Den na Karlštejně

24. prosince 2009, 13:29 - Petr Korbel
24. prosince 2009, 13:29

Hospodářská krize dopadla i na památky. Němci nepřijeli a našinci šetří. Úbytek tržeb dohání Karlštejn tím, že letos poprvé otvírá své brány i v zimě, byť jen o svátcích a víkendech. V podhradí zase láká k návštěvě soukromé Muzeum betlémů.

Autor: Jakub Stadler

Je advent, doba velkých přání a dlouhých nocí, čas vánočních stromků a vůně cukroví. Berounka se líně prodírá údolím, z komínů stoupá dým a na kopci se tyčí Karlštejn. Přestože brány hradu zůstávají ve všední den pro veřejnost zavřené, ulicí jdou skupinky dětí s učitelkami. Mají jiný lákavý cíl: soukromé Muzeum betlémů.

„Jsme tu poprvé a moc se nám tady líbí,“ říká Markéta Kratochvílová, která přivedla druhou třídu ze základní školy Bílá v Praze 6. Někdejší farou zní sváteční hudba. Místnosti jsou plné malých i velkých návštěvníků. Barokní budovu procházejí od sklepení až po půdu a mohou obdivovat asi padesát betlémů.

V českých zemích se první betlém objevil roku 1560 v pražském kostele svatého Klimenta. Až do konce 18. století se betlémy vystavovaly jen v kostelech a klášterech, výjimečně také v sídlech šlechty. Císař Josef II. v roce 1782 zakázal ukazovat betlémy v kostelech, jenže lidé je milovali, a tak si je začali stavět sami.

Zde rád se nechám přivítati

V muzeu vystavují především lidové vánoční jesličky z chudých severních oblastí, z Broumovska a Podkrkonoší, kde výroba betlémů nebyla jen zábavou, ale někdy také obživou. Jsou půvabné a typicky české. Tedy tak trochu pohádkové, dost světské, s romantickou krajinou zaplněnou veselými muzikanty, pastýři a roztomilými ovečkami. Některé se dokonce pohybují.

Dávní tvůrci je zhotovili z nejrůznějších materiálů, převládá však dřevo. Exponáty pocházejí zejména z 19. století.

„Předvánoční čas přináší největší zájem, ale jinak i na nás dopadla hospodářská krize,“ konstatuje pětašedesátiletý Ladislav Trešl, zakladatel a majitel soukromého muzea, který u vchodu sám prodává vstupenky, pohlednice a suvenýry. Němci podle něj letos nepřijeli a Češi, ačkoli tradičně mají k betlémům vřelý vztah, také šetří.

Sbírka je jeho majetek, někdejší fara však patří církvi. „Platíme nájem, který je místně přiměřený – jenže v Karlštejně jsou nájmy vysoké,“ podotýká.

Ladislav Trešl je původním povoláním ekonom. Nejprve pracoval v účtárně, pak jako kontrolor a vedoucí odboru řízení jakosti. Lidové umění však sbíral už od chlapeckých let. Této zálibě dal nakonec přednost před manažerskou prací v továrně. V srpnu roku 1995 otevřel muzeum v opravené faře, která se nachází zhruba v půli cesty mezi parkovištěm a hradem Karlštejn. Před farou je náměstíčko se staletou lípou. Návštěvníci vcházejí branou do dvora a pak do muzea, v němž má každá místnost jiný styl.

Když mám tekutou révu

„Protože otcovy zájmy se nesoustředily jen na betlémy, mohli jsme expozici doplnit dobovým nábytkem, sochami, obrazy a lidovou keramikou,“ uvádí jeho dcera Romana Trešlová. Ve sklepení se nachází i malá expozice ilustrující dějiny vinařství na Karlštejnsku. Každý si vzpomene na Jana Nerudu: Král Karel s Buškem z Velhartic teď zasedli si k dubovému stolu, ti dva už pili mnohou číši spolu…

V přízemí příjemně voní perník. „Nejlepší to ale bylo nahoře,“ nepochybují školáci. Na mysli mají mechanický Královský betlém, který se nachází až na půdě. Jde se k němu po úzkém schodišti. Návštěvníky pak od betlému odděluje přepážka ve tvaru úzkých středověkých oken.

Pod střechou se tu rozkládá rozsáhlá kulisa hradu Karlštejn a jeho okolí. Pohybuje se tam 46 dřevěných figur, některé měří až osmdesát centimetrů. Nechybí mezi nimi ani svatý Václav, Karel IV., Marie Terezie a T. G. Masaryk. Celé to doplňuje vyprávění pohádky podmalované Smetanovou Vltavou a tóny z národní hymny. Je to trochu patetické, leč působivé představení. Žáčci stojí tiše jako myšky.

Když vyjdou ven, mnozí si přejí nějaký suvenýr. Je však znát, že peníze počítají: „Máte něco za dvacet tři korun?“

Nejlepší ze všech řemesel Mnohem výš, skoro až u hradu, potkáváme další atrakci – Muzeum voskových figurín. To je trochu jiný svět. Tato podívaná se rozšířila hlavně v anglicky hovořících státech a do Čech dorazila poměrně nedávno. U Karlštejna se jí však vynasnažili dodat lokální rysy. Také tady mají otevřeno, mezi návštěvníky však převažují dospělí cizinci. Mají se na co dívat. Nacházejí se tu voskoví řemeslníci, obchodníci, umělci, zbrojnoši a alchymisté. Je krásné bát se, když člověk ví, že ve skutečnosti se nachází v suchu a bezpečí, a tak se zde v šeru vyskytují zlověstné lebky a hnáty. Chceš-li býti převesel Rozkurážení pijáci si nahýbají z korbelů. Jeden pohublý vězeň se drží mříží a smutně skrz ně hledí, že se asi nedožije rána. Dalšího chudáka vsadili do klády. Kat v černé kápi si hrozivě pohrává se sekerou. I tady hraje důležitou roli postava Karla IV., otce vlasti, a kolem něj je celý dvůr. Nechybí však ani vojevůdce Jan Žižka, skladatel Bedřich Smetana, herec Vlasta Burian, spisovatelé Božena Němcová a Karel ­Čapek. Zcela odlišný pohled na válčení zde zosobňují Napoleon a Švejk. Při pohledu na uniformy si člověk bezděky vzpomene na píseň „Chceš-li okouzlit dívku nevinnou, staň se vojákem, staň se hrdinou“. Císař dal postavit Karlštejn jako pokladnici svatých ostatků, kde chtěl o samotě rozjímat a oddávat se skutkům křesťanské pokory a sebezapírání. Zde dýchal v srdci svého národa, zde byl mezi svými. Teď nás však na jeho hradě vítá další ekonom, kastelán Jaromír Kubů. Také on potvrzuje úbytek turistů, zejména německých. Pro Čechy je však tento hrad symbolem státnosti. Ač prý byl k lásce nevhodný, považují jej za div světa a století. O prohlídku mají zájem prakticky kdykoli (ovšem největší, jakmile v televizi dávají film Noc na Karlštejně). Letos proto na hradě, v němž si podávají ruku přepych severu s obrazností východu, zrušili zimní pauzu. Prohlídky se poprvé konají o sobotách a nedělích po celou zimu, a to od devíti do patnácti hodin. „Během letošního listopadu a prosince se ukázalo, že to byl dobrý tah, protože lidé přišli a přinesli nám nějaké peníze,“ říká kastelán, „v sobotu tu bylo 303 lidí a 716 v neděli.“ Proč se dívat právě teď? Na přelomu roku bude možností ještě mnohem víc. Od 26. prosince do 10. ledna totiž bude hrad otevřen každý den kromě pondělí. „To už je zažitá praxe, na kterou si zvykly i cestovní kanceláře,“ dodává Kubů. Například 27. prosince se v rytířském sálu císařského paláce ­uskuteční vánoční vokálně-instrumentální koncert. Lidi by do nejznámějšího českého hradu měly nalákat také nové doplňky v expozici, jejíž základní podoba vznikala v devadesátých letech. Přibyl například královský trůn do audienční síně. Je sice z devatenáctého století, jde však o kopii původních středověkých královských trůnů, takže si lidé mohou udělat obrázek, na čem král český a císař římský sedával, když sledoval, jak se jeho dílo daří a země pod jeho rukama vzkvétá. Vše se tak dělo po cestách pravých; cizím majetkem se neobohacoval, násilím nezískal ničeho. Tehdy prý chtěl sám sebe překonati v lásce k této zemi a radil německým velmožům, ať v zájmu klidu a míru činí doma to, co on v Čechách. Nalévat, kdy bdí, hlídat ho, když spí I první vladař Evropy musel spát. Uléhal jako poslední sedlák, snad jenom umdlen víc. Jak se jeho veličenstvu leželo, to ukazuje postel, která nedávno ozdobila královskou ložnici. Jde také o kopii z devatenáctého století, je prý ale rovněž věrná. Dnešní průměrně vzrostlý dospělý člověk by se v ní musel hodně krčit. Letos se v hradní klenotnici objevila kopie císařské koruny, která teď spočívá hned vedle české svatováclavské. Je v tom trochu symboliky, neboť před hradem nyní také vlají dvě vlajky. Vedle české se ve větru třepotá i evropská modrá zástava s hvězdičkami. Zklamán bude pravděpodobně jenom ten, kdo by chtěl v zimě vidět kapli svatého Kříže, kterou proslavily nádherné obrazy i pozlacené ­stěny. „Kaple je součástí druhého prohlídkového okruhu, po němž se malé skupiny objednaných návštěvníků provádějí pouze od června do října,“ upozorňuje Jaromír Kubů, jenž jako správný kastelán v ruce drží úctyhodný svazek klíčů. Není to jen symbol úřadu, těmi klíči se skutečně zamyká. Jede král, jede král**

Nejkrásnější svátky roku už klepají na dveře. Den byl krátký, viditelnost nedobrá, ale hrad je pořád stejně fotogenický. Prší a ochladilo se, brzy má mrznout a sněžit.

Ve vzduchu lze cítit, že lidé přiložili do kamen. Někdo pálí voňavé dřevo, jiný zřejmě topí uhlím. Svítící červený Santa Claus leze komusi do okna. Restaurace mají bohaté jídelní lístky, ale protože je pátek, většinou jsou zavřené.

Po nejznámější ulici obce Karlštejn kráčejí skupinky dětí směrem k řece a nádraží. Nebyly sice na hradě, ale Muzeum betlémů je nadchlo. Kdo bude chtít, prohlédne si sídlo Otce vlasti třeba hned o Vánocích. Vždyť pro někoho může být rodinný výlet tím nejkrásnějším dárkem a v okolí se navíc dosud najdou romantická místa, tichá lesní zákoutí, louky, potoky, vodopády a opuštěné zatopené lomy.

Silnici do Prahy lemují novostavby. Některé jsou velké a opevněné skoro jako hrad, ale ani v osvícených dobách nemůže mít každý tak dobrý vkus, jako měl Karel IV. blahé paměti.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče