ČR versus svět. Za švarcsystém hrozí firmám sankce

26. dubna 2012, 15:59 - Thomas Rechberger
26. dubna 2012, 15:59

Systém zaměstnávání živnostníků, tzv. švarcsystém, měl mezi zaměstnavateli dlouhodobě velké množství příznivců. Donedávna jej využívali, aby se snadno vyhnuli celé škále povinností, které jsou kladeny na zaměstnavatele.

Foto: Profimedia

Od letošního roku však hrozí osobám vykonávajícím závislou práci mimo pracovněprávní vztah, jakožto i firmám, které jim to umožňují, za obcházení zákona o zaměstnanosti vysoké peněžité pokuty. Je tedy nejvyšší čas shrnout, jakému jednání je potřeba se vyhnout, aby nedošlo k nepříjemnostem.

Zaměstnávání samostatně výdělečných osob, které v České republice známe pod pojmem švarcsystém a které nese jméno po podnikateli Miroslavu Švarcovi, se rozšířilo na začátku devadesátých let minulého století. Zaměstnávání fyzických osob v pracovním poměru má totiž pro zaměstnavatele za následek vznik vícero povinností. Jde zejména o finanční závazky, poskytování pracovních a ochranných pracovních pomůcek, jakož i o odpovědnost za škodu způsobenou zaměstnanci apod. Firmy se pochopitelně snaží dělat vše pro to, aby se alespoň části povinností zbavily. Od ledna 2012 je však na základě novely zákona o zaměstnanosti závislá práce vykonávaná mimo pracovní poměr postavena mimo zákon.

Zaměstnávání fyzické osoby prostřednictvím quasi-obchodněprávního vztahu je pro zaměstnavatele (resp. podnikatele) ekonomicky výhodnější, neboť mu za takovou fyzickou osobu nevzniká povinnost odvodů na zdravotní pojištění anebo do sociálních fondů, jakož ani povinnost odvádět daň z příjmu. Současně není vázaný ustanoveními zákoníku práce, jež chrání zaměstnance. Tímto způsobem může zaměstnavatel získat i výraznou konkurenční výhodu vůči ostatním, kteří své pracovníky zaměstnávají v pracovním poměru.

Rozhodující je závislá činnost

Rozhodujícím faktorem pro posouzení, zda se v daném případě jedná o nedovolený způsob výkonu pracovní činnosti, je její skutečný hospodářský obsah. Zákoník práce v této souvislosti jasně stanoví, že pokud člověk odvádí osobní výkon práce pro zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele, jménem zaměstnavatele, za úplatu, v pracovní době nebo v jinak stanovené, popř. dohodnuté době, na pracovišti zaměstnavatele, popř. na jiném dohodnutém místě, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, jedná se o tzv. závislou práci a ta může být vykonávána pouze v pracovněprávním vztahu podle zákoníku práce.

České právo samozřejmě nevylučuje možnost, aby určitou činnost provedl živnostník na základě smlouvy o dílo. V tomto případě je však živnostník sám zodpovědný za úhradu povinných odvodů, včetně daní.

Za obcházení zákona hrozí sankce

Pokud se zaměstnavatel snaží obejít ustanovení pracovního práva sloužící k ochraně zaměstnanců například tím, že s fyzickou osobou místo pracovní smlouvy uzavře smlouvu o dílo, je tato smlouva pro obcházení zákona zásadně neplatná. Nelze však vyloučit, že taková smlouva bude splňovat náležitosti řádné pracovní smlouvy a takto bude posouzena i ze strany správních orgánů (např. finančního úřadu, správy sociálního zabezpečení), které poté mohou zaměstnavateli zpětně doměřit odvody na sociální i zdravotní pojištění, popř. daň z příjmů a rovněž příslušné penále.

Zákon o zaměstnanosti posuzuje práci ve švarcsystému jako ilegální, stejně jako práci bez pracovního povolení, což může vyjít velmi draho. Fyzickým osobám vykonávajícím ilegální práci hrozí pokuta do výše 100 000 Kč (4 000 EUR) a jejich zaměstnavatelům pokuta až do výše 5 mil. Kč (200 000 EUR) v případě fyzických osob, resp. 10 mil. Kč (400 000 EUR) u právnických osob.

Jak řeší švarcsystém u sousedů

Švarcsystém není jen záležitostí České republiky, ale v různých podobách jej nalezneme i v prostředí jiných států. Pro srovnání můžeme uvést několik případů českých sousedů.

Německo

Německý sociální zákoník definuje závislou činnost jako nesamostatnou výdělečnou činnost uskutečňovanou především v pracovním poměru. Znaky určující závislou činnost představují vázanost pokyny zaměstnavatele a začlenění do jeho organizační struktury, dále pak povinnost podávat zprávy a existence kontrol. Pokud osoby vykonávají závislou činnost mimo pracovněprávní vztah a navenek vystupují jako živnostníci, pohlíží na ně úřady jako na osoby vykonávající závislou práci. Zákon jim stejně jako ostatním zaměstnancům zajišťuje ochranu před výpovědí, placenou dovolenou i jiné zaměstnanecké výhody.

Švarcsystém jde ruku v ruce s neplněním povinností stanovených daňovými předpisy, resp. předpisy z oblasti sociálního zabezpečení. Zpravidla tak naplňuje znaky tzv. „nelegálního zaměstnávaní“ ve smyslu zákona o potírání nelegálního zaměstnávání (Schwarzarbeitsbekämpfungsgesetz). V případě porušení zákona hrozí zaměstnavateli pokuta až do výše 300 000 EUR. V závažnějších případech se zaměstnavatelé vystavují rovněž trestněprávnímu postihu v podobě peněžité pokuty nebo trestu odnětí svobody, a to v délce až 5 let (ve zvlášť závažných případech porušení dokonce až ve výši 10 let).

Slovensko

Zatímco čeští zákonodárci v souladu s trendy EU prosadili výslovný zákaz vykonávání závislé práce mimo pracovněprávní poměr, na Slovensku dosud podobná právní úprava chybí. Podle současného názoru Nejvyššího soudu SR je v praxi nutné posoudit rozdíl mezi závislou prací a podnikáním na základě projevené vůle smluvních stran, tj. zda určitá osoba má, nebo nemá zájem být zaměstnancem. Stejný obsah pracovní činnosti je tak fakticky možné vykonávat i na základě jiné než pracovní smlouvy (např. smlouva o činnosti celního deklaranta či smlouva o výkonu manažerského servisu).

Na druhou stranu úřady daňové i sociálního zabezpečení mají na definici závislé práce pohled odlišný. Odvod nižší daně jako následek zastření pracovního poměru jiným právním vztahem, je správním deliktem, na jehož základě dochází k dodatečnému výběru rozdílu sumy, která měla být skutečně odvedena. Příslušný daňový orgán může dotčenému daňovému subjektu uložit pokutu. Soud ovšem může takové rozhodnutí přezkoumat, a jak bylo uvedeno výše, soud ne vždy kvalifikuje výkon činnosti jako výkon závislé práce ve smyslu slovenského zákoníku práce.

Slovenská obdoba švarcsystému je v současnosti poměrně rozšířená a relativně velmi laxně sankcionovaná. Na druhé straně je vnímána jako závažný problém a je možné předpokládat, že v souvislosti s proběhnuvšími předčasnými parlamentními volbami a nástupem levicové vlády budou přijata přísnější opatření na jeho omezení.

Rakousko

Rakouská legislativa zná díky své propracovanosti vedle pracovní smlouvy (osobní závislost na zaměstnavateli, poskytnutí pracovní síly bez záruky dosažení určitých pracovních výsledků, zařazení do zaměstnavatelské organizace, atd.) a smlouvy o dílo (samostatný výkon konkrétní činnosti s vlastními výrobními prostředky bez zařazení do podnikatelské organizace, se závazkem konkrétního pracovního výsledku, atd.) ještě tak zvanou „volnou pracovní smlouvu“, která je smíšenou formou výše uvedených smluv. Oproti pracovní smlouvě není zaměstnanec závislý osobně, jen hospodářsky. Záleží však na posouzení hospodářského obsahu smluv, nikoliv na jejich označení. Finanční úřad proto může smlouvu o dílo nebo volnou pracovní smlouvu překvalifikovat na řádnou pracovní smlouvu.

Zaměstnavatel pak musí doplatit všechny poplatky na sociální pojištění, mohou mu být také uloženy odpovídající vedlejší mzdové náklady (příspěvek zaměstnavatele, příplatek zaměstnavatele, příspěvky odstupného). Pokud zhotovitel díla dle smlouvy o dílo, resp. zaměstnanec nepodal daňové přiznání k dani z příjmů, ručí zaměstnavatel rovněž za řádné odvedení daně z příjmu ze závislé činnosti.

V případě, že budou uzavřením smlouvy o dílo obejita ustanovení zákona o zaměstnávání cizinců, hrozí ve zvláštních případech peněžitá pokuta od 1000 do 50 000 EUR, při absenci přihlášení k sociálnímu pojištění hrozí pokuta od 730 do 5000 EUR. Při úmyslném neplacení zaměstnavatelského resp. zaměstnaneckého poplatku na sociální pojištění hrozí trest odnětí svobody až do 3 let.

Polsko

Polská právní úprava říká, že nahradit pracovní smlouvu v případě výkonu závislé činnosti jiným právním vztahem je nepřípustné. V případě, že bude zaměstnancem ve prospěch zaměstnavatele vykonávána práce určitého druhu na určitém místě a v určitou pracovní dobu stanovenou zaměstnavatelem a ten se zaváže zaplatit za vykonanou práci odměnu, bude se jednat o pracovněprávní vztah nezávisle na názvu smlouvy.

Polské zákony pamatují i na následky případného porušení. Vedle povinnosti k úhradě poplatků na sociální zabezpečení mohou správní úřady následně uložit za obcházení zákona sankci ve výši od 1 000 do 30 000 PLN (240–7 200 EUR). Je potřeba dodat, že velmi obdobně je situace řešena např. i v Maďarsku nebo na Ukrajině.

Autor článku Thomas Rechberger je advokátem ve společnosti e|n|w|c Advokáti.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče