David Klimeš: Pomoc Irům měla být vzorem. Není

18. listopadu 2013, 09:40 - David Klimeš
18. listopadu 2013, 09:40

Konečně je to tady. Evropská dluhová krize akutně potřebovala prvního úspěšného ze zemí eurozóny, který prošel soutěskou evropské finanční pomoci. Bude jím bez překvapení Irsko, které 15. prosince pěkně poděkuje za dosavadních 85 miliard eur s tím, že už žádné další peníze nechce. Přesto irský návrat mezi rovné není tím, čím by mohl být.

Resuscitace keltského tygra měla být vzorovým příkladem záchrany i pro jižní státy a osvědčením správnosti politiky takzvané trojky Evropské unie, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu. Ani jedno se nepovedlo.

Irové vplují na kapitálové trhy nejspíš celkem bez problémů. Sice je tíží obří veřejný dluh na úrovni zhruba dvojnásobku doporučené maximální 60procentní hranice k HDP. Ale úroky na desetiletém vládním dluhopisu slétly z dvouciferných čísel na 3,5 procenta, což je asi jen polovina hodnoty, při které země padaly do evropského finančního polštáře. Irsko je dokonce natolik sebevědomé, že odmítlo od Evropy i kreditní linku „do foroty“.

Jestliže je konec šťastný, ještě to neznamená, že se vše až dosud dělo nejlepším možným způsobem. Irové mohou být na evropské finanční protektory v mnohém také právem naštvaní. Už se to zapomnělo, ale Francie a další země v roce 2010 za pomoc celkem nepokrytě požadovaly od Irů konec jejich trademarku – korporátní daně 12,5 procenta.

Nakonec Irové, kteří tušili, že je z krize mohou vytáhnout jen zdravé prosperující exportní firmy, svou sazbu uhájili. EU se také chlubí, že Irové zrealizovali asi 200 doporučených opatření. Ale měla ta doporučení hlavu a patu, když potom následoval lítý spor členů trojky o smysluplnost drastických úsporných opatření?

Jakkoli je jasné, že by Irsko bez evropské pomoci zkrachovalo, úsilí o záchranu projevilo z větší části samo Irsko. Základem byla jednoduchá úvaha – zachovat nízké firemní daně a manko řešit snížením státních výdajů a především mezd.

Dobře je to vidět na vývoji irských jednotkových mzdových nákladů, které se v roce 2008 ze zemí eurozóny nejvíce odpoutaly od Německa, ale během dalších čtyř krutých let dramaticky zamířily směrem k úrovni svého financiéra a nechaly za sebou drahé Italy, Portugalce či Řeky.

A poslední kapku hořkosti do nepříliš nadšeného irského děkování za záchranu nyní shodou okolností přidávají Španělé. Ti se v lednu vymaní z finanční pomoci Evropy, která od minulého roku směřuje výhradně do krachujícího finančního sektoru. Což je přesně ten druh pomoci, který Irové potřebovali už v roce 2010.

Jistě, konec dobrý, všechno dobré. Ale stejně je to škoda, že irská záchrana nevchází do dějin Evropy jako čítanka vzorové záchrany.


Čtěte také:

Irsko opustí záchranné sítě věřitelů, vláda bude hledat finance na volném trhu

Irsko se zvedá, venkov ale nadále trpí

Irsko uzavře svůj daňový ráj. Firmy se uchýlí k metodě „dvojitý Ir“

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče