje, které pak využívají jen ve zlomku jejich kapacity. N ebo jak z neprůhledné lékové politiky profitují farmaceutické firmy.“ Pavel Vepřek připomíná, že v jiných postkomunistických zemích kvete korupce ve zdravotnictví mnohem víc než u nás. „Šedá ekonomika a úplatky nejvíc fungují tam, kde neplatí tržní principy. S návratem k plánovanému zdravotnictví bychom jim otevřeli bránu dokořán,“ varuje. DOBRÝ ZAČÁTEK ŠPATNÉHO KONCE Soukromých lékařů je dnes v České republice na dvacet tisíc, což je víc než polovina pracovníků této profese. Většina z nich začala podnikat už v letech 1992 až 1994, kdy se privatizovala téměř celá ambulantní síť. Prakticky všichni lékaři, kteří v ní tehdy pracovali, si podávali privatizační projekty. Neměli ani jinou možnost, pokud dál chtěli zůstat ve své původní ordinaci. „Politické zadání bylo jednoznačné: aby byla soukromá celá ambulantní sféra,“ vzpomíná tehdejší předseda okresní privatizační komise, brněnský psychiatr Jiří Berka, který dnes stojí v čele zmíněného sdružení Skalpel. Berka připouští, že zpočátku bylo pro lékaře podnikání velkou výzvou. Přestože záhy vznikl systém zdravotních pojišťoven, jeho diktát zpočátku necítili. V soukromé ordinaci si přišli na tehdejší poměry na slušné peníze. Jejich příjmy se často zvýšily na desetinásobek původního platu. I když z nich platili nájmy, leasing i sestru, pořád na tom byli o hodně lépe než lékaři, kteří zůstali v zaměstnaneckém poměru. Dnes je to opačně a pro většinu soukromých lékařů se postupně rozplynul i sen o trojnásobku průměrných platů. „Pokud nemáme jiné vedlejší příjmy a jsme závislí na zdravotním pojištění, o platu 36 tisíc čistého si můžeme nechat jenom zdát,“ říká Berka. Podle něho se pozice soukromých lékařů začala prudce zhoršovat až s nástupem sociální demokracie. DO KAPES SOUKROMNÍKŮ

Přesto je jasné, že se na nynějších finančních problémech zdravotnictví podepsala už předchozí, pravicová vláda. Místo aby začala s reformou zdravotnictví, sanovala nemocnicím rostoucí deficity a o přesunu pooperační péče do ambulancí jenom planě diskutovala. Jak hodnota bodu, tak platby za výkony se od roku 1995 zvýšily jen minimálně. Ostatní náklady přitom rostly geometrickou řadou. „Stát čím dál víc přenáší finanční problémy zdravotnictví na bedra soukromých lékařů,“ říká prezident České stomatologické komory Jiří Pekárek. Tvrdí, že izubaři na některých úkonech prodělávají. „Od roku 1996 nedošlo u výrobků, které plně hradí pojišťovna, k navýšení plateb. Zubní lékař je ale nakupuje za nynější cenu a musí hradit i zubní laboratoř.“ Podle Pekárka tak pojišťovny zneužívají svého postavení a postupují v rozporu se zákonem o cenách. Ještě víc mu ovšem vadí, že nynější politická reprezentace odmítá tuto situaci řešit. „Nynější vláda říká, že každý má právo na bezplatnou zdravotní péči. To ale neznamená, že na to budou donekonečna doplácet lékaři, soukromí podnikatelé.“

BRAND24

ZUBAŘI JSOU NA TOM LÉPE

Stomatologická komora tvrdě bojuje za své členy už osm let a její úsilí přináší ovoce. Zubaři jsou na tom o poznání lépe než ostatní skupiny privátních lékařů. Pacienti jsou zvyklí, že si u nich musí zaplatit za nadstandard. Šéf komory Jiří Pekárek ale upozorňuje, že si stomatologové jako jediný obor v roce 1997 dokázali prosadit přesné vymezení, co je nadstandard a co hrazená péče. Komoře to dává silnou zbraň: s pojišťovnami se dohaduje na úhradě konkrétní, jediné položky a může tak lépe doložit, jak u ní stouply náklady. Pekárek se domnívá, že systém je výhodný i pro pacienty - mohou se rozhodnout a po ruce vždy mají plně hrazenou alternativu. „Nevím, proč je pro některé politiky spoluúčast pacientů stále tabu. Ve stomatologii se osvědčila a úspěšně funguje už osm let.“

  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).