Article, show

Čtení pro dlouhé zimní večery

15. prosince 2003, 00:00 - PETR BÝM
15. prosince 2003, 00:00

OBĚŤ BRUTÁLNÍ VRAŽDY POHŘBENÁ HLAVOU DOLŮ V TEMNÉ KRYPTĚ, MECHANICKÁ ŽELEZNÁ RŮŽE, TAJEMNÁ MRTVÁ MILENKA - TAKOVÝCH SITUACÍ A REKVIZIT LZE V POSLEDNÍ URBANOVĚ KNIZE NALÉZT NEPOČÍTANĚ. TO SPOLU SE SVIŽNÝM VYPRAVĚČSKÝM STYLEM A PŘEKVAPIVÝMI POINTAMI ČINÍ ZE STÍNU KATEDRÁLY ATRAKTIVNÍ ČTENÍ.

Michal Urban je autorem plodným. Po debutu „Poslední tečka za Rukopisy“ následoval jeho pravděpodobně nejznámější román „Sedmikostelí“, poté ekologicky zaměřený „Hastrman“ a „Paměti poslance parlamentu“, jejichž ráz je patrný už z názvu. „Stín katedrály“ je tak už pátým opusem šestatřicetiletého autora. Dlužno dodat úspěšného autora - krom slušného ohlasu na domácím trhu jeho knihy vycházejí i v zahraničí a dočkáme se možná i nějaké dramatizace televizní i divadelní. Jenže možná právě v této obdivuhodné plodnosti je jistý problém. Umělecká reflexe skutečnosti a ještě více její originální interpretace vyžaduje trochu času - netrpělivost a snaha uvést novou knihu pokud možno každým rokem obvykle vede buď k povrchnosti, nebo rovnou rezignaci na takové cíle. Tak trochu se zdá, že něco podobného potkalo i tvůrce Stínu katedrály - o životě či o sobě se toho čtenář mnoho nedozví, už proto že jak aktéři, tak příběh samotný a kulisy, v nichž se odehrává, mají bizarní, nepravděpodobný a trochu samoúčelný ráz. Čtenářům jistě bude „Stín katedrály“ připomínat slavný román Umberta Eca „Jméno růže“. Je to ale hodně vzdálená příbuznost. Eco totiž - přes všechnu spektakulárnost - vypráví příběh realistický, tedy takový, jehož logika se srovnává s poměry raného středověku. A pozornému čtenáři k tomu nabízí výklad souvislostí příběhu, a to v takové míře, že právě tyto „odbočky“ jsou vlastně kostrou celé knihy. I Urban - nepochybně poučený a erudovaný - občas nabízí takové „osvětové“ excesy, ale jen jako zajímavou ozdobu, a jistě i proto v dosti střídmém rozsahu. Hlavní roli ale ve Stínu katedrály hraje příběh - poutavý, napínavý a kráčející rychle vpřed. Vzhledem k jeho mizivé zakotvenosti v době i poměrech jde autorovi zjevně o jedno: čtenáře především pobavit. Tomuto cíli rezignace na originální výklad doby či poměrů nepochybně prospívá. A tak je poslední Urbanova kniha „jen“ dobrou a inteligentní zábavou. V době, kdy jsou za zábavu považovány hlavně kopance do zadnic a stokrát semleté veselé historky z natáčení, je to docela záslužný počin.

(Miloš Urban: Stín katedrály, vydalo nakladatelství Argo)

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Zisky mobilních operátorů? Přes 10 miliard korun ročně
OSVČ a výdajový paušál v praktických příkladech
Kdy jsou vaše peníze na internetbanking v ohrožení?
Konec vesnických prodejen? Vyřeší jejich ztrátovost dotace?
"Bude to dobrý rok," banky a stavební spořitelny počítají výsledky v polovině roku 2017
Auta
Škoda odstartovala sériovou výrobu modelu Karoq. První…
První autonomní Kamaz bude nasazen během fotbalového mistrovství
Po Francii chce prodej aut se spalovacím motorem zakázat také Velká Británie
Galerie na středu: Na tyto tříválce vám nestačí ani půl milionu
Německo chce neupraveným autům z aféry Dieselgate odebrat registraci
Technologie
Velká aktualizace ovladačů u AMD. Mnohé novinky pro hráče, GPU Profiler pro vývojáře
Podoba referenčního Radeonu RX Vega je venku. AMD ho chce stavět proti GTX 1080
Ransomware v posledních dvou letech vydělal přes 25 milionů dolarů
Chrome 60 lepí 40 děr a podporuje Touch Bar na nových Macboocích Pro
Core i7-8700K má prý turbo 4,7 GHz. I při zátěži šesti jader může běžet nad 4 GHz
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít