Desatero svobody

24. listopadu 2009, 10:38 - Miloš Pick
24. listopadu 2009, 10:38

Útlum důsledků i příčin krize vyžaduje překonat systém založený skoro výlučně na trhu

Od šedesátých let selhaly pseudosocialistické systémy založené téměř výlučně na úloze státu v ekonomice. Dnes obdobně jako za krize ve třicátých letech naopak selhává kapitalismus založený téměř výlučně na úloze trhu. Tento trh selhává jak při „čistění“ ekonomiky od plýtvavého konzumu, jehož symbolem je současná neudržitelná forma individuálního automobilismu, tak při osvojování nových znalostních, nehmotných faktorů růstu i při rozvoji nejchudšího světa.
Utlumení nejen důsledků, ale i prvotních příčin dnešní krize vyžaduje překonání tohoto systému. Na troskách obou uvedených krajností by si měla podat ruku neviditelná ruka trhu s viditelnou – oproti současnosti účinnější – veřejnou rukou znalostní společnosti svobody, blahobytu a mírového soužití rozvíjené v globálním měřítku zejména v deseti hlavních směrech. Vícepolární svět
První směr spočívá v rozvíjení rodícího se vícepolárního světa umožňujícího vyvažování a postupně i kooperaci a koordinaci zájmů jednotlivých regionů namísto dosavadního jednopolárního, převážně podřízeného zájmům jediné supervelmoci.
Druhým je překonávání asymetrické, nevyvážené liberalizace světového obchodu. Ta méně vyspělým zemím ponechává jako jedinou ochranu osvojování složitějších výrob a služeb a extrémně nízké kurzy jejich měn. Touto politikou levné práce diskriminuje méně vyspělé země a současně snižuje konkurenceschopnost vyspělých států, což je patrně prvotní příčinou krize.
Třetím směrem je veřejná vlastnická kontrola hlavních bank – umožněná i obrovskými finančními injekcemi z veřejných rozpočtů, která je patrně nezbytná k překonání krize. Do budoucna vzniká otázka veřejné vlastnické kontroly i ve značně zmonopolizovaných odvětvích, jako je energetika, vodní hospodářství, spoje a veřejná doprava – i z hlediska ekonomické bezpečnosti. Týká se to i lokálních monopolů, jako jsou vodárny a kanalizace. Veřejná vlastnická kontrola několika set největších nadnárodních společností, které dnes ovládají světovou ekonomiku i politiku, se dlouhodobě stává podmínkou soutěžních trhů. Obrat od neudržitelného růstu
Čtvrtý směr spočívá v překonání extrémní deregulace trhů – počínaje finančními. Ta patřila ke spouštědlům krize a dnes je již široce uznávanou podmínkou ekonomické stabilizace. Současně je nezbytná intervenční politika jak makroekonomická k usměrňování souhrnné poptávky, tak mikroekonomická k podpoře konkurenceschopnosti osvojovaných produkcí.
Pátým je obrat od dosavadního neudržitelného růstu, do značné míry kvantitativního ekonomického a založeného na zvyšování množství výrobků a služeb, ke kvalitativnímu. Jeho základ tvoří zvyšování znalostí vtělených do jednotky výrobku a služeb, tedy hmoty a energie.
To vyžaduje na jedné straně podporu rozvoje člověka a jeho znalostí – převážně solidárně poskytovanými veřejnými službami zdravotní a sociální ochrany a zejména systémem vzdělávání překonávajícím sociální síto v přístupu mozků ke znalostem. A možná i pomoc méně vyspělým zemím časovým omezením duševního vlastnictví. Na druhé straně však i útlum spotřeby hmoty a energií ekologickým zdaněním odrážejícím jak vzácnost přírodních zdrojů – energií, vody a surovin – tak náklady na zlepšování životního prostředí. A možná také útlumem nadměrného zkracování životnosti produktů i nadměrné nákladní dopravy.
Šestým je využití současného technického rozvoje ve vyspělých zemích umožňujícího překrývat růst produktu nárůstem produktivity bez zvyšování zaměstnanosti tak, aby rozšiřoval volný čas namísto dosavadního zvyšování nezaměstnanosti. Příští etapou – po překonání krize – může být zavádění čtyřdenního pracovního týdne. Prohlubování demokracie
Sedmý směr spočívá v překonávání extrémní polarizace příjmů za práci – ty nejvyšší již dosahují v USA 400násobku průměru – která se zcela odpoutala od účelné motivace výkonu především v důsledku přesily kapitálu vůči práci. K vytvoření rovnováhy sil je třeba rozvíjet společenské tripartitní vyjednávání i účast práce na rozhodování a vlastnictví podniků. Nezbytné je i progresivní zdanění těchto příjmů.
Osmým směrem je prohlubování politické demokracie, která vznikala před dvěma sty lety, kdy ekonomická moc kapitálu byla slabá. Dnes, kdy je neregulovaná moc kapitálu silnější než stát, je uvedená kontrola největších nadnárodních společností a dalších hlavních strategických ekonomických subjektů podmínkou i politické rovnováhy a účinnosti demokracie.
Devátým je překonávání médiokracie, kterou umožnil zejména technický rozvoj masmédií. Ta již přestávají být „hlídacím psem“ svobody slova a stávají se ve značné míře kapitálově náročným monopolizovaným „podnikáním s pravdou“. Proto je třeba posilovat roli solidárně hrazených, zejména veřejnoprávních, medií kontrolovaných volenými orgány, nikoli samozvanými klikami, i kapitálově méně náročné, svobodnější „blogosféry“. Desátý směr spočívá ve sledování možnosti dlouhodobě přecházet – s technickým rozvojem spojů – od zastupitelské k přímé demokracii. Podnět k přemýšlení
To je „desatero“ svobody, jakou svět zatím nepoznal. Svobody nejen jednotlivce, ale i solidární společnosti. Svobody nejen politické, ale i svobody od bídy a sociálního strádání, národnostního a rasového útlaku, válek a ekologického sebezničení. Osvobození morálky od jednostranného tržního sobectví i od planého moralizování netržních systémů a její zušlechtění spojením regulované tržní motivace s morální motivací, lidskou soudržností – tedy osedláním toho, co je v člověku zvířecího, tím, co je v něm lidského.
„Desatero“ svobody není hotovým „receptem“, ale jen podnětem k přemýšlení. Směry 1. Rozvoj rodícího se vícepolárního světa namísto dosavadního jednopolárního
2. Překonávání asymetrické, nevyvážené liberalizace světového obchodu
3. Veřejná vlastnická kontrola hlavních bank
4. Překonání extrémní deregulace trhů – počínaje finančními
5. Obrat od dosavadního neudržitelného růstu, do značné míry kvantitativního ekonomického, ke kvalitativnímu
6. Využití současného druhu technického rozvoje ve vyspělých zemích k rozšíření volného času namísto dosavadního zvyšování nezaměstnanosti
7. Překonávání extrémní polarizace příjmů za práci
8. Prohlubování politické demokracie
9. Překonávání médiokracie
10. Sledování možnosti dlouhodobě přecházet od zastupitelské k přímé demokracii

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče