David Klimeš: Špatná privatizace, ještě horší útlum

20. září 2013, 09:52 - David Klimeš
20. září 2013, 09:52

Kdyby byl důl Paskov vyhlouben v Praze na Václavském náměstí, není co řešit. Jeden soukromník zavřel provoz, nezbývá než výtahem místo do šachty sjet do metra a popojet za jinou prací. Ale Paskov není v Praze, ale v Moravskoslezském kraji. Pokud po zavření Paskova odejdou ještě oceláři ArcellorMittal a Evraz Vítkovice, má ministerstvo průmyslu v ruce nejpesimističtější odhad – až 71 tisíc lidí na dlažbě.

V tu chvíli leží bohužel především na státu odpovědnost za to, aby se region nepropadl do chronické nezaměstnanosti a vládu nad krajem nepřevzali komunisté s národovci.

Vláda Jiřího Rusnoka sice správně šmahem smetla ze stolu možnost dotování nerentabilního soukromého dolu, což OKD eufemisticky označuje za „sociální těžbu“. Zároveň to ale ještě neznamená, že stát z peněz daňových poplatníků regionu nakonec stejně výrazně nepomůže.

Pokud se prezident Miloš Zeman ptá, zda si uhlobaron Zdeněk Bakala během boomu v OKD odkládal na horší časy, klade až druhou otázku v pořadí. Ta první zní: Chtěl po Bakalovi vůbec něco takového stát, když „doprivatizovával“ OKD v roce 2004? Odpověď je neradostná: Chtěl, ale jen na pět let.

Připomeňme, v čem byl přechod těžařského kolosu ze státních rukou na soukromníka unikátní. Nejprve účetním kouzelnictvím ovládli OKD manažeři kolem Viktora Koláčka. Týmž lidem se stát rozhodl prodat v roce 2004 zbývajících 45 procent firmy. Tehdejší oceňování státního podílu patří mezi nejsmutnější příběhy polistopadového kapitalismu.

Prosperující firmu s 16miliardovými výnosy chtěl stát doprodat nejprve za 2,25 miliardy. Po nátlaku antimonopolního úřadu se částka zvýšila alespoň na 4,1 miliardy. Doly pak bleskově odkoupila firma Zdeňka Bakaly.

Až dosud se debata vedla jen o tom, zda privatizační částka nebyla nejméně o jeden řád vedle. Nyní, při útlumu, je čas se podívat také na podmínky privatizace. Kromě notoricky známé privatizace hornických bytů vláda požadovala také sociálně citlivý případný útlum, „a to při co nejmenší možné míře vynaložení prostředků ze státního rozpočtu České republiky“. Jenže tato klauzule platila jen do roku 2009. Otázka zní: Opravdu měl prosperující podnik s 13 tisíci zaměstnanci ručit za snesitelný útlum jen pět let?

Dnes už je jasné, že stát měl chtít více: peněz i sociálních podmínek. OKD nemá, na rozdíl od jiných velkých českých zaměstnavatelů, zaměstnance rozeseté po celé republice. Když zkrachuje důl, odnese to celá oblast. A protože stát v roce 2004 nebyl v případě OKD ambicióznější, přichází známý scénář dlouholeté privatizace zisků a nynější socializace ztrát. Tak snad už jen informaci, kdo že onu málo ambiciózní „doprivatizaci“ v roce 2004 podepsal: tehdejší ministr financí a pravděpodobný budoucí předseda vlády Bohuslav Sobotka.


Čtěte také:

Klaus: Sociální těžba je nesmysl. Úřad práce již chystá na Dole Paskov kancelář

ČSSD vyhrožuje Bakalovi: Žádost o účast státu na uzavření dolu je nehorázná

V Ostravě demonstrovaly tři tisícovky horníků, někteří vtrhli do budovy OKD

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče