David Klimeš: Finanční ústava kulhá na jednu nohu

28. srpna 2012, 10:11 - David Klimeš
28. srpna 2012, 10:11

Účty po vládě se většinou počítají, až když kabinet odejde. Výjimečně si ale můžeme dovolit zavěštit, jaký dluh zůstane po vládě příští. Tlak ČSSD, aby se v koaličním návrhu finanční ústavy posunula „trestná hranice“ státního dluhu ze 45 na 50 procent HDP, je totiž dost průhledný. A také logický.

Proč usilovat o moc ve státě, když během volební noci státní dluh překročí povolenou hranici, a vítěz voleb pak bude moci už jen škrtat? Raději hranici posuňme o něco výš, uvažují socialisté, a hned máme k dobru nějakých 200 miliard na plnění svých slibů. Takto by ale náprava veřejných financí probíhat neměla.

Česká verze dluhové brzdy přitom musí být perfektní. Ze dvou důvodů. Jedním je sporné odmítnutí fiskálního europaktu Petrem Nečasem. Oficiální výmluvou byly ratifikační problémy, Nečas ale později prohlásil, že europakt nepotřebujeme, protože budeme mít vlastní a lepší. Mimo jiné právě s tvrdou hranicí pro celkový dluh.

Druhý důvod je prostý. Bez nějaké verze dluhové brzdy jsme v regionu už jako pěst na oko. Němci a Rakušané už ji mají, Polsko má horní hranici veřejného dluhu zakotvenou v ústavě už od devadesátých let. A na Slovensku platí mezní hranice dluhu od letošního jara. Jenže oč více se v Česku o finanční ústavě mluvilo, o to méně se reálně dělalo. Omezování platů poslanců hlasujících pro schodkové rozpočty a další podobné nápady se sice dostaly na první stránky novin, ale z hlediska systémového řešení dluhu jsou to nepodstatné pikanterie.

Finanční ústava především nemůže stát na jednom čísle, ať už je to 45 nebo 50. Stejně jako v Polsku a na Slovensku musí fungovat jako semafor. Ze zelené se při překročení jisté hranice rozsvítí oranžová – ministři musí něco málo vysvětlovat a začít trochu šetřit. Až při červené nastupuje autopilot, který přebírá stát od neschopných či málo odvážných politiků.


Čtěte také:

Návrh finanční ústavy se změní

ODS: Za nedodržení finanční ústavy 20 procent z platu dolů

Nečas: Neumím si představit, že finanční ústavu nepřijmeme ještě letos


Jak ale zaručit, že se každé volební období nebude mezní hranice dluhu zvyšovat, aby politici zase měli co utrácet? Finanční ústava, jak je v Česku navrhována, zjevně kulhá na jednu nohu. Vedle rigidních hranic dluhu musí existovat i průběžné dynamické fiskální pravidlo na každoroční schodky.

Koneckonců navrhoval jej i NERV: součet růstu HDP a deficitu nesmí překročit stanovené číslo. Pokud se určí tento součet třeba číslem čtyři, pak při nulovém růstu ekonomiky lze mít deficit až čtyři procenta HDP. Při tříprocentním růstu smí být deficit už jen jednoprocentní. A poroste-li ekonomika o pět procent, musí být rozpočet v přebytku a dluh se snižuje alespoň o procento HDP.

Pokud bychom ve finanční ústavě měli i nějakou variantu tohoto pravidla, touha příštích nájemníků Strakovy akademie zvyšovat mezní hranici celkového dluhu by už nebyla tak nebezpečná.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče