Deset let úpadku

16. ledna 2008, 15:01 - Roben Farzad
16. ledna 2008, 15:01

Současný burzovní propad završuje řadu zklamání v období od roku 1999

Teď se nedívejte, ale právě děláme dokončovací práce na ztracené dekádě trhu, nejhorším výkonu amerických akcií od Velké hospodářské krize. Přesně tak. Odvolejte psy. Přivolejte klauny. Označte mě za drzého, arogantního a neznalého historie. Jenže fakta mně to potvrzují…

Třetí tisíciletí jsme odstartovali s akciovým indexem Standard & Poor's 500 na historicky nejvyšší úrovni, čímž se završilo pozoruhodné osmnáctileté období. Investice 10 000 dolarů z roku 1982 vyletěla do roku 2000 na čtvrt milionu. Barmani a manikérky si hráli s levnými akciemi. Věřili jsme ve firmu Cisco. Dokonce i manželka mafiánského bosse Tonyho ze seriálu o rodinném klanu Sopránů sledovala ekonomický kanál CNBC.
Pak přišel „internetový krach“, 11. září, Enron, WorldCom a Adelphia. Akcionáři zjistili, že je šéfové společností oškubali, aby mohli mít sprchové závěsy za 6000 dolarů a anatomicky přesné ledové skulptury. Nasdaq, index nadějí a snů naší Nové ekonomiky, se zhroutil. Zničeni žalem a zrazeni jsme utekli do oblasti zdánlivě stabilních realit. Navzdory Iráku a čtyřnásobnému zvýšení cen ropy nakonec index S&P opět dosáhl v roce 2007 vrcholu. Rozkurážení profesionálové nás přemlouvali, abychom kupovali společnost Citigroup, přičemž tvrdili, že rozhodně už nemůže být levnější. Přísahali, že lidé z generace baby boomu, kteří budou odcházet do důchodu, budou prahnout po dividendách z akcií s velkou tržní kapitalizací. Tvrdili, že reality spořádaně předají štafetu zase akciím. Zapomněli se zmínit o tom, že špatné hypotéky srazí trh znovu dolů. Průměrné roční přírůstky indexu S&P ve výši 1,7 procenta za toto desetiletí jsou nejhorší od 30. let minulého století. Samozřejmě, zbývají nám ještě dva roky. Avšak rok 2008 už začal největším jednodenním propadem za 25 let. A když uplynul první lednový týden, trh zase přišel o všechny výnosy z roku 2007. Index S&P 500 by musel do roku 2010 vzrůst celkem o 54 procent, aby se desetiletí jen vyrovnalo chudým 70. létům. Tehdy, když duchu doby vévodila stagflace, plynovody a jméno Barryho Gibba, průměrné výnosy na trhu byly 5,8 procenta ročně. Výnosy v současné dekádě zaostávají dokonce i za výnosy ze 40. let – poznamenané nacistickým pustošením, Pearl Harborem a Hirošimou. Objevila se i světlá místa, to připouštím. Americké akcie s malou tržní kapitalizací se chopily většiny rezerv nevyužitých svými většími sestrami. A rozvíjejícím se trhům se nikdy nevedlo tak dobře. Avšak „rodiče“ z toho nemají nic. Nálada investorů je vlastně horší, než byla, když zpanikařený trh v roce 2002 dosáhl dna. Jen před několika málo měsíci indexy zaznamenaly nové rekordy, protože vzrostly na dvojnásobek své nejnižší hodnoty. Výborně! Jenže i přesto loni odteklo z amerických akciových fondů zhruba 54 miliard dolarů. A fondy maloobchodních finančních trhů vybraly víc peněz než jakákoli jiná kategorie majetku; souhrnně jsou teď zaparkovány v hotovosti biliony dolarů. Možná že dividenda společnosti Citigroup je dnes ohrožena, ale banka „Matrace“ má příjemnou bilanci, pěkně děkuju! V době, kdy pozornost na sebe strhává slovo „recese,“ spousty „racionálních“ investorů se třesou strachy – naslepo hromadí zásoby zlata a ochotně akceptují tak nízké výnosy státních dluhopisů, že po odečtení inflace a daní jsou vlastně záporné. Naproti tomu americké akcie stavějí na odiv téměř dvojnásobný výnos na akcii (podíl na zisku) než vládní dluhopisy. Finanční poradenská firma Trend Macrolytics upozorňuje na to, že tato disparita mezi státními dluhopisy a americkými akciemi je největší od roku 1983, což je signál, že by akcie mohly být značně podhodnocené. A ještě něco si poslechněte: Federální rezervní banka pravděpodobně sníží úrokové sazby ještě víc, což ještě zmenší výnosy z obligací a způsobí, že držet se hotovosti bude stále masochističtější. „Klesající výnosy jsou pro akcie velkou záchrannou sítí,“ míní tržní stratég Jason Trennert z výzkumné firmy Strategas Research Partners, „díky ní jsou daleko levnější než obligace.“ „Chytré peníze“ nejsou zašité jako my ostatní. Ti nemnozí investoři typu Warrena Buffetta a Kena Griffina ze skupiny Citadel pumpují kapitál do kmenových akcií, zvláště finančních společností, kde je ohnisko krize způsobené špatnými hypotékami. Bohaté nezávislé fondy jsou na lovu. A zahraniční společnosti vyhledávají a využívají příležitosti. V posledním kvartále roku 2007 se podílely na bezmála polovině všech amerických fúzí a akvizicí. Když sami nesníme to, co si doma uvaříme, snědí to jiní.
Ovšem je to váš mejdan, a když chcete, můžete křičet. Nacpěte si matraci. Spalte ty neotevřené obálky s výpisy z účtu u své makléřské firmy. Zasuňte si hluboko do podvědomí své přihlašovací jméno do plánu penzijního pojištění. Pokračujte a na příštích 24 měsíců zlomte hůl nad trhem. Tahle dekáda je ztracená věc. V zájmu nás všech doufám, že se mýlím.

Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek

PŘEKLAD: Jiří Kasl

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče