David Marek: Francie je na pranýři. Ne zcela právem

22. listopadu 2012, 08:51 - David Marek
22. listopadu 2012, 08:51

V posledních dnech se pozornost přesunula z Řecka do Francie. Zemi galského kohouta se věnoval týdeník The Economist, list Financial Times a také ratingová agentura Moody’s. Proč ten náhlý zájem?

Francouzská ekonomika sice v posledních měsících zpomalila, stále však mírně roste. Z dlouhodobějšího pohledu je patrné, že tempo růstu není zázračné, zato ale ekonomika trpí menšími výkyvy než jiné země. Třeba v roce 2009 německý HDP propadl o 5,1 procenta, zatímco francouzský klesl jen o tři procenta. Pomalý růst je daní za stabilitu.

Francie nemá problém s inflací ani vnější nerovnováhou. Inflace ve spotřebitelských cenách se drží pod dvěma procenty. Schodek běžného účtu se pohybuje mezi jedním a dvěma procenty hrubého domácího produktu. Trh práce je ovšem poměrně strnulý a svázaný až příliš opatrnou ochranou zaměstnanců a zbytečně vysokou minimální mzdou. Nezaměstnanost kvůli tomu přesahuje deset procent; přesto ale je pod průměrem eurozóny.

Častým terčem kritiky bývá malá francouzská konkurenceschopnost. Je to ale tak trochu mýtus. Data vypovídají o něčem jiném. Od roku 1995 do současnosti se jednotkové mzdové náklady podle dat OECD ve Francii zvýšily o 36 procent, zatímco v Německu pouze o osm. Evropu ale netvoří jen tyto dvě země. V Belgii, Nizozemsku, Itálii, Španělsku nebo Velké Británii rostly jednotkové mzdové náklady rychleji než ve Francii. A příznivě pro tuto zemi vyznívá také srovnání s USA, Kanadou, Austrálií či Jižní Koreou.

Nejvýraznější problém Francie představují veřejné finance. Zde je kritika naprosto oprávněná, stejně jako snížení ratingové známky. Francie měla vyrovnané státní finance naposledy v roce 1974. Její dluh neustále narůstá, ať je konjunktura, recese či finanční krize. V roce 1980 činil dluh v poměru k HDP 21 procent, letos překročí hranici 90 procent.

Po finanční krizi v Elysejském paláci odvedli kus potřebné práce a rozpočtový schodek bez zahrnutí úroků z dluhů a po zohlednění vlivu hospodářského cyklu klesl z 3,8 procenta HDP v roce 2009 na letošních 1,3 procenta. K tomu, aby se zastavil růst dluhu v poměru k HDP, bude ovšem vláda ve svém úsilí muset pokračovat.

Francie si zaslouží pozornost především jako pilíř současné i budoucí Evropy. Ta se v podstatě točí kolem osy Berlín–Paříž. V posledních letech se těžiště přesunulo k Berlínu, nicméně bez shody obou zemí se nepodaří prosadit bankovní ani fiskální unii. Názory obou zemí jsou bohužel stále příliš často rozdílné. Nejde však o rozdíly nepřekonatelné. Stačí se podívat do Štrasburku, kde se vlivy obou národů snoubí do velmi příjemné kombinace.


Čtěte také:

Nedůvěra vůči Francii navrtává euroval ESM

Moody's snížila rating Francie, Paříž se snaží trhy uklidnit

Economist nazval Francii časovanou bombou, Paříž se rozčiluje


Autor je hlavním ekonomem Patria Finance

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče