David Klimeš: Záchrana reformy penzí přichází pozdě

18. dubna 2013, 08:49 - David Klimeš
18. dubna 2013, 08:49

Každý soudný finanční poradce by premiéru Petru Nečasovi nejspíš poradil, ať se na stáří zajistí raději jinak než prostřednictvím druhého pilíře důchodového systému. Nečas sice může sázet na to, že si udrží svůj vysoce nadprůměrný příjem na hranici stropu sociálního pojištění, který je dnes nějakých 97 tisíc. Ale Nečas už zároveň není žádný jura, do penze mu zbývá jen 16 let.

Když zůstane v prvním pilíři a vsadí na to, že se do roku 2029 české rovnostářské důchody ještě nestanou úplnou almužnou, bude mu pošťák nosit podle důchodové kalkulačky ministerstva práce 24 664 korun. Když vstoupí do druhého pilíře a dluhopisový fond mu bude vynášet dejme tomu 2,5 procenta, bez započtení vlastních „dosypaných“ peněz získá o nějakých osm stovek navíc, poplatky a inflaci nepočítaje. Asi i Nečas tuší, že by mohl své peníze investovat lépe. Ale nemůže. Když se potápí loď penzijní reformy, musí jako kapitán na palubě uklidňovat cestující, že on zůstává s nimi.

Pozdní vládní propagační kampaň za 20 milionů korun na podporu druhého pilíře bezpochyby z Česka neudělá třeba Slovensko v roce 2005. Tam velkorysý odvod do soukromých fondů ve výši devíti procent platu a povinnost vstoupit do fondů pro nováčky na trhu práce oslovily 1,5 milionu lidí z celkového počtu 2,6 milionu, kteří tehdy platili sociální pojištění.

U nás to i po vynaložených milionech na kampaň budou pravděpodobně jen desítky tisíc z nějakých pěti milionů potenciálních střádalů. Důvody fiaska jsou obecně známé a často opakované. Druhý pilíř není povinný a není sexy. Kdo má hluboko do kapsy už nyní, neupíše se dobrovolně k doživotnímu zvýšení už tak vysokých odvodů o další dvě procenta. Nečas se proto mýlí, když posiluje stereotyp líných Čechů, kteří se prý rozhodují na poslední chvíli. Čechům to prostě jen nevychází.

Nečas hrdinně vstupující do druhého pilíře je vlastně výborným zosobněním důchodového chaosu. Premiér ví, že za 16 let mu sebelepší konzervativní fond penzijní koupel ve zlatě nezaručí. Investicí nejspíš převážně do státních dluhopisů navíc hezky popírá mantru, že by se budoucí penzista neměl spoléhat jen na český stát. A konečně příkladně ukazuje, že nadřazení důchodového spoření nad jiné možnosti nemusí být to nejlepší. U otce čtyř dětí s panelákem v Rožnově pod Radhoštěm by jeden předpokládal spíše investice do nemovitostí, které neohlodá inflace.

Ale možná že paradoxně pro Nečase nakonec avantýra s druhým pilířem skončí dobře. Až se po nástupu ČSSD k moci druhý pilíř převede do toho třetího, tedy do dobrovolného penzijního spoření, pro člověka s vysokým příjmem to bude představovat pěkných pár odkloněných tisícovek. Netřeba snad ale zdůrazňovat, že z pohledu eráru si lze těžko přát horší konec slavné penzijní reformy.


Čtěte také:

Vláda podpoří penzijní reformu kampaní za dvacet milionů

Těžké důchodové rozhodování

Druhý pilíř důchodové reformy – dobrá nebo špatná investice?


Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče