David Klimeš: Všechny banky jsou systémové

22. října 2013, 09:53 - David Klimeš
22. října 2013, 09:53

V dubnu 2009 nejmocnější z mocných na summitu G20 cvrnkli do domina finanční regulace a to se, většinou skryto před zraky běžných občanů, roky valilo přes nejrůznější instituce. Až dojelo i do České národní banky, kde nyní jeden dílek vymrštil požadavky na kapitálovou přiměřenost bank, u čtyř „systémových“ ústavů dokonce o několik procent.

Nic děsivého se neděje. Předkrizová úvěrová lenost českých bank se ukázala jako výhoda. Západní úvěrové predátory krize leckdy položila, české banky sedící na hromadě kapitálu jsou v klidu. Ale že české banky nová regulace nezabije, ještě neznamená, že je posílí.

Základem jakéhokoli ozdravení bankovního sektoru musí být jednoduché pravidlo: nejdříve dát do pořádku účetní rozvahy, pak teprve přitisknout ke zdi vlastníky. Minimálně v Evropě se to ovšem v mnoha případech zkoušelo opačně: přitisknout banky ke zdi především právě vyšší držbou kapitálu k objemu svých obchodů a pak se divit, že banky nepůjčují a nechce se jim přiznat, jaké toxické hrůzy mají zaknihovány v rozvahách.

Ono to na papíře vypadá hezky. Pro všechny se zvýší povinný podíl toho nejlepšího kapitálu o 2,5 procenta. K tomu se důležitým či systémovým bankám přihodí další jedno až tři procenta navíc. A ještě nějaké to procento navrch jako brzda cyklického chování. Španělská Bankia je ale nejhrůznější ukázkou toho, že takto to jde skutečně jen na papíře. Mnoho malých krachujících záložen Španělé spojili do jedné velké banky, ale kapitálově ji nesanovali. A pak už banka jen pravidelně nezvládala plnit zvyšující se nutnou kapitálovou přiměřenost a nyní ji to zřejmě čeká zase. V Česku nám to může být zdánlivě jedno. Podle ČNB činí kapitálová přiměřenost větších českých bank přes 17 procent. Ale třeba u menších bankovních domů už je to „jen“ přes 13 procent. A procenta se mohou během pár let změnit.

Proto bychom se i v Česku měli ptát, zda lpění na kapitálové přiměřenosti má vypadat opravdu takto. Skutečně mají mít Česká spořitelna, ČSOB, Komerční banka a UniCredit více kapitálu, aby se vyhnuly fenoménu „too big to fail“? Neukázala krize v Evropě spíše to, že pořádný průšvih může začít i u problémů malých a zdánlivě nevýznamných bank?

Neméně pochybná je proticyklická kapitálová rezerva. Ano, nyní je nových úvěrů jako šafránu, takže bude nulová. Kdy ale nastane během budoucího růstu ten správný okamžik, aby ČNB bankám trochu podrazila nohy? A kdy a jak tuto rezervu zase snížit, aby banka byla nucena uvolněnýma rukama poskytnout chřadnoucí ekonomice úvěry?

Možná že se nic neděje. Banky, které posílají ročně za hranice 29 miliard korun na dividendách, trocha regulace navíc nezabije. Ale to neznamená, že se mnohé zglajchšaltované regulační nápady neukážou v příští bankovní krizi jako kontraproduktivní.


Čtěte také:

Banky vedou účty zdarma, ale s mnoha podmínkami

Fond pojištění vkladů má 100 miliard na krachy bank

České bankovnictví je na tom nejlépe v regionu

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče