Daňový cirkus

28. května 2012, 12:28 - Pavel Páral
28. května 2012, 12:28

Není větší peklo než stále sledovat záhadné změny v daňových zákonech

Na nepochopitelné tance vládní koalice kolem daní není zrovna dvakrát lákavý pohled. Je celkem chvályhodné, že ministr financí Miroslav Kalousek usiluje o zachování daňové kvóty, která mimochodem není nijak dramaticky odlišná od daňové kvóty obdobně vyspělých zemí v Evropě.
Pak je ale mnoho věcí poměrně zásadně nechvályhodných. Především je problém, že celá politická diskuse o daních se odehrává značně chaoticky a působí silně nedůvěryhodně. První dohoda o základní dvacetiprocentní sazbě DPH s maličkým počtem výjimek vydržela jen pár dní, než se Věci veřejné rozhodly, že je to pro ně vlastně nepřijatelné. Nová dohoda o sjednocení sazeb na 17,5 procenta ve dvou krocích platila o něco déle, než Miroslav Kalousek přišel s myšlenkou, že by to místo 17,5 mohlo být devatenáct procent, což VV nejprve připustily, pak zase zavrhly a pak podmínily zavedením druhé sazby daně z příjmu pro zaměstnance s vysokými platy. Obě zbývající strany to nejprve odmítly s odvoláním na platnou koaliční smlouvu a programové prohlášení vlády, načež Kalousek v rozhovoru pro Hospodářské noviny připustil, že by se o nějaké zvýšené progresi v příjmové dani dalo diskutovat. Třeba na časově omezenou dobu. Co se bude odehrávat v následujících hodinách a dnech, čert ví. A možná ani on ne.
Proto by možná bylo namístě připomenout, že lidé i firmy od nové daňové legislativy očekávají především to, že bude jednoduchá, srozumitelná a vydrží delší čas, protože není větší peklo než stále sledovat záhadné změny v daňových zákonech a žít ve stresu, co že to náš daňový poradce zase přehlédl.
Řekněme si jasně, že jedna sazba DPH je v pořádku. Zabraňuje daňovým podvodům, dobře se vybírá a každý jí rozumí. Její výše je věc politické dohody a otevřeně řečeno i výdajových potřeb státního rozpočtu. Zde lze totiž získat hodně peněz.
Pokud jde o daňovou progresi v podobě odstupňované výše sazeb, je to praxe užívaná v naprosté většině zemí, a přestože je to z ekonomického hlediska špatně, je to jistě možné řešení. Jeho význam není fiskální, protože výnos se zvýší zcela minimálně. Z hlediska nějaké daňové spravedlnosti je to také těžko zdůvodnitelné. I přes rovnou daň je český daňový a odvodový systém silně přerozdělující ve směru od bohatých k chudým. Především kvůli velmi vysokým stropům na pojistné a poměrně dost adresným sociálním dávkám. Tenhle požadavek Věcí veřejných má zřejmě demonstrovat voličům, že právě tato strana má svůj vliv na vládní politiku a liberálně konzervativní směřování vlády dokážou populističtí véčkaři korigovat významně směrem doleva. A především bychom asi měli začít uvažovat – v případě obecné politické potřeby potrestat bohaté – o zvýšení v Česku extrémně nízkých majetkových daní, především daně z nemovitosti. Ta se mimochodem také vybírá velmi dobře a její výnos není závislý na průběhu hospodářského cyklu.
Pokud jde o další možné daňové úpravy, jistě lze nějak rozumně danit hazard a bude to v pořádku, neboť není důvod, aby z této země bylo Las Vegas Evropy a daňový poplatník z toho nic neměl.
Nápady na další přitvrzení spotřební daně, například podle návrhu Leoše Hegera, aby kuřáci připlatili do zdravotnické kasy, nejsou moc rozumné a Miroslav Kalousek, stejně jako premiér Nečas je rozhodně odmítají. Možná by ale bylo dobré, aby pochopení, že výše spotřebních daní má své limity, za nimiž klesá výběr, vztáhli i na svá dřívější rozhodnutí. Mimořádně vysoká spotřební daň na pohonné hmoty vedla k poklesu výběru, protože zejména velcí dopravci začali tankovat v cizině. A je snad konečně načase, aby tahle daň trochu klesla a dopravci se konečně vrátili k českým pumpám.
Každopádně k tomu, aby vláda začala vypadat jako sbor racionálních reformátorů, kteří to mají v hlavě srovnané, by bylo dobré konečně si vyjasnit pozice uvnitř koalice ke všem typům daní. Konzistentní návrh úprav potom představit jako celek a argumentovat pro něj jedním hlasem. Pokračovat nadále v tomhle chaotickém a myšlenky prostém kličkování prostě nemá valný význam a pro výsledek nebude ve veřejnosti možné získat podporu, která by zaručila, že daňový systém přežije alespoň jedny další volby.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče