Další výstřel z Aurory?

26. listopadu 2008, 19:11 - Luděk Bednář
26. listopadu 2008, 19:11

Většina manažerů se domnívá, že nepřijetí Lisabonské smlouvy příklonem k Moskvě není

Souhlasíte s názorem premiéra Mirka Topolánka, že Česká republika buď přijme Lisabonskou smlouvu, nebo se znovu přikloní k Moskvě?

  • Ano 29,6 %
  • Ne 66,9 %
  • Nevím 3,5 %

Minulý týden ve středu Ústavní soud neshledal Lisabonskou smlouvu v rozporu s Ústavou České republiky. Ještě předtím se však tvrdě střetli stoupenci a odpůrci přijetí tohoto dokumentu Evropské unie. Nejvyrazněji na obranu přijetí Lisabonské smlouvy vystoupil premiér Mirek Topolánek. A to ve článku zveřejněném 20. listopadu v deníku MF Dnes, jehož titulek zněl Volba zní: zda Lisabon, či Moskva. S tímto jeho vyhroceným názorem nesouhlasí 66,9 procenta manažerů.
Patřil k nim i respondent: „Nesouhlas s Lisabonskou smlouvou neznamená žádný příklon k Moskvě. Jde o ubohý argument, proč ji schválit. Pokud Mirek Topolánek nemá rozumnější argument, klidně ji odmítněme.“
Opačný názor má manažer: „Přestože je tento názor ve dnešní době přehnaný, čert (Rus) nikdy nespí a jeho finanční a obchodní postup vůči nám je evidentní. Nemusí jít hned o tanky, ale energetická závislost může být druhou stranou téže ruské mince.“
Pochybnosti zaznívají v záporné odpovědi: „Topolánek pouze účelově vyhrocuje situaci před kongresem ODS a sbírá body k souboji s ,klausovcem‘ Pavlem Bémem. To však nic nemění na tom, že bychom Lisabonskou smlouvu přijmout měli. Ani ne tolik kvůli Moskvě jako naší budoucnosti v EU. Pokud totiž tento proces zhatíme, budeme několik desítek let považováni za potížisty a problémový element. A jako s takovými se s námi bude zacházet.“ V podobném duchu je kladná odpověď: „Souhlasím s premiérem Topolánkem, přestože jde o politickou zkratku. ČR se musí rozhodnout, zda chce být plnohodnotnou součástí EU. A neměla by vystupovat jako ten, kdo se snaží si za každou cenu něco vytrucovat. Problémem zůstává prezident Václav Klaus, který není ochoten koordinovat svou zahraniční politiku s oficiální vládní. Za této situace je krok premiéra Topolánka, který chce prosadit usnesení kongresu ODS o závazném hlasování klubu ODS pro Lisabonskou smlouvu, odvážný a správný.“
Jasné záporné stanovisko zaujímá respondent: „Topolánkovi se z předvolebního kvasu v ODS zřejmě pletou dojmy s pojmy. Nepřijetí Lisabonské smlouvy neznamená ani příklon k Moskvě, ani nikam jinam. Stejně jako v Irsku jde jen o nepřijetí jedné mezistátní smlouvy s nejasnými důsledky. Typická Topolánkova arogance a nabubřelost zcela zastírá fakt, že Lisabonská smlouva a její ratifikace ČR nebyly doposud podrobeny žádné profesionální právní analýze. Objevují se totiž náznaky, že právě prostřednictvím Lisabonské smlouvy by mohly být prolomeny Benešovy dekrety, čímž by se ČR ocitla v nejistotě kvůli nikdy nekončícím restitucím a právním nárokům. O Moskvě v této smlouvě mimochodem není ani zmínka a není mi známo, že by ČR byla jejím předměstím. Velká říjnová revoluce byla vlastně v listopadu. Že by se Topolánek chystal znovu střílet z Aurory?“
Problém srovnávání České republiky s Irskem rozvíjí manažer: „Na rozdíl od prezidenta Klause se domnívám, že toto riziko je v případě ČR reálné. Má totiž zcela jiné historické, ekonomické a geografické postavení než Irsko.“
Kritikou nešetří respondent: „Premiér Topolánek tímto výrokem děsí českou veřejnost demagogickou nepravdou. Důsledkem nepřijetí Lisabonské smlouvy bude fungování EU dle práva ve znění Smlouvy z Nice. Což je Unie v současném formátu, a tedy nikoli Moskva. Přijetí Lisabonské smlouvy nás však přivede do Moskvy zvané Brusel. Její odmítnutí je poslední šancí, jak zabránit bruselocentrismu a rozmáhání bruselské technokracie nikoli nepodobné té z Rady vzájemné hospodářské pomoci za socialismu. Pokud bude Lisabonská smlouva přijatá, bude Brusel moci díky novelizačním ustanovením v článku 48 Smlouvy o EU přejímat kompetence národních států, aniž by musely být změněny zakládací smlouvy, jak je tomu dosud. Po jejím přijetí tedy již nebude muset nastat v případě převodu kompetencí žádná další ratifikace smluv v členských státech EU. Lisabonská smlouva je posledním dokumentem, o kterém mohou rozhodovat občané členských statů EU. Bude-li přijata, občané již nebudou moci ovlivňovat vývoj v unii. Vše bude v rukou bruselské technokracie.“

Odpovídalo 142 manažerů

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče