Daně nejsou projev solidarity

19. prosince 2012, 12:00 - Pavel Páral, Euro
19. prosince 2012, 12:00

Jsme hrdě kapitalističtí, pravil šéf Googlu Eric Schmidt na kritiku daňových poplatníků a politiků, kterým se opravdu, ale opravdu nelíbí skutečnost, že Google utržil ve Spojeném království čtyři miliardy dolarů, ale zaplatil z toho na daních z příjmu jen deset milionů.

Ani jinde v Evropě se politici nechtějí smířit s tím, že velké korporace platí na daních tolik, kolik uváží a dokáží transakcemi přes daňové ráje svou povinnost docela výrazně optimalizovat, jak se tak trochu eufemisticky říká.

A řekněme otevřeně, že u nás to není o moc lepší. Například obchodní řetězce, přestože na svých obratech dosahují i na evropské poměry značných marží, tady nijak závratné daně neplatí. A najde se jistě i řada dalších firem vlastněných jak českými, tak zahraničními subjekty.

Můžeme se zlobit, vztekat, posílat daňové kontroly, ale to je tak vše, co s tím lze dělat. Příjmové daně se vždy budou vybírat špatně a tak je popravdě celkem v pořádku, že u nás se až tak moc daňově „nevozíme“ po drobných živnostnících, jimž jsou ony pověstné a levicí kritizované opravdu velkorysé paušály, opravdu příjemnou kompenzací toho, že daňové ráje jsou pro ty bohatší.

Navíc daňová progrese je nízká a u vysokých příjmů se posledních pár let dokonce měnila v degresi. Nyní bude průběh daně lineární, ale přesto je to poměrně přívětivé. Z Česka by se tak Gerard Depardieu kvůli daním nestěhoval, jako se teď stěhuje z Francie kvůli nové daňové politice prezidenta Hollanda.

Je však otázkou, jak se bude situace vyvíjet dál. Fiskální krize obcházející Evropou zvyšuje populistické volání po vyšších daních a vyšší solidaritě bohatých. A tak leckde lze očekávat zvyšování přímých daní. U nás se také vyššímu zdanění bohatých říká solidární příspěvek. A sociální demokraté hodlají po vítězných volbách pořádně zdanit velké firmy, jako je ČEZ nebo telekomunikační společnosti a banky, protože je to prý spravedlivé.

Jenže ono je to tak trochu zmatení pojmů. Solidarita je projevem osobních emocí a solidárnímu člověku přináší uspokojení. Když je to nařízeno státní mocí, nejedná se o žádnou solidaritu, ale o bohapusté šátrání v mé peněžence a není divu, že to každý osobně cítí jako příkoří a nikoli jako solidaritu. A každý pátrá, k čemu jeho daně slouží. A když se rozhlédne po Evropě a vlastně po celém západním světě a zjistí, čemu ty jeho daně slouží, tak taky dostane chuť daňově optimalizovat a jako Eric Schmidt se chce cítit hrdým kapitalistou.

Prostě velké firmy budou platit tolik daní, kolik chtějí a příběh Googlu by si měli socialisté všech zemí číst velmi pečlivě. Než začnou uskutečňovat své současné představy o té správné solidaritě a sociální spravedlnosti.


Čtěte další komentáře Pavla Párala:

Ano, pane ministře

Hluboká orba

Jedeme na zelenou


Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče