David Klimeš: Švýcarská lekce pro Tomia Okamuru

11. února 2014, 07:18 - David Klimeš
11. února 2014, 07:18

Není to tak dávno, co Švýcaři udivili Evropu tím, jak málo se chytají populismu. Na obou stranách oceánu panovala snaha legislativně osekávat vysokým manažerům platy. Švýcaři v listopadu hlasovali v referendu o návrhu, aby nejvyšší manažeři pobírali maximálně dvanáctinásobek platu nejhůře placeného zaměstnance ve firmě. Odmítli.

Na to si ale nikdo po víkendovém referendu o omezení imigrace nevzpomene, protože Švýcaři se celkem nepochopitelně vyslovili pro faktické zavedení obchodních bariér s Evropskou unií. Ať už ale Švýcarům tleskáme, nebo je nechápeme, jejich přímá demokracie je funkční. Což se rozhodně nedá říci o populistických nápadech tuzemských propagátorů té nejpřímější z přímých demokracií.

Když přede dvěma týdny Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury předkládal Poslanecké sněmovně zákon o obecném referendu, předseda strany prohlásil, že „občané mají právo hlasovat o čemkoli“, pokud to neodporuje ústavě. Z takového prohlášení by ale zesinali i ti nejpopulističtější švýcarští politici. Právě proto, aby se z přímé demokracie nestala přímá revoluce, jsou švýcarská referenda postavena na dvou základních premisách – musí se hlasovat o zákonu už schváleném a referendum nesmějí navrhovat samotní zákonodárci. Okamurovi, který postavil svou politickou kariéru na parodování knihy ekonoma Pavla Kohouta Úsvit, to však nic neříká. Lidé by podle něj měli v referendu zákony „prosadit, upravit i zablokovat“. Referenda by pak mohlo navrhovat také 50 poslanců či 31 senátorů. Takže pokud se Okamurovi něco nepodaří prosadit ve sněmovně, může to ještě zkusit s partou poslanců v referendu.

Daleko od představ Tomia Okamury

Ne, to opravdu není ta pravá inspirace Švýcarskem. Švýcaři nemají žádné jedno okamurovské referendum, ale hned několik typů. Musí se například povinně hlasovat o změnách ústavy. Na žádost 50 tisíc lidí také o obyčejných zákonech schválených parlamentem. O víkendu však Švýcaři hlasovali ještě o něčem jiném – o lidové iniciativě, v jejímž rámci musí 100 tisíc lidí za rok a půl zažádat o změnu ústavy. To se nečekaně podařilo, ale žádný nový paragraf z toho stejně není. Ve švýcarském systému jsou proti „vzpouře davů“ totiž i další pojistky. Nový návrh teprve během tří let připraví vláda. Málo se také ví, že vláda může přichystat i mírnější verzi změny, a snížit tak šanci na přijetí původního požadavku v referendu.

To vše je ale zjevně pod Okamurovu rozlišovací schopnost. Jak sám říká, občané by měli rozhodovat „v podstatě o čemkoli“. Tak s tímto názorem ať rozhodně nejezdí do Švýcarska.

Nebo ať jede, ale urychleně také tam založí švýcarskou pobočku Úsvitu přímé demokracie. Protože tamní systém ústavních brzd a vyvažování má do Okamurova revolučního snu hodně daleko.


Čtěte také:

Odhlasováno. Švýcaři se vyslovili pro omezení přistěhovalectví

Švýcaři odmítli rovnostářství, zklamali socialisty ve světě

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče