Čtyři roky bez vztekliny

30. července 2007, 00:00 - MARTIN JEŽEK
30. července 2007, 00:00

Na počátku devadesátých let měla ivanovická Bioveta obrat kolem sedmi desítek milionů korun. Loni se tatáž částka objevila v kolonce „zisk“. Pětinu příjmů přitom firma získá prodejem vakcíny proti vzteklině. I díky ní je v Česku už čtyři roky výskyt této nemoci nulový.

SPOLEČNOST BIOVETA

Produkce farmaceutických výrobků začala v Československu před 89 lety. V Praze vznikl ústav, který se zabýval rozpoznáváním zvířecích nákaz. Za krátký čas instituce přesídlila do Hranic na Moravě. Po rozhodnutí o vzniku kadetky v Hranicích byl ústav v roce 1921 přemístěn potřetí, tentokrát již definitivně, do Ivanovic na Hané, městečka na Vyškovsku.

Původní areál zámku patřil Marii Terezii, jedním z posledních aristokratických majitelů byl korunní princ Ruprecht. Koncem dvacátých let minulého století majetek vykoupil stát a usadila se zde Bioveta - ústav na zjišťování nemocí a nákaz u zvířat.

Časem se přidala produkce léčebných sér a výroba biologických očkovacích látek. Od těch se přecházelo k diagnostikám, vakcínám a farmaceutikům. Dnes je podnik nejvýznamnějším výrobcem veterinárních léčebných přípravků v České republice. Jeho produkce představuje téměř 200 přípravků k diagnostice, prevenci a léčbě onemocnění všech druhů a kategorií zvířat.

Novodobé kapitoly firmy se začaly psát od roku 1995, kdy byl podnik zprivatizován a v jeho čele se ocitl Libor Bittner jako předseda představenstva. O tři roky později stál již v čele firmy jako její ředitel.

KONKURENCE BEZ ZÁBRAN

„Přišel jsem do Biovety v roce 1991, vyhrál jsem zde konkurz na místo ekonomického náměstka. Podnik měl tehdy obrovské odbytové potíže, naprosto nezvládl přechod do tržních podmínek. Roční obrat tehdy představoval 74 milionů korun. Pro srovnání -v roce 1998 to bylo již 240 milionů a loni necelá půlmiliarda. Čekala nás tedy ohromná práce v marketingových oblastech, například v podpoře prodeje. V té době se do České republiky hrnula konkurence doslova všemi směry a každý byl lačný po západním zboží. Stálo sice o dost víc, ale bylo kvalitní a pěkně zabalené. To vše jsme museli dohnat,“ říká Libor Bittner.

Od začátku v Biovetě přepracovali a naplánovali pohyb a umístění výrobků na trhu, systém ochrany a udržení kontaktu s konkurencí. „Konkurenční tlak byl obrovský. Dlouho jsme nevěděli, zdali se nám podaří s našimi produkty zůstat na trhu, případně prorazit na trhy další. Bylo to velmi těžké a místy až depresivní,“ uvádí Bittner.

POMALÁ PRIVATIZACE

Na boji o přežití se významně podepsala privatizace a prozatímní vlastník podniku -stát. Privatizace prý byla opravdu bojem. Zájemců bylo mnoho a některým bylo jasné, že dostat se k takové firmě znamená budoucí slušné zisky. Vzhledem k velkému množství zájemců byl nakonec podnik prodán metodou veřejné soutěže, záleželo tedy na nejvyšší cenové nabídce. Získalo jej současné vedení firmy. „Biovetu jsme dostali za vysokou cenu. Skončili jsme třetí v pořadí, ale první ze zájemců nákup vzdal a další nezaplatil. Bylo v tom hodně štěstí,“ popisuje Bittner.

Pak nastal konečně klid, privatizační tlaky pominuly. „Už jsme se nemuseli se vším svěřovat ministerstvu zemědělství, které nám řadu rozhodnutí schvalovalo. Od roku 1995 jsme měli volnou ruku pro zahájení podnikatelské činnost podle našich představ,“ vzpomíná Libor Bittner.

A NEBÝT VZTEKLINY…

Jen asi málokdo by vzteklinu vychvaloval. V Biovetě je to ale s nadsázkou řečeno jinak. Ve světě na vzteklinu umírají ročně desetitisíce lidí. A v Indii se tento počet odhaduje dokonce až na 30 tisíc. Podle Bittnera je to tím, že se nevakcinují zvířata. Česká republika je už ale čtyři roky bez vztekliny. „Je to díky naší vakcíně pro psy a lišky, která byla natolik účinná, že zvířata nakažena nejsou. Ani jsme nepotřebovali příliš reklamy. Prostě se to rozneslo a o naši vakcínu byl a je ohromný zájem,“ říká Libor Bittner.

Pokud tento stav vydrží ještě dva roky, nebude už vakcinace vůbec potřeba. „Málokdo si uvědomuje, že vzteklina je smrtelná nemoc a rozšířit ji mohou všichni teplokrevní živočichové, včetně člověka,“ upozorňuje Bittner na významnou zásluhu svých pracovníků. Prodej vakcíny tvoří pětinu tržeb Biovety a putuje do desítky zemí.

OCHRÁNÍ PŘED BORELIÓZOU?

Dalším unikátním přípravkem z Ivanovic je prototyp vakcíny proti lymské borelióze. „Prototyp teď musí být dokonale ověřen, aby mohl být zaregistrován jako veterinární nebo humánní vakcína. Předpokládám, že to potrvá až pět let,“ upozorňuje Libor Bittner. Nejmodernější typy vakcín, takzvané rekombinantní, není možné registrovat v Česku jako běžný přípravek. Náročná procedura se dělá v Londýně. „Musíme zpracovat řadu dalších podkladů, abychom registraci získali. A není jisté, že budeme první. Na světě je však obvykle víc výrobců určité vakcíny, takže to nebude zbytečná práce.“ O zavedení moderních biotechnologií v České republice mělo zájem i ministerstvo průmyslu a obchodu, od něhož Bioveta získala dotaci.

I S VÝKALY MOHOU BÝT PROBLÉMY

Od vědců se dozvíte, že na výzkumu je nejtěžší rozhodnutí, do čeho se vlastně pustit. Bádání a testy trvají dlouho, stojí miliony a vložené peníze se možná vrátí až v dalších letech. Vědci se ale také musejí potýkat se starostmi až přízemními, jako jsou například odpadní vody a biologický materiál pokusných zvířat. „Například výkaly nemůžeme pouštět do jímky nebo kanalizace. Musejí se chemicky nebo fyzikálně ošetřit tak, aby po vypuštění do kanalizace nebyly nebezpečné,“ říká ředitel sekce inovací a vývoje biologických přípravků v Biovetě Jiří Nezval.

A nakonec dobrá zpráva pro ochránce zvířat. Prostory, kde jsou zvířata chována, jsou neustále klimatizovány, vzduch je filtrován a zvlhčován, aby byly životní podmínky podle stanovených předpisů. Přitom každý druh má předepsané jiné chovné podmínky, takže jiné prostředí je u myší, jiné u psů nebo u králíků.

BÁDAJÍ NEJEN VĚDCI

Veterinární imunopreparáty a farmaceutika se v Biovetě vyrábějí v různých prostorách, které jsou bariérové a liší se podle stupně čistoty. Vstup do výrobních prostor je možný jen v kombinéze, do těch nejčistších návštěvníky vůbec nepustí. V přechodech z jednotlivých prostředí se podmínky udržují prostřednictvím rozdílných tlaků v koridorech, propustích a výrobních prostorech. Ty jsou stále kontrolovány, při ohrožení je personál informován zvukovými a viditelnými výstražnými signály. „Léky jsou vyráběny v superčistém prostředí, srovnatelném s čistotou operačních sálů,“ pokračuje Libor Bittner. „Předpisy jsou velmi striktní. Auditoři ze zemí, kam výrobky vyvážíme, k nám jezdí jednou za dva až tři roky a kontrolují, zda jsou technologie dodržovány,“ zdůrazňuje Libor Bittner.

V současné době v Biovetě pracují na kombinované vakcíně pro koně. Až ji vyvinou, budou vyrábět pro tento druh zvířat kompletní počet vakcín. Podobné je to s vakcínami u koček. Nová bude také vakcína zabraňující nakažení podstatně větším počtem chorob u psů v jedné vakcinační dávce. Ani zde však Libor Bittner nechce být konkrétní, protože konkurence nespí.

ČEKAJÍ PŮL MILIARDY

Ředitel Biovety Libor Bittner zprivatizoval se společníky tehdy státní Biovetu v roce 1995. Vzali si na to bankovní úvěr v řádu stovek milionů. Podnik zaměstnává 330 lidí. Hodně exportuje, před dvěma lety šla za hranice třetina produkce, dnes jsou to dvě třetiny. V příštích letech chtějí expandovat do USA. Celkové výnosy firmy za rok 2006 činí 466 milionů, letos očekávají půl miliardy. Čistý zisk po zdanění loni činil 76 milionů korun. Firma investuje hlavně do nových výrobních zařízení, vývoje a do podpory prodeje. Z nákladů jsou nejdražší hlavně výrobní prostory kvůli požadované „hyperčistotě“. Bioveta hodně utrácí i při získávání účinných látek, kvalitních sér, živných půd a substancí pro vývoj veterinárních léčiv. Firma je aktivní v padesáti zemích, ceny svých výrobků šéfové počítají tak, aby získali procento trhu, jež si naplánují. Co ředitel Bittner radí lidem, kteří chtějí podnikat ve stejném oboru? „Nesmějí si myslet, že vydělají peníze za dva dny. Musejí sledovat trendy v oboru, být pracovití a nesmějí se nechat zviklat neúspěchem,“ vypočítává Libor Bittner.

KONKURENCE

Srovnatelně velká firma, která by produkovala podobný sortiment výrobků, jako je Bioveta, v Česku není. Konkurenty pro ni jsou nadnárodní společnosti Merial, Pfizer, Intrevet. S několika dalšími menšími výrobci si rozdělují trh. U každého druhu výrobku mají firmy jiná procenta z trhu. Průměrně patří Biovetě asi čtvrtina českého trhu.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče