Další bublina na splasknutí

20. března 2009, 14:15 - Karel Zaoral
20. března 2009, 14:15

perex místo podtitulku

Za horizontem dnes už všedních zpráv o masovém propouštění, recesi, deflační hrozbě a enormním nárůstu státních dluhů, číhá dosud skrytý, avšak velice nebezpečný bubák – kreditní karty.

Původ pokračování, či spíše akcelerace a prohloubení současné krize leží opět za Atlantikem. S hypoteční bublinou má hodně společného, a přestože jí rozsahem konkurovat nemůže, okolnosti brousí břity na stejně smrtelně nebezpečné ostří, jakého loni dosáhly hypotéky.
Zatímco v roce 2002 Američané dlužili kreditním organizacím zhruba padesát miliard dolarů, během šesti let toto číslo narostlo na neuvěřitelný bilion dolarů ke konci roku 2008 a dál se zvyšuje. „Podíl nesplácených úvěrů letos dosáhne deseti procent. V roce 2002 to byla polovina,“ uvádí americká bankovní asociace. Analytici však dodávají, že oněch deset procent nepopisuje úplnou realitu. Jsou v nich zahrnuti pouze takzvaní hardcore neplatiči. Opoždění do tří měsíčních splátek se prý ve skutečnosti týká až třetiny celkového objemu dluhu na kreditních kartách. Tedy tři sta miliard dolarů. O dynamice procesu vypovídá vývoj v roce 2008. „V první polovině roku bylo nesplácených úvěrů pouze za 21 miliard dolarů. Jestliže nezaměstnanost poroste nynějším tempem delší dobu, odpisy nedobytných kreditních dluhů překročí veškeré historické hodnoty,“ říká Gary Crittenden, finanční ředitel Citigroup.

Podobnost čistě logická Současná krize se vyvíjela po ose, jejíž poslední větvení, kdy jí ještě bylo možné zabránit, promeškal bývalý prezident Bill Clinton svým zásahem do regulace státních hypotečních ústavů a bank poskytujících subprime hypotéky. Prezidentu Georgi Bushovi, který se pokoušel regulace opět zpřísnit, zákon kvůli odporu demokratických senátorů neprošel, a Bush pak pod tlakem dvou válek upustil od prosazení omezujících pravidel pro hypoteční trh. Společně s politikou extrémně nízkých sazeb a levného dolaru šéfa centrální banky (Fed) Alana Greenspana pak doslova vybuchla úvěrová bomba, jak je vidět na grafu, který popisuje růst zadluženosti Američanů za posledních deset let. S tím, jak se manažeři hypotečních ústavů snažili rozprostřít riziko, vytvářeli sekuritizací balíky hypoték různé kvality a prodávali je investorům, kteří aktiva s ratingem AAA nakupovali jako o život. Byla přece pevně krytá nemovitostmi.
Až potud je příběh hypoték a kreditních karet prakticky totožný. S výjimkou jedné drobnosti. Zatímco hypoteční aktiva měla alespoň částečné krytí (sic!) nemovitostmi, u kreditních karet tomu tak není. Co z toho plyne? Za prvé hypoteční CDO (collateralized debt obligations – zajištěné dluhové obligace) nejsou, či brzy nebudou jediné toxické cenné papíry na trhu. Dluhy z kreditních karet byly totiž sekuritizovány na zcela identickém principu, rutinéři z Wall Streetu je mixovali do balíčků s vysokým ratingem jako předlistopadový řezník podpultová játra do novin – rychle, efektivně a hlavně mimo jakoukoliv regulaci. Za druhé na rozdíl od hypoték nejsou dluhy z kreditních karet kryté vůbec ničím. Produkty sekuritizace, navázané na dluhy z kreditních karet, ke konci roku 2008 tvořily jen v Americe trh o objemu 370 miliard dolarů. Tento trh motivoval kreditní společnosti k nabídkám karet i nebonitním klientům, a v podstatě je zodpovědný za roztočení dluhové spirály během let 2002 až 2008. A kapela hraje až do trpkého konce. Průměrný Američan je s nabídkou nové kreditní karty osloven sedmkrát ročně. „V průměru každá třetí americká domácnost dluží na kreditních kartách více než deset tisíc dolarů a zhruba třetina z bilionu dolarů kreditního dluhu leží u nebonitních klientů s příjmem pod padesát tisíc dolarů ročně a třináct procent dokonce u rodin s příjmem pod třicet tisíc dolarů ročně,“ uvádí statistika Fedu.

Bomba na druhou O účincích výbuchu kreditní bubliny lze zatím jen spekulovat. Co je však nesporné, je její extrémní nebezpečnost, srovnatelná téměř s jedovatostí subprime hypoték. Těch je sice násobně vyšší objem, jenže jak už bylo řečeno, existuje alespoň nějaké krytí. Stovky miliard kreditních dluhů jen v Americe však nejsou kryté ničím, což jejich nebezpečnost extrémně navyšuje. Dále je tu situace, do níž je třeba vsadit kreditní kontext. Současná krize bývá často označována za krizi důvěry. Zdá se, že trh se pomalu od hypotečních aktiv čistí. Banky, které utnuly úvěrové kanály a přelily krizi do reálné ekonomiky, by už rády nastartovaly běžný byznys. Pokud do této situace pár společností zahlásí, že odepisuje desítky miliard za bezcenné deriváty kreditních dluhů, nastane peklo. Přestože celý problém ani zdaleka nedosáhne rozměrů hypoték, znovuzrazená důvěra finančních institucí se bude obnovovat desetkrát déle.
Velcí věřitelé, typicky American Express, Bank of America, Citigroup či Capital One, se začali jedovatých portfolií potichu zbavovat. Používají k tomu poměrně zákeřné metody, které by třeba v Evropě vzbudily určitě pozdvižení. „Máte kartu a už dva měsíce jste ji nepoužili? No, tak už ji nemáte, banka ji zrušila. Máte večer kreditní limit dvacet tisíc? Ráno už se probudíte s desetitisícovým,“ říká Betsy Grasecková, analytička Morgan Stanley. „Podobné praktiky by si u nás žádná banka nedovolila. Česko je malý trh, lidé jsou zvyklí na jiné standardy. Naše pečlivě budované vztahy se zákazníky by dostaly obrovskou ránu. Takové narušení důvěry je u nás zkrátka nemyslitelné,“ komentuje expert České spořitelny na spotřebitelské úvěry Martin Techman. Stejného názoru je i Rizwan Qazi, ředitel odboru kreditních karet Citibank. Tvrdí, že raději sází na prevenci. „Vytvořili jsme Průvodce kreditní kartou, což je aplikace, která uživatelům vysvětlí všechny výhody plynoucí z možnosti používat kreditní kartu, a zároveň je naučí vyhnout se rizikům, jež se s tímto produktem pojí,“ vysvětluje Qazi. Nejčastější chybou je prý použití kreditky jako zdroje hotovosti, namísto finančního instrumentu, jehož výhody spočívají ve slevách na služby a zboží a bezúročném období. Statistiky Fedu uvádějí, že až 75 procent příjmu kartových společností ale plyne právě z úroků, které naskakují po použití kreditky coby hotovostního úvěru.

Z jedné do druhé Majitelé kreditních karet převádějí hotovost z jedné na druhou, aby co nejvíce oddálili platební neschopnost. Přitom se zadlužují stále více. Americké banky reagují pudem sebezáchovy, zvyšují úrokové sazby dosud poctivým plátcům – a část z nich tak kvůli vyšším nákladům na splátky pošlou ke dnu k neplatičům. „Takové chování je v Evropě či v Česku rovněž neakceptovatelné. Bonitní zákazníci mají lepší sazby než méně bonitní,“ říká Techman. V Americe už se dokonce vytvořily žebříčky, kde jsou jednotlivé karetní společnosti seřazeny podle toho, jak rychle reagují na neschopnost dlužníka splácet. Ty nejbohatší jsou zároveň nejrychlejší, a proto se také mohou chovat tímto způsobem. Vědí, že dlužníci raději zaplatí jim a získají čas. Ukazuje se, že ochranitelské mohou být nejen státy, ale i velké firmy. Slogan „Buy American“ od Barracka Obamy zní stejně jako „Achetez français“ od Nicolase Sarkozyho a společnosti se tím inspirují. Než aby se rychle s kreditními deriváty něco začalo dít, raději riziko přesouvají na investory a zbavují se problematických klientů. Že velké investiční banky v případě hypotečních derivátů dělaly totéž a k ničemu to nakonec nebylo, to je zřejmě příliš neinteresuje.
U nás je zatím situace kolem kreditních úvěrů klidná. „Vydáváme karty pouze bonitním zákazníkům a limitujeme je přísně dle příjmů. Od poloviny loňského roku jsme sice zaznamenali určitý růst problematických úvěrů, nejde však o nic dramatického. Stále se pohybujeme pod hranicí šesti procent,“ komentuje situaci v Česku Qazi ze Citibank. Konkrétní hodnoty nesplácených kreditních úvěrů se u většiny finančních institucí nezveřejňují, nebo je nelze detailně rozklíčovat. „Společnost MasterCard je veřejně obchodovaná na americké burze NYSE a zveřejňování jakýchkoliv cenotvorných informací podléhá velice přísnému režimu, stanovenému americkým regulátorem trhu. Za tímto účelem společnost MasterCard čtvrtletně informuje investory o obchodních výsledcích na globální úrovni a posléze také na úrovni jednotlivých regionů, v tomto případě pro Evropu jako celek. Informace ve větším detailu za jednotlivé země nejsou obvykle poskytovány,“ reagoval na dotaz týdeníku EURO Pavel Javorský, ředitel kanceláře MasterCard Europe pro Českou republiku a Slovensko. Dobře informovaný zdroj ze společnosti však potvrdil, že určité pohyby mezi jednotlivými sektory karetního byznysu nastaly. „Snižují se absolutní čísla obratu na základních kartách typu Visa Electron a rovněž se snižuje tempo růstu u kvalitnějších karet. U kreditních karet tempo obratu roste,“ uvádí podrobnosti bankéř, který si nepřál být jmenován.

Budoucnost nejistá Lze z toho vyvodit, že lidé se finančně vyčerpali před Vánocemi a během nich a nyní dorovnávají své rodinné příjmy zdroji z kreditních karet. „Započteme-li bezúročné období a nějakou prodlevu, než banky začnou dlužníky řešit, za měsíc nebo za dva může dojít k výraznému vzrůstu nesplácených úvěrů i u nás,“ varuje odborník. Oslovení zástupci bank se však podobného scénáře neobávají. „Češi jsou poměrně konzervativní a nemají rádi dluhy. I přes rostoucí nezaměstnanost a výpadky v příjmech věřím, že své osobní finance dokáží konsolidovat,“ oponuje Qazi.
Každopádně je pravdou, že v Česku je kreditních karet stále ještě poměrně málo a banky by se pravděpodobně dokázaly vyrovnat i s rozsáhlejším výpadkem plateb. To ale o Americe neplatí. Pokud tamní kreditní bublina opravdu brzy praskne, máme se na co těšit. A vůbec nám nepomůže, že ani na jedné z krizí nemáme žádný podíl, a že jde o čistý import.

BOX:
Karty v Americe KREDITNÍ
Ve Spojených státech bylo k prosinci 2006 celkem 173 milionů majitelů karet. Předpokládá se, že v roce 2010 toto číslo naroste na 181 milionů.

Počet karet
Ke konci roku 2006 bylo v USA 1,488 miliardy aktivních kreditních karet. V roce 2010 má jejich počet dosáhnout 1,618 miliardy.

Vydavatelé; Počet karet (v milionech); 2006; 2010 odhad
Banky; 561; 698
Řetězce; 574; 569
Naftařské společnosti; 77; 76
Ostatní; 276; 275
Celkem; 1488; 1618

Kupní síla kreditních karet: 1950 miliard dolarů v roce 2006; předpokládá se růst na 2747 miliard v roce 2010

Žebříček bankovních poskytovatelů kreditních karet v roce 2008
(počet vydaných karet v milionech):
1. Chase – 119,4 2. Citi – 92 3. Bank of America – 80,2 4. Discover – 48 5. American Express – 46,5 6. Capital One – 46,3 7. HSBC – 38,8 8. GE Money – 27,2 9. Target – 23,4 10. Wells Fargo – 17,3

DEBETNÍ
Ve Spojených státech bylo k prosinci 2006 celkem 176 milionů majitelů karet. Předpokládá se, že v roce 2010 toto číslo naroste na 185 milionů.

Počet karet
Ke konci roku 2006 bylo v USA aktivních 354 milionů debetních karet. V roce 2010 má jejich počet dosáhnout 484 milionů.

Vydavatelé; Počet karet (v milionech); 2006; 2010 odhad
Banky; 313; 440
EFT*; 271; 281
Ostatní; 11; 13
Celkem; 354; 484
* Systémy elektronického převodu peněz
Kupní síla debetních karet: 1025 miliard dolarů v roce 2006; předpokládá se růst na 1643 miliard v roce 2010

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče