Cvrček v karamelu jako bonbonek

08. srpna 2010, 02:00 - Tomáš Hájek
08. srpna 2010, 02:00

Nemám rád pavouky, šváby a ani jinou hmyzí havěť úplně nevyhledávám... Tedy jejich přítomnost. Pokud jde však o hmyz jako pochutinu, jako jídlo, přišel jsem mu na chuť už před pár lety a při mých cestách po světě místní hmyzí speciality vyhledávám často cíleně.

Autor: Tomáš Hájek

Začalo to snad před deseti lety. Tehdy profesoři Dalibor Povolný s Marií Borkovcovou uspořádali v Brně na Mendelově univerzitě přednášku na téma hmyz a jeho využití v kuchyni. Šel jsem tam spíše ze zvědavosti. A ochutnal jsem prvního švába! Výklad obou vysokoškolských pracovníků byl natolik sugestivní, navíc sami polykali hmyzí pochoutky takřka živé, takže jsem ke konci asi dvouhodinového sezení zakončeného ochutnávkou neměl ani jinou možnost. Představa nožiček cvrčka mezi zuby mi stále nedělala dobře, ale když člověk upraženého hmyzáka hodí do pusy jako třeba popcorn a stejně ho pochroupe, vlastně ani nic nepozná. Hmyz totiž přebírá chuť koření, které při jeho přípravě použijete. A tak když jsem dostal do ruky usmaženého švába, který se jí v podstatě jako kreveta, rozlomit a vysát, už to šlo nějak samo.

Podobných přednášek jsem poté absolvoval několik. A rozšiřoval si portfolio o nejrůznější hmyzí druhy. Cvrčci mi přestali dělat obtíže, pochutnával jsem si na moučných červech. Skutečně pochutnával je, myslím, to správné slovo. Jíst hmyz je totiž především záležitost mysli! A čím je člověk starší, tím hůř si na to hlava zvyká. Od malička nám v našich zeměpisných šířkách překládají, že hmyz je něco odporného, přitom cvrček v karamelu je opravdu bonbonek. Navíc když jsem začal jezdit po světě, zjistil jsem, že jíst hmyz je více než normální v mnoha zemích.

A tak jsem v Mexiku na tržišti v Oaxace koupil pytlík cvrčků na chilli jen tak na chuť, na doma pak cvrčky vkusně a hlavně průmyslově zabalené v plastové nádobě. Do batůžku mi prodavač přihodil i pytlík červů, kteří se dávají do mezkalu – takové mexické slivovice. Na posledním výletě po Kambodži jsem zase v Phnompenhu neodolal stánku se sarančaty, vodními plošticemi, tarantulemi a larvami. Jako pytlík brambůrek tam tyhle hmyzí pochoutky konzumuje kde kdo. Chápu, že mnohým lidem může být konzumace odporná, ale pokud jste jen trochu hlava otevřená, zkuste to na vlastní kůži. Je to zajímavá zkušenost.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče