Dánsko či Neapol?

08. července 2008, 12:59 - Miroslav Ouzký
08. července 2008, 12:59

Evropský parlament podpořil návrhy, které stanoví energetickou využitelnost odpadů

V Evropském parlamentu se na posledním plenárním zasedání hlasovalo o poměrně důležité normě - revidované rámcové směrnici o odpadech. Po velmi složitých jednáních během prvního i druhého čtení se podařilo dosáhnout kompromisu, který může být zajímavý pro Českou republiku. A mohl by zároveň být signálem, že se v Evropě blýská na lepší časy. Nikdy jsem nebyl zastáncem řešení technických či politických problémů jedné země EU prostřednictvím evropské legislativy či byrokracie. V současné době se však ukazuje, že tento postup může být pro ČR užitečný.
Proces schvalování normy upravující nakládání s odpady byl poznamenán nezvykle velkým počtem pozměňovacích návrhů. V prvním čtení jich bylo předloženo přibližně sedm set, ve druhém dvě stě a k závěrečnému hlasování jich je připraveno téměř čtyřicet. Problematických témat je hned několik. Do první velké skupiny lze zařadit volání ekologů bez rozdílů barev pleti a národností po prevenci vzniku odpadů, snižování jejich produkce, zvýšení odpovědnosti producentů a prodejců a zvýšení důrazu na recyklaci. Toto poměrně jednotné téma však provází několik kontroverzních názorů, ohledně nichž bylo svedeno mnoho různě intenzivních soubojů.

Ušetření fosilních paliv

Na čelním místě bych zmínil „waste to energy“, neboli energetické využívání odpadu spalováním. Ve většině zemí Evropy je taková likvidace odpadů velmi populární. V některých zemích, například v sousedním Německu, kde je skládkování zakázáno, jde dokonce o jedinou další možnost s výjimkou recyklace, jak s odpady naložit. Energetické využití některých odpadů bývá dokonce označováno za jeden ze způsobů využívání obnovitelných zdrojů. Je jasné, že v současné době boje s klimatickými změnami může spalování odpadů ušetřit obrovské množství fosilních paliv, a tím také velkou část emisí kysličníku uhličitého. Přesto tato technologie například v ČR naráží na odpor nejen militantních ekologů a různých environmentalistických uskupení, ale překvapivě i koaliční vládní strany.

Problém recyklace

Strana zelených dle mého soudu neprávem ze spalování odpadů vytváří jakéhosi strašáka pro životní prostředí v ČR. Jejím nejčastějším argumentem proti jejich energetickému využití je, že zelená spalovnám znamená omezení tlaku na recyklaci a snižování objemu produkce odpadů jako takových. Dalším velmi častým argumentem je riziko obchodování s odpady. Vicepremiér Martin Bursík jednou veřejně prohlásil, že se nechce dožít toho, až budou Evropou křižovat kamiony dovážející portugalský odpad do českých spaloven. Nechce se mi polemizovat s tímto výrokem, ale jeho ekologické či jakékoli jiné opodstatnění je vzdálené realitě. Neumím si představit, kdo by byl schopen dovážet odpad do dva tisíce kilometrů vzdálené spalovny. To by ve skutečnosti nebylo ekologické, ale ekonomické šílenství. Současně je však nutné se vážně zamyslet nad prvním zmíněným argumentem - tedy, zda skutečně nenastane snížení tlaku na recyklaci. Podíváme-li se však na realitu západní Evropy a především zemí, které se rozhodně mohou pochlubit zelenou politikou, jako jsou státy Beneluxu, Dánsko nebo Spolková republika Německo, nenalézáme pro toto tvrzení žádné opodstatnění. Tyto země mají vysoký podíl recyklace (procentuálně mnohem vyšší než ČR), neumožňují skládkování - nebo pouze v minimální míře - a navíc podporují projekty vedoucí k energetickému využívání odpadů.

Obrovský byznys

Na začátku června se konal ve francouzském Bordeaux kongres společností zabývajících se „waste to energy“ technologiemi sdruženými pod vlajkou evropské konfederace CEWEP. Součástí tohoto několikadenního kongresu byla také prohlídka místního zařízení Astria, které je ukázkovým příkladem, že rozvoj podnikání v oblasti odpadového hospodářství může skloubit investice do recyklací s energetickým využitím odpadů. Myslím si, že je správné, že Evropský parlament podpořil kompromisní návrhy, které jasně stanoví energetickou využitelnost odpadů a spalování klasifikují jako možný ekologický postup.
Na závěr bych si dovolil zmínit velmi aktuální problém italské Neapole, která jako většina měst jižní Itálie skládkuje a skládkování je zde obrovským byznysem. Navíc není tajemstvím, že je ovládá italská mafie. Dnes je Neapol napůl zavalena odpadky a situace natolik krizová, že premiér Silvio Berlusconi neváhal do města poslat armádu. Zároveň je Neapol jedním z míst, odkud jsou elektronické schránky poslanců zaplavovány spamy s přáními typu „nedovolte kvalifikovat odpad jako energetický zdroj“, „nedejte zelenou spalovnám“, „zachraňte naši přírodu“ a tak dále. Údajně jsou také tito italští ekoaktivisté financováni z peněz mafie. Nabízí se tedy poměrně kontroverzní a provokující otázka: chceme se podobat Dánsku nebo Neapoli?

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče