Daně nejsou projev solidarity

19. prosince 2012, 12:00 - Pavel Páral, Euro
19. prosince 2012, 12:00

Jsme hrdě kapitalističtí, pravil šéf Googlu Eric Schmidt na kritiku daňových poplatníků a politiků, kterým se opravdu, ale opravdu nelíbí skutečnost, že Google utržil ve Spojeném království čtyři miliardy dolarů, ale zaplatil z toho na daních z příjmu jen deset milionů.

Ani jinde v Evropě se politici nechtějí smířit s tím, že velké korporace platí na daních tolik, kolik uváží a dokáží transakcemi přes daňové ráje svou povinnost docela výrazně optimalizovat, jak se tak trochu eufemisticky říká.

A řekněme otevřeně, že u nás to není o moc lepší. Například obchodní řetězce, přestože na svých obratech dosahují i na evropské poměry značných marží, tady nijak závratné daně neplatí. A najde se jistě i řada dalších firem vlastněných jak českými, tak zahraničními subjekty.

Můžeme se zlobit, vztekat, posílat daňové kontroly, ale to je tak vše, co s tím lze dělat. Příjmové daně se vždy budou vybírat špatně a tak je popravdě celkem v pořádku, že u nás se až tak moc daňově „nevozíme“ po drobných živnostnících, jimž jsou ony pověstné a levicí kritizované opravdu velkorysé paušály, opravdu příjemnou kompenzací toho, že daňové ráje jsou pro ty bohatší.

Navíc daňová progrese je nízká a u vysokých příjmů se posledních pár let dokonce měnila v degresi. Nyní bude průběh daně lineární, ale přesto je to poměrně přívětivé. Z Česka by se tak Gerard Depardieu kvůli daním nestěhoval, jako se teď stěhuje z Francie kvůli nové daňové politice prezidenta Hollanda.

Je však otázkou, jak se bude situace vyvíjet dál. Fiskální krize obcházející Evropou zvyšuje populistické volání po vyšších daních a vyšší solidaritě bohatých. A tak leckde lze očekávat zvyšování přímých daní. U nás se také vyššímu zdanění bohatých říká solidární příspěvek. A sociální demokraté hodlají po vítězných volbách pořádně zdanit velké firmy, jako je ČEZ nebo telekomunikační společnosti a banky, protože je to prý spravedlivé.

Jenže ono je to tak trochu zmatení pojmů. Solidarita je projevem osobních emocí a solidárnímu člověku přináší uspokojení. Když je to nařízeno státní mocí, nejedná se o žádnou solidaritu, ale o bohapusté šátrání v mé peněžence a není divu, že to každý osobně cítí jako příkoří a nikoli jako solidaritu. A každý pátrá, k čemu jeho daně slouží. A když se rozhlédne po Evropě a vlastně po celém západním světě a zjistí, čemu ty jeho daně slouží, tak taky dostane chuť daňově optimalizovat a jako Eric Schmidt se chce cítit hrdým kapitalistou.

Prostě velké firmy budou platit tolik daní, kolik chtějí a příběh Googlu by si měli socialisté všech zemí číst velmi pečlivě. Než začnou uskutečňovat své současné představy o té správné solidaritě a sociální spravedlnosti.


Čtěte další komentáře Pavla Párala:

Ano, pane ministře

Hluboká orba

Jedeme na zelenou


Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Nová občanka rychle a bez problémů
Kdy máte v práci nárok na placené volno?
Volby 2017: vše, co potřebujete vědět
Jak se rychle a snadno zorientovat v německých volbách
Co se v roce 2018 změní se zvýšením zdravotního pojištění pro OBZP?
Auta
Jak a kde zařídit výměnu řidičáku v roce 2017?
Vyberte nejlepší auta roku 2018 a vyhrajte ceny za 300 000 Kč
Socialistická auta, která byla (aspoň v něčem) lepší než ta „západní“
Land Rover míří také na silnice. Road Rover bude luxusní elektromobil
Test: Mazda CX-5 2.0 Skyactiv-G160 AWD
Technologie
Někteří lidé se ve Windows 8.1 nemohou přihlásit prostřednictvím účtu Microsoft
iFixit rozebral nové iPhony 8 do posledního šroubku. Apple zmenšil akumulátor
Tip na VPN: Windscribe vám dá 10 GB zadarmo, další kapacitu získáte těžbou kryptoměny
Opera se dotýká virtuální reality. Přehraje 360° video v Oculus Riftu a dalších zařízeních
Pirátství prodejům neubližuje, ukazuje studie EU, kterou neměl nikdo vidět
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít