Děkuji, já neodcházím

12. května 2011, 15:58 - ing. Marcela Alföldi Šperkerová
12. května 2011, 15:58

Ministr zdravotnictví schytává kritiku hlavně od koalice

Kdyby vám náhle o půlnoci zvonil telefon, raději jej neberte. Tedy pokud byste se nechtěli stát ministrem zdravotnictví. Leoš Heger, jemuž v průběhu prvotního koaličního vyjednávání touto formou loni koncem června stranický kolega Miroslav Kalousek z TOP 09 nabídl ministerský post, se nočním vyrušením vykolejit nenechal a nabídku přijal. To ovšem ještě zdaleka netušil, na co vlastně kývl. Respektovaná osobnost, nad níž se v počátcích Nečasovy vlády jako nad málokterým souputníkem z kabinetu rozplýval kdekdo, včetně opozičních politiků a odborné veřejnosti, záhy zjistila, zač je toho loket. „Přišel jsem na to, že lidé se musí na takovou funkci připravovat pořádně, ve všech aspektech. Dlouhá léta jsem vedl fakultní nemocnici, působil jsem v Hradci Králové v městské politice a jako poradce na ministerstvu, a přesto jsem nakonec byl překvapen. Po nástupu jsem zjistil, že je nutné mít i zkušenosti z pražské politiky,“ komentuje své začátky ve vysoké politice Leoš Heger.

Šťastný z kola ven Ač neproslul žádnými korupčními, špionážními a dalšími podobně laděnými skandály, jimiž se to v Nečasově kabinetu jen hemží, bývá jedním z nejkritizovanějších ministrů. A co je ještě zvláštnější: střílí do něj hlavně vlastní řady. A právě tyto „vlastňáky“ patří k těm nejvíc překvapivým momentům Hegerova současného angažmá. Šéf kabinetu ho navíc koncem dubna přiřadil k těm ministrům, kteří by teoreticky v červnu měli opustit kabinet. Že prý se musí stále popostrkovat k práci. „Asi mohl v začátcích některé zákony předkládat rychleji. Jenže Heger je konzervativnějšího založení, zároveň systematický a pečlivý. Za ministerstvo má odpovědnost a zvolil svůj postup. Navíc legislativní plán dosud dodržuje,“ hájí spolustraníka poslanec Jiří Skalický, člen zdravotního výboru a správní rady VZP.
I když Heger se svým odchodem v podstatě stále počítá, přece jen by nerad opouštěl rozdělanou práci s lehkým srdcem. Když šel tu kvůli kauze Promopro příště zase kvůli skandálu Věcí veřejných na několikrát odkládané jednání koaličních špiček K9 představovat svou zdravotnickou reformu, prý počítal s tím, že bude z funkce sesazen. Už to, že Nečas přepustil resort zdravotnictví konkurentům z topky, aktivizovalo Hegerovy kritiky. Nejenže šanci tak nedostal exministr Tomáš Julínek, který jako první představil komplexní změnu zdravotnického systému, a ani nikdo z jeho týmu. Na křeslo si také brousil zuby Boris Šťastný, exponent pražské politiky v modrých barvách, který dosud nepřekousl, že byl z kola vyřazen. Ještě méně příjemné ale asi bylo, že Hegera napomínal zpočátku i Kalousek. Ve věcech zdravotnických naslouchal totiž slovenskému exministru zdravotnictví Rudolfu Zajacovi z éry Dzurindovy vlády. Jeho verze reformy je ale přece jenom o poznání radikálnější, a tudíž i v Česku méně přijatelná. Nyní si ale Heger svým přístupem spolustraníky již získal a už i Kalousek jej prý zahrnul pod svá křídla. „V poslaneckém klubu i ve vedení strany má ministr jednoznačnou podporu. Chce systém řešit komplexně, jako skládačku. Svou vizi diplomaticky a elegantně hájí a dokáže argumentovat. Navíc má kultivovaný projev,“ zdůrazňuje jeho stranický kolega Jiří Skalický.

Duo Š + Š Navíc pokud by chtěl Per Nečas odstřelit právě Hegera, jen těžko by se hledal jeho nástupce. V řadách TOP 09 kromě Zajace, jenž na tento post nepřipadá v úvahu už proto, že je bývalým ministrem slovenské vlády, příliš výrazných expertů na zdravotnictví není. Kdyby chtěla resort obsadit ODS, musela by jej směnit za jiný. Ovládá přitom křeslo ministra obrany, průmyslu, životního prostředí, spravedlnosti a zemědělství. A to by znamenalo složitá vyjednávání. Těžko si navíc představit, že by premiér do ministerské pozice dosadil Borise Šťastného, když už jednou z tohoto kroku couvl. Ten by se do funkce horko těžko prosazoval ze tří důvodů: ve vládě už dva ministři za pražskou, jinak poměrně paritní ODS jsou (Tomáš Chalupa a Martin Kocourek), je úzce svázán s větví protřelých pražských mazáků a konečně je jedním ze strůjců pravolevé koalice na magistrátu. Šťastný se řadí k nejhlasitějším kritikům Hegerovy verze reformy. On sám ale takto označován být nechce. „Heger patří za celé porevoluční období k těm několika málo ministrům, kteří postupují s rozvahou a odpovědně. Se sněmovnou komunikuje kvalitně, dostáváme všechny materiály k připomínkování. V odborných věcech má sice někdy jiný názor než já, ale oponentům naslouchá a diskutuje s nimi. Rozhodně není pravda, že bych k němu byl někdy ostrý,“ namítá Šťastný, který v Poslanecké sněmovně působí rovněž jako předseda výboru pro zdravotnictví.
Pro ostřejší slovo v minulosti nešel ani další poslanec z ODS, exnáměstek z Julínkovy éry a šéf správní rady VZP Marek Šnajdr. Duo Š + Š zároveň označuje oba póly ODS, jež soupeří o vliv nad zdravotnickým systémem.

Ve hře je i VZP V poslední době se ale vůči ministrovi zdravotnictví Šnajdr již tak často a vehementně nevyhraňuje. Důvody mohou být u tohoto muže, který rozhodně nespadá do škatulky politických primitivů, různé. Šnajdrovi političtí souputníci jej vesměs označují za velkého pragmatika a obratného vyjednavače na rozdíl od poněkud více emotivního Šťastného. Nepochybně se také snaží udržet si vlivnou pozici šéfa správní rady VZP. Není žádným tajemstvím, že se do jejího čela nechal zvolit ještě v době, kdy chyběla třetina radních, jež tam mělo dodat ministerstvo. Ostatní členy do rady nominoval právě poslanecký výbor pro zdravotnictví, a to podle zastoupení stran ve sněmovně. Ačkoliv zástupci topky a Věcí veřejných proti volbě předsedy neúplné rady protestovali, lidé za ODS, sociální demokracii a komunisty Šnajdrovu kandidaturu podpořili. Od té doby ale snaha především některých zástupců nových stran nastolit nové pořádky v největší tuzemské pojišťovně neutichá. Nejnověji diskutují o odvolání jejího ředitele Pavla Horáka. Už vyřkli i návrh na jeho nástupce – a tím není nikdo jiný než Petr Nosek, Hegerův náměstek a jeden z nejbližších spolupracovníků. Nosek by předpoklady pro tuto funkci měl – před svým angažmá na ministerstvu vedl krajskou pobočku VZP ve středních Čechách. Je inteligentní a pracovitý, leckdy trochu radikální a zároveň jako typický pojišťovák technokrat. Což ale také znamená, že je jen těžko ovlivnitelný, což by ho nakonec mohlo v očích politiků na druhou stranu pro tuto pozici diskvalifikovat. Pokud by se zástupci TOP 09, Věcí veřejných a ministerští vyslanci v radě spojili, mohli by svou představu prosadit. Nakolik je ale tato vize pravděpodobná, je prozatím ve hvězdách.
V každém případě přechod náměstka Noska do nejvlivnější zdravotnické instituce by Hegerovu pozici jen upevnil, i když by tím ztratil svého – mnohými z útrob ministerstva označovaného – nejpracovitějšího kolegy. Jakožto introvert, jen funkcí dotlačen do role extroverta, jak o sobě sám Heger říká, potřebuje ministr kolem sebe lidi, kteří se o jeho postavení starají. K těm nemálo blízkým patří například ještě mladý šéf jeho kabinetu Jan Růžička.

Liknavá komora Vedle odborů, které torpédují zdravotnickou reformu jako celek, se ostřejších výpadů na adresu ministra dopouští prozatím stále ještě stínový ministr financí za ČSSD a hejtman středočeského kraje David Rath. V žaludku mu leží hlavně ministerské a posléze i koaličními poslanci prosazované veto pro zřízení samostatné kategorie neziskových nemocnic.
Jiní oranžoví již tak drsní zdaleka nejsou. Ostatní hejtmani jsou Hegerovi vděční, jak vyřešil dramatický spor s lékaři, kteří vyhrožovali hromadným odchodem z nemocnic. „Heger je velmi uvážlivý a zkušený člověk, jenž se snaží v nelehké a komplikované situaci systém posunout dál. V některých situacích, jako byla třeba výzva Děkujeme, odcházíme, prokázal, že dokáže s kraji spolupracovat. Na rozdíl třeba od resortu práce a sociálních věcí nám posílá všechny materiály k připomínkování, s kraji aktivně komunikuje. Myslím, že výměna na jeho postu by zase jen oddálila změny,“ říká například hejtman kraje Vysočina Jiří Běhounek.
Právě způsob, jakým ministr vyřešil nátlak nemocničních lékařů, mu vedle příznivců vynesl i řadu kritik z vlastních řad. „Od počátku se jednalo o akci s politickým podtextem, která měla podpořit kandidaturu dr. Kubka na prezidenta České lékařské komory a sehrát svou roli během senátních a obecních voleb. Vzhledem k tomu, že se nejednalo o stávku, ale o 3000 individuálních výpovědí, neměla být tato agenda záležitostí ministerstva a vlády, ale zaměstnavatele, tedy ředitele nemocnice. Podmínky dohody nebudou naplněny a vydírací akce se může opakovat. Hlavní efektem je zhoršení vztahů mezi zdravotníky, zhoršení bilance nemocnic a veřejného zdravotního pojištění s dopadem na omezení služeb pro pacienty. Zlepšit situaci zdravotníků může jen komplexní reforma a zrušení platových tabulek v dnešní podobě,“ míní například exministr Julínek. K Hegerově verzi reformy má i další odborné připomínky, nepovažuje ale za korektní, aby se vyjadřoval k jeho osobě. Mimochodem, těsně po podepsání memoranda Česká lékařská komora ústy svého prezidenta Milana Kubka slíbila plnou podporu zdravotnickým reformám. Slib se ale po pár týdnech rozplynul jak pára nad hrncem.

Vyplňování škvír Ať tak či tak, nátlaková akce zabrala ministrovi a jeho týmu dva měsíce každodenního vyjednávání, během nichž mohly být připravovány reformní zákony. „Část ODS má problém se způsobem i obsahem, jak Heger přistupuje k reformě. Myslím, že od koaličních členů je nekorektní veřejně se otírat o ministra, a to ještě ne jen ve věcné rovině,“ podotýká Skalický. Heger je především člověk, který má svou vizi, ovšem nepálí za sebou mosty. Kdo čekal, že ze sebe začne bez ladu a skladu a bez jakýchkoliv dohod sypat nové zákony a vyhlášky, zákonitě musí být zklamán. „Když něco chcete prosadit, musíte hledat škvíry a kousek po kousku je vyplňovat. Je to pracnější a pomalejší než přímočaře jít za svým. Ale je to zase konsensuální způsob, který je právě ve zdravotnictví potřeba,“ vysvětluje svůj postoj Leoš Heger.
Poté, co se minulý týden po rezignaci šéfa Věcí veřejných Radka Johna na pozici vicepremiéra opět vyhrotily koaliční spory, má premiér plnou hlavu jiných starostí, než je proměna na postu ministra zdravotnictví. Zároveň by asi byla škoda zbavovat se jedné z mála osobností v kabinetu, která se těší respektu jen kvůli vnitro- a mezistranickým půtkám. Více než výstižně situaci charakterizuje bonmot jednoho z vlivných poslanců ODS: „Bylo obrovskou chybou, že ODS odevzdala reformní resorty topce. Ale ještě větší chybou by bylo chtít je zpět.“

Leoš Heger (63 let)
– Počátkem 70. let promoval na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové. – Poté zůstal na fakultě jako její zaměstnanec a lékař – rentgenolog fakultní nemocnice. Podílel se zde mimo jiné i na zavádění ultrazvukové diagnostiky a vedl první CT pracoviště v České republice. V tomto období také přes čtyři roky pracoval v zahraničí – v USA, Kuvajtu a bývalé NDR. – Od 90. let působil jako proděkan pro rozvoj a postupně se stal také členem Vědecké rady Ministerstva zdravotnictví, předsedou Asociace nemocnic a místopředsedou Správní rady Interní grantové agentury Ministerstva zdravotnictví. – V letech 1993–2009 působil ve funkci lékařského náměstka a posléze ředitele Fakultní nemocnice Hradec Králové. – V letech 2002 a 2006 byl jako kandidát ODS zvolen členem Zastupitelstva města Hradce Králové. Poté za ODS neúspěšně kandidoval do Senátu PČR, přitom se vzdal postu ředitele fakultní nemocnice a vrátil se k práci rentgenologa. – Rok nato vstoupil do řad TOP 09 a v roce 2010 byl zvolen poslancem PČR a posléze se stal ministrem zdravotnictví.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče