David Klimeš: Euro hledá generála do měnové války

12. února 2013, 09:00 - David Klimeš
12. února 2013, 09:00

Když je příležitost k oslabení eura, není francouzského prezidenta, který by se o to nepokusil. Minulý týden François Hollande vyzval k cílování střednědobého směnného kurzu eura. Němci se podle očekávání ohradili, že intervence na devizových trzích budou jen přes jejich mrtvolu, a německý člen Výkonné rady Evropské centrální banky Jörg Asmussen včera Francouzům jasně vzkázal, že „jádro problému leží v každé zemi, ne ve směnném kurzu“.

Tradiční franko-německý boj o „správnou“ sílu společné měny se nyní odehrává ve zcela nových podmínkách. Skoro na všech světových stranách od hranic Evropy se mluví o doutnající měnové válce. A pokud skutečně propukne naplno, eurolídři spolu s ECB by měli přesně vědět, co je pro společnou měnu nejlepší. Což nyní zjevně nevědí.

Když v roce 2007 Hollandův předchůdce Nicolas Sarkozy útočil na ECB a bral se za slabší euro, odehrála se jen tradiční debata partnerů, kteří se nikdy neshodnou. Francie a jižní státy potřebovaly slabší euro, aby mohly vyvážet alespoň s nějakou marží. Němci se svými produkty s vyšší přidanou hodnotou si mohou dovolit výrazněji zvyšovat ceny a německý establishment ohledně eura už celou dekádu přísahá na nízkoinflační otisk silné marky.

Jenže nyní nejsme před krizí, ale po krizi. Co vlády mohly utratit, už zjevně utratily a na mnoha frontách se šikuje ke konkurenčním devalvacím měn. Japonsko pod novým vedením zvýšilo inflační cíl a odhodlalo se k neomezenému výkupu vládních dluhopisů. V USA se věnují svému neustálému rozřeďování peněžní zásoby, kterému eufemisticky říkají kvantitativní uvolňování, a čínská vláda léta manipuluje měnou, aby zvýhodnila export. Proti tomu všemu je objem výkupu dluhopisů bankrotujícího evropského jihu ze strany ECB ničím.

I kdyby se ale eurolídři na Hollandovu výzvu sešli a začali se motat ECB do její práce, žádný pravý kurz vůči dolaru stejně nedají dohromady. Co je výhodné pro Němce s historickými obchodními přebytky, to logicky nemůže být výhodné pro Francouze, jejichž podíl na světovém obchodu z 6,5 procenta v roce 1990 klesl k dnešku na méně než polovinu. A co je výhodné pro Finy, je zcela nemyslitelné pro Řeky. Tak členitá měnová unie se prostě k vhodnému jednotnému kurzovému výhledu nedobere.

Než se pokoušet intervencemi bojovat s větrnými mlýny, eurolídři i jejich partneři ve světě by si raději měli vzpomenout na summit G20 z roku 2010. Tam se slavně zavázali, že přestanou manipulovat měnami. Co je podepsáno, má platit. A právě proexportní Evropa to má nejhlasitěji připomínat a vynucovat. To je totiž jediná dlouhodobě správná cesta, která eurozónu uchrání před hledáním generála do bitvy o euro.


Čtěte také:

Hollande: Eurozóna by měla společně určit, jaký chce kurz eura

Rovnost, svornost, chudoba

Já, prezident Francouzské republiky


Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče