Dánská inspirace pro jih

01. června 2012, 17:04 - Miroslav Zámečník
01. června 2012, 17:04

Na jiném místě tohoto vydání Eura se zabýváme problémy, které působí programy fiskální konsolidace v zemích jižního křídla eurozóny. Tyto státy jsou, byť v různé intenzitě, vystaveny nedůvěře finančních trhů ohledně schopnosti splácet závazky. Protože všechny země jižního křídla mají euro, je jim uzavřena cesta devalvace měny. A snížení cenové a mzdové hladiny, které by obnovilo konkurenceschopnost, má velmi nepříjemné důsledky, například v podobě zvýšení zátěže mnohdy velmi zadlužených domácností a vyvolává velké pnutí ve společnosti. V Athénách by mohli povídat. Vzhledem k tomu, že dosavadní recepty příliš nezabírají, zaslouží si pozornost návrhy na provedení takzvané fiskální devalvace, tedy takové změny daňové struktury, která by podpořila export a snižování schodků běžného účtu platební bilance, a to s méně nepříznivými vedlejšími účinky. V zásadě nejde o nic jiného než o snížení vedlejších nákladů práce prostřednictvím snížení sazeb sociálního pojištění placeného zaměstnavateli, a nahrazení výpadku těchto příjmů zvýšením výběru nepřímých daní, především DPH. Tento přesun od zdanění práce ke zdanění spotřeby by měl zvýšit konkurenceschopnost domácích producentů (jimž by klesly mzdové, a tedy i celkové náklady). Tuzemští producenti by mohli snížit ceny svého zboží a služeb i na vnitřním trhu (díky poklesu mzdových nákladů), což nemohou udělat dovozci ze zemí, jež sociální náklady nesnížily. Žádoucím výsledkem by tedy mělo být zvýšení odbytu domácí produkce, zvýšení vývozu, snížení dovozu, zlepšení obchodní a platební bilance. S tím, jak by se země staly konkurenceschopnější, zvýšila by se také atraktivnost investic do výroby mezinárodně obchodovatelného zboží a stoupla by zaměstnanost. V tabulce uvádíme také příklad země, která tuto daňovou strukturu má – Dánsko. Tam s výjimkou daňově uznatelného ročního paušálu neplatí zaměstnavatelé žádné sociální odvody, ale zároveň je spotřeba zatížena vysokou jednotnou sazbou DPH ve výši 25 procent. Není třeba dodávat, že sjednocování sazeb DPH, byť vykompenzované snížením sociálních odvodů, není politicky nic populárního. Zaměstnanci totiž na výplatních páskách neuvidí více peněz a v řadě oborů, například těch s oligopolní strukturou chráněných před zahraniční konkurencí nebo v případě stoprocentní dovozní závislosti, by sjednocení DPH i při snížení sociálních odvodů vedlo ke zvýšení cenové hladiny, a tedy k poklesu reálných mezd. Jenže ke konkurenceschopnosti se dostanete buď přes rychlejší zvýšení produktivity než u konkurentů, nebo přes devalvaci (snížení reálných mezd), anebo přes snížení nominálních mezd a cen či přes naznačený postup fiskální devalvace. Něco z toho bude trvat příliš dlouho, něco z toho na jižním křídle udělat nemohou, něco z toho vyvolává pouliční nepokoje a padají kvůli tomu vlády. Konkurenceschopnost rozhodně není zadarmo.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče