Další výstřel z Aurory?

26. listopadu 2008, 19:11 - Luděk Bednář
26. listopadu 2008, 19:11

Většina manažerů se domnívá, že nepřijetí Lisabonské smlouvy příklonem k Moskvě není

Souhlasíte s názorem premiéra Mirka Topolánka, že Česká republika buď přijme Lisabonskou smlouvu, nebo se znovu přikloní k Moskvě?

  • Ano 29,6 %
  • Ne 66,9 %
  • Nevím 3,5 %

Minulý týden ve středu Ústavní soud neshledal Lisabonskou smlouvu v rozporu s Ústavou České republiky. Ještě předtím se však tvrdě střetli stoupenci a odpůrci přijetí tohoto dokumentu Evropské unie. Nejvyrazněji na obranu přijetí Lisabonské smlouvy vystoupil premiér Mirek Topolánek. A to ve článku zveřejněném 20. listopadu v deníku MF Dnes, jehož titulek zněl Volba zní: zda Lisabon, či Moskva. S tímto jeho vyhroceným názorem nesouhlasí 66,9 procenta manažerů.
Patřil k nim i respondent: „Nesouhlas s Lisabonskou smlouvou neznamená žádný příklon k Moskvě. Jde o ubohý argument, proč ji schválit. Pokud Mirek Topolánek nemá rozumnější argument, klidně ji odmítněme.“
Opačný názor má manažer: „Přestože je tento názor ve dnešní době přehnaný, čert (Rus) nikdy nespí a jeho finanční a obchodní postup vůči nám je evidentní. Nemusí jít hned o tanky, ale energetická závislost může být druhou stranou téže ruské mince.“
Pochybnosti zaznívají v záporné odpovědi: „Topolánek pouze účelově vyhrocuje situaci před kongresem ODS a sbírá body k souboji s ,klausovcem‘ Pavlem Bémem. To však nic nemění na tom, že bychom Lisabonskou smlouvu přijmout měli. Ani ne tolik kvůli Moskvě jako naší budoucnosti v EU. Pokud totiž tento proces zhatíme, budeme několik desítek let považováni za potížisty a problémový element. A jako s takovými se s námi bude zacházet.“ V podobném duchu je kladná odpověď: „Souhlasím s premiérem Topolánkem, přestože jde o politickou zkratku. ČR se musí rozhodnout, zda chce být plnohodnotnou součástí EU. A neměla by vystupovat jako ten, kdo se snaží si za každou cenu něco vytrucovat. Problémem zůstává prezident Václav Klaus, který není ochoten koordinovat svou zahraniční politiku s oficiální vládní. Za této situace je krok premiéra Topolánka, který chce prosadit usnesení kongresu ODS o závazném hlasování klubu ODS pro Lisabonskou smlouvu, odvážný a správný.“
Jasné záporné stanovisko zaujímá respondent: „Topolánkovi se z předvolebního kvasu v ODS zřejmě pletou dojmy s pojmy. Nepřijetí Lisabonské smlouvy neznamená ani příklon k Moskvě, ani nikam jinam. Stejně jako v Irsku jde jen o nepřijetí jedné mezistátní smlouvy s nejasnými důsledky. Typická Topolánkova arogance a nabubřelost zcela zastírá fakt, že Lisabonská smlouva a její ratifikace ČR nebyly doposud podrobeny žádné profesionální právní analýze. Objevují se totiž náznaky, že právě prostřednictvím Lisabonské smlouvy by mohly být prolomeny Benešovy dekrety, čímž by se ČR ocitla v nejistotě kvůli nikdy nekončícím restitucím a právním nárokům. O Moskvě v této smlouvě mimochodem není ani zmínka a není mi známo, že by ČR byla jejím předměstím. Velká říjnová revoluce byla vlastně v listopadu. Že by se Topolánek chystal znovu střílet z Aurory?“
Problém srovnávání České republiky s Irskem rozvíjí manažer: „Na rozdíl od prezidenta Klause se domnívám, že toto riziko je v případě ČR reálné. Má totiž zcela jiné historické, ekonomické a geografické postavení než Irsko.“
Kritikou nešetří respondent: „Premiér Topolánek tímto výrokem děsí českou veřejnost demagogickou nepravdou. Důsledkem nepřijetí Lisabonské smlouvy bude fungování EU dle práva ve znění Smlouvy z Nice. Což je Unie v současném formátu, a tedy nikoli Moskva. Přijetí Lisabonské smlouvy nás však přivede do Moskvy zvané Brusel. Její odmítnutí je poslední šancí, jak zabránit bruselocentrismu a rozmáhání bruselské technokracie nikoli nepodobné té z Rady vzájemné hospodářské pomoci za socialismu. Pokud bude Lisabonská smlouva přijatá, bude Brusel moci díky novelizačním ustanovením v článku 48 Smlouvy o EU přejímat kompetence národních států, aniž by musely být změněny zakládací smlouvy, jak je tomu dosud. Po jejím přijetí tedy již nebude muset nastat v případě převodu kompetencí žádná další ratifikace smluv v členských státech EU. Lisabonská smlouva je posledním dokumentem, o kterém mohou rozhodovat občané členských statů EU. Bude-li přijata, občané již nebudou moci ovlivňovat vývoj v unii. Vše bude v rukou bruselské technokracie.“

Odpovídalo 142 manažerů

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Co je dobré vědět o superhrubé mzdě?
Polil vás v hospodě číšník? Kdo to zaplatí?
Návod, jak zatočit s neplatiči alimentů
Jak se vám zvýší splátka hypotéky při refinancování?
8 mýtů, kterým při placení sociálního pojištění nevěřte
Auta
Galerie: Williams se nevěnuje jen Formuli 1. Staví i auta a…
Giannini 350GP je Fiat 500 po obří dávce steroidů. Prohlédněte si tento speciál v akci
Seat Leon FR 1.4 TSI ACT v dlouhodobém testu: dvouválec na část úvazku
Video: To nejlepší z Goodwood Revival 2017
Také Toyota Auris (ne)míří do terénu. Verze Freestyle přidává plasty, ale nic dalšího
Technologie
Malá dávka oprav a možnost pokračovat ve čtení článků na počítači [Windows Insider]
Oracle odhalil procesor Sparc M8. Má novou architekturu, takt 5 GHz a asi je poslední
Tip: Naplánujte si automatické zapnutí Wi-Fi na zařízení s Windows 10
Apple vydal iOS 11. Nový systém přináší desítky novinek
Na nereferenční Radeony RX Vega se může čekat až do půlky října, výrobci nemají čipy
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít