Daně nejsou projev solidarity

19. prosince 2012, 12:00 - Pavel Páral, Euro
19. prosince 2012, 12:00

Jsme hrdě kapitalističtí, pravil šéf Googlu Eric Schmidt na kritiku daňových poplatníků a politiků, kterým se opravdu, ale opravdu nelíbí skutečnost, že Google utržil ve Spojeném království čtyři miliardy dolarů, ale zaplatil z toho na daních z příjmu jen deset milionů.

Ani jinde v Evropě se politici nechtějí smířit s tím, že velké korporace platí na daních tolik, kolik uváží a dokáží transakcemi přes daňové ráje svou povinnost docela výrazně optimalizovat, jak se tak trochu eufemisticky říká.

A řekněme otevřeně, že u nás to není o moc lepší. Například obchodní řetězce, přestože na svých obratech dosahují i na evropské poměry značných marží, tady nijak závratné daně neplatí. A najde se jistě i řada dalších firem vlastněných jak českými, tak zahraničními subjekty.

Můžeme se zlobit, vztekat, posílat daňové kontroly, ale to je tak vše, co s tím lze dělat. Příjmové daně se vždy budou vybírat špatně a tak je popravdě celkem v pořádku, že u nás se až tak moc daňově „nevozíme“ po drobných živnostnících, jimž jsou ony pověstné a levicí kritizované opravdu velkorysé paušály, opravdu příjemnou kompenzací toho, že daňové ráje jsou pro ty bohatší.

Navíc daňová progrese je nízká a u vysokých příjmů se posledních pár let dokonce měnila v degresi. Nyní bude průběh daně lineární, ale přesto je to poměrně přívětivé. Z Česka by se tak Gerard Depardieu kvůli daním nestěhoval, jako se teď stěhuje z Francie kvůli nové daňové politice prezidenta Hollanda.

Je však otázkou, jak se bude situace vyvíjet dál. Fiskální krize obcházející Evropou zvyšuje populistické volání po vyšších daních a vyšší solidaritě bohatých. A tak leckde lze očekávat zvyšování přímých daní. U nás se také vyššímu zdanění bohatých říká solidární příspěvek. A sociální demokraté hodlají po vítězných volbách pořádně zdanit velké firmy, jako je ČEZ nebo telekomunikační společnosti a banky, protože je to prý spravedlivé.

Jenže ono je to tak trochu zmatení pojmů. Solidarita je projevem osobních emocí a solidárnímu člověku přináší uspokojení. Když je to nařízeno státní mocí, nejedná se o žádnou solidaritu, ale o bohapusté šátrání v mé peněžence a není divu, že to každý osobně cítí jako příkoří a nikoli jako solidaritu. A každý pátrá, k čemu jeho daně slouží. A když se rozhlédne po Evropě a vlastně po celém západním světě a zjistí, čemu ty jeho daně slouží, tak taky dostane chuť daňově optimalizovat a jako Eric Schmidt se chce cítit hrdým kapitalistou.

Prostě velké firmy budou platit tolik daní, kolik chtějí a příběh Googlu by si měli socialisté všech zemí číst velmi pečlivě. Než začnou uskutečňovat své současné představy o té správné solidaritě a sociální spravedlnosti.


Čtěte další komentáře Pavla Párala:

Ano, pane ministře

Hluboká orba

Jedeme na zelenou


Mohlo by vás zajímat

Finance
Šéf mi čte e-maily. Je to v pořádku?
Dá se pracovat s invalidním důchodem? Jde to, ale...
Zaměstnávání a brigády mladistvých a jejich pracovní podmínky podle zákoníku práce
Silná Evropa je podle Merkelové pro USA výhodná
500 korun navíc pro rodinu s dětmi od července 2017?
Auta
Test ojetiny: Volkswagen Golf VII je skvělý, ale dieselu…
Kvíz na pátek: Poznáte, kterým autům patří tyto interiéry?
Audi S5 Cabriolet se přiblížilo k RS 5. Může za to Hans-Jürgen Abt
Toyota Yaris GRMN zní hodně naštvaně. Na český trh dorazí začátkem příštího roku
Nové Audi A8 dostane unikátní podvozek, který reaguje na nerovnosti i riziko kolize
Technologie
Sega vdechne život starým hrám. Na mobilech zdarma vydala Sonica a další pecky
Vědci vymysleli další způsob, jak udělat foťák tenký jako papír
Seznam zruší legendární mapy. Ale ne ty, které myslíte
Tahle zahnutá výloha je ve skutečnosti obří flexibilní OLED panel od LG
Stahujte zdarma zombie co-op řežbu Killing Floor. Ale musíte si pospíšit
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít