ČR si musí uchovat daňovou a fiskální samostatnost,

13. dubna 2004, 00:00 - DUŠAN ŠRÁMEK
13. dubna 2004, 00:00

První volby českých poslanců do Evropského parlamentu nás čekají 11. a 12. června. PROFIT postupně představuje volební lídry největších stran.

říká lídr kandidátky ODS do Evropského parlamentu Jan Zahradil

Myslite si, že v Evropském parlamentu bude hlas našich 24 poslanců skutečně slyšet? Kdyby to byla jenom ona izolovaná skupinka dvaceti čtyř poslanců, tak by to byl hlas volajícího na poušti. Bude záležet na schopnosti těchto poslanců uzavírat v Evropském parlamentu různé zájmové koalice či aliance astanovit si jednotlivé priority. Pokud v tom budou úspěšní, pak je možné, že se jim v té či oné věci podaří prosadit český národní zájem nebo zabránit něčemu, co by tento národní zájem poškozovalo.

Co to je vlastně „český národní zájem“? Není to jenom prázdná floskule? Rozhodně ne. Jde o konkrétní věci, konkrétní problémy, které se dotýkají zájmů občanů ČR. Uvedu to na konkrétním případu. Nedávno se dva čelní evropští politici - německý kancléř a švédský ministerský předseda - velmi ostře vyslovili proti daňové politice v nově přistupujících zemích. Naznačili, že sazba daně z příjmu právnických osob je příliš nízká a že je zapotřebí ji zvýšit, jinak si tyto země nesáhnou na pomoc ze strukturálních fondů a z kohezního fondu EU. Z toho vyplývá jedna věc. Takzvaná harmonizace daní je pouze špatnou zástěrkou pro záměry zvyšovat daně v celoevropském měřítku. Jaký je zájem ČR v oblasti daní?

Politikou České republiky rozhodně nemůže být zvyšování daňové zátěže, ale naopak. Naším národním zájmem, tedy zájmem občanů ČR, je v tomto případě snižování daní, aby se uvolnil prostor pro podnikání a mohl být nastartován vyšší hospodářský růst. Proto by naši poslanci v Evropském parlamentu měli být těmi, kdo se budou v našem národním zájmu bránit jakýmkoli snahám po harmonizaci či unifikaci přímých daní v rámci celé EU.

Probíhá dnes dělicí čára mezi europoslanci podle jednotlivých zemí, nebo jsou zájmy určovány spíše příslušností k poslaneckým frakcím? V Evropském parlamentu se názorové spektrum rozpadá podél obou naznačených linií. To znamená jak v některých případech podle národní příslušnosti, tak v jiných podle ideologického zázemí, které jde napříč celou Evropou. Konkrétně v případě daní předpokládám, že tam bude existovat ono pravolevé dělení. Evropská pravice bude spíše proti harmonizaci daní a pro zachování konkurenčního daňového prostředí. Evropská levice bude naopak pro sjednocování i přímých daní - právě proto, aby je mohla prostřednictvím evropských směrnic a zákonných předpisů zvyšovat. Nelze na výtku o výši daní namítnout, že na peníze z fondů máme svým způsobem nárok, protože velká část HDP byla v minulosti vynaložena na přizpůsobení se direktivám EU? To je samozřejmě pravda, zejména harmonizace v oblasti legislativy sociální a ochrany životního prostředí si vyžádala a ještě vyžádá nemalé investice. To jsou peníze, které mohly být použity jinde a jinak, třeba na nějaký impulz na rozhýbání ekonomiky. Situace byla bohužel taková, že šlo o zásadní podmínku pro náš vstup do EU,proto byly všechny uchazečské země donuceny tuto podmínku splnit. Samozřejmě že ve chvíli, kdy se staneme plnoprávnými členy EU, budeme mít jistý vliv na dění v EU - budeme moci ovlivnit i zavádění takových směrnic či direktiv, které by znamenaly další finanční nároky bez ohledu na skutečné možnosti české ekonomiky. Česká vláda zřejmě ze strachu před reakcemi veřejnosti odmítá zveřejnit celkové náklady implementačního procesu. To je ale krátkozraká politika, protože tato čísla stejně jednou vyjdou najevo. Ministr zahraničí se domnívá, že čím méně výjimek vláda vyjednala, tím prokázala lepší připravenost na vstup. Souhlasíte s tímto hodnocením?

Ministr Cyril Svoboda pochopitelně hledá výmluvy a omluvy pro to, že vláda vyjednala v některých oblastech špatné podmínky pro vstup, nebo dokonce vstupní podmínky nesjednala vůbec. Zdá se, že z odpovědnosti za tuto neschopnost konečně unikl tím, že kritické výtky převrátí naruby a učiní z nouze ctnost. Myslím, že všichni občané budou moci skutečnou práci vlády v celém implementačním procesu zhodnotit po 1. květnu, až si na vlastní kůži vyjednané podmínky vyzkoušejí. Dodnes je diskutabilní, zda hlavní vyjednavač pan Telička kopal vždy za Českou republiku, nebo zda se s vyhlídkou na další bruselské angažmá raději snažil nezlobit. Má Evropská unie šanci se časem liberalizovat, opustit dosavadní etatistické a socialistické tendence, nebo se tento proces již nedá zvrátit? Evropská unie před časem přijala tzv. lisabonskou agendu. I když osobně nemám tyto evropské termíny zvlášť v lásce, tak zrovna tato agenda stojí za zapamatování. Když si odfiltrujeme takový ten eurospeak, hovoří tento dokument o nutnosti liberalizovat ekonomické prostředí v EU do roku 2010. To ale naráží na realitu, na molocha zvaného „sociální stát“, který se rozbujel v mnoha zemích EU. Ten jsou nyní nuceny evropské vlády s různým stupněm intenzity reformovat. Nutí je k tomu objektivní okolnosti, i když ony samy od sebe onen model sociálního státu příliš reformovat nechtějí. Problém pochopitelně vznikne ve chvíli, kdy klienti sociálního státu se s potřebou nutných reforem neztotožní, budou hledat ještě levicovější řešení, které by dosavadní výhody zachovalo. Pak se samozřejmě ocitneme ve slepé uličce, kdy všechny nepružné přerozdělovací procesy zůstanou zachovány a Evropa se za několik desítek let propadne někam za současné země třetího světa, anebo úplně ekonomicky zbankrotuje. Jediná cesta je proto cesta reforem. Pokud si to sami Evropané neuvědomí, pak připravují sobě a především svým potomkům velmi neradostný úděl. Co hodlá ODS v Evropské unii podniknout pro českého malého a středního podnikatele? Především je potřeba si říci, že velká část českých podnikatelů je již dnes odsouzena k velmi vážným problémům. Mnozí přímo k zániku - právě proto, že tento náraz nevydrží. Přijetí všech implementačních směrnic jim totiž zvýší náklady natolik, že se podnikání nevyplatí, nebo prostě podlehnou v konkurenčním boji. Druhým nebezpečím je hrozba domácího původu: ekonomická politika současné vlády. A právě ve spojení zmíněného vnějšího a vnitřního faktoru vidím největší nebezpečí pro české podnikatele v rámci společného trhu. Jediný protilék vidím v tom, že si Česká republika musí zachovat dostatečnou samostatnost v daňové afiskální politice, aby mohla pro naše podnikatele nastavovat výhodné ekonomické prostředí. V tomto směru chtějí poslanci ODS v Evropském parlamentu působit. Měla by se ČR snažit o ukousnutí co největší porce z unijního koláče, nebo naopak usilovat o co největší zmražení přerozdělovacích procesů?

To se navzájem nevylučuje. Nyní jsou nastaveny nějaké přerozdělovací parametry a my bychom byli velice hloupí, kdybychom se nesnažili vyčleněné prostředky využít do posledního eura. Zároveň je ovšem nutno dodat, že při přípravě příštího unijního rozpočtu by Česká republika měla být na straně těch zemí, které nechtějí zvyšování evropského rozpočtu iz toho důvodu, že se brzy staneme čistým plátcem. Pro ODS jako pravicovou stranu je to zároveň otázka ideologická: vždycky budeme zastávat stanovisko, že jakékoli přerozdělování je cesta do pekel. Pouze podrývá vlastní aktivitu jak těch, kterým se peníze berou, tak těch, kterým se poskytují.

KDO JE JAN ZAHRADIL

Ing. Jan Zahradil se narodil 20. března 1963 v Praze 6-Bubenči, kde žije dodnes. V roce 1987 absolvoval na Fakultě paliv a vody Vysoké školy chemickotechnologické. Po jednoroční vojenské službě pracoval v oboru na různých pracovištích. Politickou kariéru začal ve Federálním shromáždění, kam byl zvolen v červnu 1992 za ODS. Od roku 1998 je poslancem Poslanecké sněmovny, kde je členem zahraničního výboru.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče