Dambisa Moyo: Migrační facka pro Unii

16. ledna, 08:27 - Dambisa Moyo
16. ledna, 08:27

Přibližně 750 tisíc lidí, kteří se v roce 2015 vylodili v Evropě, je jen kapkou z 60 milionů, které z domoviny vyhnala válka či pronásledování. Jde o největší číslo zaznamenané v dějinách. Evropa zažila masivní příliv migrantů i dříve. Okolo 700 tisíc uprchlíků přišlo do Evropské unie po rozpadu Jugoslávie v roce 1993.

Tentokrát je to ale poprvé v historii, kdy se Evropská unie musí postarat o takové množství lidí přicházejících odjinud než z Evropy, včetně přírůstků z Libye, Sýrie, Iráku a Afghánistánu. Navíc příliv neevropských uprchlíků, kteří letos dorazili ke břehům Evropy, jen tak neskončí. Odpověď Evropské unie na masovou migraci naznačuje, že řešení je v nedohlednu.

Pokud evropští lídři svůj přístup k migraci nevybaví dlouhodobější vizí, pravděpodobnost dalších podobných krizí se bude zvyšovat. Musejí zohlednit to, jak domácí evropská politika ovlivňuje pohyb osob z rozvojových zemí.

Krátkozraká politika

Na migrační krizi odpověděla Evropská unie krátkozrace a okázale, vedena jednostranným ekonomickým názorem, který nedbá dalekosáhlých následků pro domácí politiku. Návrhy i implementace jsou zaměřeny výlučně na okamžitá opatření a krátkodobé výsledky. Z velké částí ignorují budoucí dopady.

Místo aby se snažili zmírnit masovou migraci tím, že budou dlouhodobě podporovat ekonomiku a politiku ve zbídačených zemích, jež jsou často deptány občanskými nepokoji, přicházejí evropští politici s křížkem po funuse, slibují pomoc a záchranná schémata přesidlování ex post. Jelikož jejich přístup ignoruje příčiny migrace, těžko bude fungovat.

Neférové obchodní praktiky mají ničivý dopad na příjem a životní úroveň zemědělců v Jižní Americe, Africe a Asii, kteří nemohou konkurovat bohatším zhýčkaným rivalům.

Neschopnost zaujmout dlouhodobější postoj podkopává efektivitu reakce Evropské unie. Dokonce působí kontraproduktivně. Absence rámce věnujícího se tomu, co stojí za migračními toky, umožňuje politikům, aby se svobodně věnovali svým domácím trhům. Nezajímají se přitom o to, jaké negativní ekonomické a politické externality, jež mohou ruinovat jiné země, způsobí.

Protekcionistické programy za miliardy dolarů, jako například společná zemědělská politika Evropské unie či zemědělské subvence ve Spojených státech, pomáhají domácím výrobcům na úkor jejich konkurentů v rozvojových zemích. Neférové obchodní praktiky mají ničivý dopad na příjem a životní úroveň zemědělců v Jižní Americe, Africe a Asii, kteří nemohou konkurovat bohatším zhýčkaným rivalům.

Velký odliv kapitálu z rozvojových zemí

V poslední době přispěla k dramatickému oslabení měn rozvíjejících se trhů měnová politika vyspělých zemí, hlavně USA. Federální rezervní systém v roce 2013 „chlácholil hněv“ investorů týkající se očekávaného snižování rozsahu kvantitavního uvolňování a také jejich obavy ze zvyšování úrokových sazeb. Obě věci významně přispěly k velkému odlivu kapitálu z rozvojových zemí.

Podle údajů Institutu pro mezinárodní finance odteklo z rozvíjejících se trhů v roce 2015 zhruba 548 miliard dolarů, což je nejvíce od roku 1988. Důsledkem bylo dramatické snížení množství kapitálu, který měly země k dispozici na nejnutnější investice do infrastruktury a produktivních kapacit. Výsledkem je nižší růst napříč rozvojovými zeměmi, kde žije více než 80 procent světové populace.

Každý jen za sebe

Úzkoprsá politika převládla. Papež František to označil za „globalizaci lhostejnosti“. Domácí politika se stále více poměřuje jen lokálním prospěchem, aniž by se přihlédlo k sociálním, ekonomickým a politickým důsledkům v zahraničí. Ideály globalizace, které kladly důraz na mezinárodní propojenost, jsou nahrazovány politikou „každá země jen za sebe“.

Trvalejší řešení evropské migrační krize musí vzít v úvahu důsledky, jež má politika vyspělých zemí na zbytek světa, včetně ekonomické nestability a politických nepokojů v řadě zemí, odkud migranti přicházejí. Politici by měli pečlivě zvážit sekundární dopady svých politik, které zpětně působí na jejich vlastní ekonomiky ve formě chaotické a zvyšující se masové migrace.

V současném globálním ekonomickém a geopolitickém klimatu se vzdouvá další migrační vlna. Mezinárodní měnový fond a OECD rapidně snižují prognózy světového ekonomického růstu a Economist Intelligence Unit kalkuluje, že téměř půlce světových ekonomik hrozí „vysoké“ či „velmi vysoké“ riziko politických a sociálních nepokojů. Tato směska vytváří blížící se katastrofu, jíž se musejí globální političtí lídři pokusit vyhnout, a nelze přitom čekat s odpovědí do doby, než další krize propukne.

Autorka je ekonomka a spisovatelka, zasedá ve výkonných orgánech řady globálních korporací


Čtěte také:

OSN: Ve světě loni žilo 244 milionů mezinárodních migrantů

Sobotka: K Bavorsku máme v otázkách migrace blíže než k západu Evropy

Německo za letošní rok eviduje milion migrantů, vláda čekala 800 tisíc

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče