Dělám přesně to, co mě baví

05. září 2005, 00:00 - JIŘÍ PINKA
05. září 2005, 00:00

SPOLUMAJITEL FIRMY MESSENGER SERVICE DAVID VOVERKA: S první zásilkou vyrazil na kole do pražských ulic v roce 1991. Dnes je spolumajitelem největší městské kurýrní společnosti v Česku. Když se v prvním roce po revoluci začal rozvíjet podnikatelský duch a otevíraly se nové obchody a restaurace, objevila se v Praze i myšlenka na založení kurýrní služby.

SPOLUMAJITEL FIRMY MESSENGER SERVICE DAVID VOVERKA: S první zásilkou vyrazil na kole do pražských ulic v roce 1991. Dnes je spolumajitelem největší městské kurýrní společnosti v Česku.

Když se v prvním roce po revoluci začal rozvíjet podnikatelský duch a otevíraly se nové obchody a restaurace, objevila se v Praze i myšlenka na založení kurýrní služby. „Chtěl jsem nabízet něco úplně nového. V momentě, když mi kamarád, architekt, který byl na několikaměsíční stáži v Londýně, vyprávěl o kurýrní službě -řekl jsem si - to je přesně ono,“ vypráví spolumajitel kurýrní služby Messenger service David Voverka.

„Byl jsem v té době pyšný, že se do Prahy sjíždí řada zahraničních firem, začaly koncerty slavných hvězd a já jsem v tom nadšení věřil v úspěch. Když to funguje v jiných metropolích, tak proč by nemělo zde? No a tak jsme s bratrem začali,“ vypráví Voverka.

BYL JSEM ŠŤASTNÝ Po půl roce úvah v červnu 1991 vyrazil David Voverka poprvé do ulic. „I přes počáteční nejistotu jsem byl přesvědčený, že se to povede,“ tvrdí. S bratrem věděli, že musí oslovit firmy, které jsou na to zvyklé, to znamená ty zahraniční. První manažeři byli cizinci, a proto zvolili i název v angličtině. „Stávalo se, že zákazník se zeptal -a dokázali byste toto? Okamžitě se přizpůsobovat bylo zajímavé a bavilo mě to. Dnes už je v tom mnoho rutinní práce, ale pořád se vyskytují další výzvy, takže stále něco vymýšlíme,“ doplňuje. Výhodou má být stabilní jádro zkušených kurýrů. PŘICHÁZÍ KONKURENCE Půl roku byli na trhu sami a mohli se soustředit na „pilování“ servisu. Pak přišla první konkurence, na kterou museli reagovat. Nástup „plagiátorů a odpadlíků“ prý přišel později. „Po šesti letech se třeba objevila konkurence, která totálně zkopírovala náš produkt a nás jako takové. Člověka to někdy otráví, když vymyslíte produkt a za tři měsíce ho opíšou. Tak si říkáte, no dobře, nemají na to, tak aspoň kopírují, ale jsou momenty, kdy vás to štve,“ říká Voverka. Na řadu zakladatelů nových kurýrních služeb, kteří u Messengera dříve pracovali, si dobře vzpomíná. „My jdeme dál svojí cestou, ale snažíme se, abychom měli přehled, jak se daří našim kolegům v cizích zemích,“ vysvětluje postup společnosti Voverka. Už od poloviny devadesátých let si firma vyměňuje zkušenosti s kurýrní službou v Hamburku. „Mnohokrát jsme se tam vydali a viděli, jak funguje jedna z největších kurýrních služeb v Evropě. Byla to obrovská zkušenost a zjistili jsme, že jsme je v něčem překonali a něco jsme si mohli převzít. Je fajn poznat lidi, kteří bojují se stejnými potížemi. Ať je to Berlín, Hamburg, Kodaň, Stockholm, je to všude podobné. Někde mají propracovanější systém, někde méně.“ HŘEBÍKY VE VÍDNI Překvapení zažili ještě před pěti lety ve Vídni. Operátor měl na stole hřebíky se zapíchanými lístečky se jmény kurýrů a připisoval k nim zásilky. Tak věděl, kolik toho kdo má a kdo je prázdný. „Ve své jednoduchosti je to geniální systém, ale včas jsme ho opustili a vsadili na vyspělé technologie. Do určitého počtu zásilek a kurýrů je to přehledné a praktické, i když možná komické,“ vzpomíná Voverka. Kurýrní služba nemusí mít podle něj zrovna bankovní řád, ale přes určitá pravidla vlak nejede. „Musíme mít profesionálně provedený produkt, který při našem objemu zásilek nelze dělat v provizorních podmínkách. Tím se odlišujeme od těch, kteří to dělají na koleně, ale někdy vůbec ne špatně,“ připouští Voverka. A co plánují v Messengeru do budoucna? V zásadě se záměry kurýrní služby nemění. „Chci aby zákazníci věděli, že si zaplatili za profesionální servis,“ říká jednoduše spolumajitel firmy. Sám má na starosti provoz a bratr rozvoj firmy i finance, společně pak své pohledy dolaďují. „Jsem rád, že podnikám s bráchou, díky firmě se zlepšily i naše osobní vztahy. Společnou kancelář mít ale nemůžeme, to víme,“ přiznává. SOUKROMÝ ZÁVOD A jestli nezanevřel na kolo a motorku? „Jezdím strašně rád, nemám moc najeto, ale o to s větší chutí. Občas se nám stane, když jedeme s bráchou nebo s kamarády po Čechách a máme naše dresy, že se nás lidé ptají odkud jedeme,“ vypráví Voverka. Jeho další sportovní zábavou je pořád motocykl. „Kolo mě strašně bavilo a na motorce jsem si říkal, že to nebude problém, a tak to vlastně v začátcích podnikání do sebe zapadalo. Vlastně jsem mohl dělat, co mě baví, co je nové a zároveň dobře prodejné,“ vzpomíná. Poslední zásilku vezl osobně před pěti lety. „Bohužel jsme ji špatně zorganizovali a nechtěl jsem zklamat zákazníka nebo o něj přijít. Tak jsem jel na motorce někam ke Krumlovu hlava nehlava, abych to stihnul. Těžko bych to mohl chtít po někom, kdo pro nás jezdí každý den.“ Udělal si tehdy soukromý závod, ale říká, že to není řešení. „Tento druh podnikání je náročný dopravním provozem, ale díky jeho omezení v zásadě vznikl. Pokud nebude problém dostat se přes město, neuvidíte po Praze tolik kurýrů jako dnes,“ uzavírá Voverka. DAVID VOVERKA**

Narodil se v roce 1968 v Praze. Vystudoval obor společného stravování, ale branži záhy po maturitě opustil. V roce 1991 založil společně s bratrem kurýrní službu, ve které se našel. Messenger service si mezi městskými kurýrními službami udržuje čelnou pozici a ve špičce doručuje až tři tisíce zásilek za den.

Voverkovou zálibou je dodnes jízda na kole a motorce. „Praha má z kola zvláštní atmosféru hlavně časně ráno za svítání. Potkáváte poslední opilce a projíždíte Karlův most bez policie. Má to strašně pěkného ducha, a tak si člověk říká, v jak pěkném městě žije,“ říká Voverka.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče