Čokoláda umí postavit na nohy

05. února 2015, 10:14 - Dalibor Dostál
05. února 2015, 10:14

Zdravotní problémy dostaly Lenku Glosovou na kolena, ale díky svým vnučkám a čokoládě se dokázala s životními karamboly vyrovnat a rozjet úspěšný podnik.

Vůně čokolády patří k Hornímu náměstí v Přerově teprve od léta roku 2013. Ale pro zákazníky čtyřicetitisícového hanáckého města se již od té doby stala provozovna s názvem Čokoládovna Přerov neodmyslitelnou součástí centra, podobně jako nedaleký zámek. Zakladatelka sladkého království Lenka Glosová přitom musela na cestě ke svému úspěchu překonat v životě hodně hořké chvíle. Když začala poprvé experimentovat s čokoládou, o živnosti ještě neuvažovala. „Čokoládu jsem zkusmo začala doma vyrábět asi v roce 2009, kdy moje první vnučka měla kolem dvou let a začínala mlsat. Dojídala jsem po ní drahé pamlsky, které mně vůbec nechutnaly,“ vzpomíná Lenka Glosová.

Inspirací pro ni byl internet, různé blogy, rady a posléze i knihy o čokoládě. „Začínala jsem odléváním pralinek, což mi vůbec nešlo. Pokaženou čokoládu jsem potom přidávala do cukroví, marokánek a podobně. Ale neúspěchy mě neodradily, spíše mě provokovaly k dalším pokusům a studiu čokolády více do hloubky,“ líčí Lenka Glosová.

To, co se zpočátku vyvíjelo jako domácí koníček, zanedlouho hrálo hlavní roli v životním obratu.

Cesta až na samotné dno

Kolem padesátého roku jejího života vyvrcholily problémy, které si s sebou nesla vlastně již od dětství. Jako řada lidí, kteří měli příliš přísnou matku, se i Lenka Glosová ve svém životě později snažila dokazovat, že něco umí, být zodpovědná a pracovat i za druhé.

Namísto ocenění, na které neustále podvědomě čekala, přišly zdravotní problémy. Nejdříve potíže se zády, pak jí lékaři objevily nezhoubné nádory. V hotelu, kde tehdy pracovala jako recepční, se zajímali jen o to, kdy už nastoupí zpátky do práce. Psychický tlak se vrátil nejdříve v podobě zánětů a pak následovalo zhroucení a pobyt v léčebně. A k dovršení všeho přišla o práci.

„Z pomyslného zdravotního i psychického dna mně pomohly vnučky, hlavně ta první. Donutila mě uvědomit si, co je v životě důležité a bez čeho se může člověk obejít. Podnikání přišlo samo od sebe, neboť při hlídání vnuček a experimentování s čokoládou mi začaly překážet zbytečné schůzky na pracovním úřadě, které beztak k ničemu nebyly. Měla jsem pocit, že všechno jde, když se chce. Práce a překážek jsem se nikdy nebála, tak jsem se rozhodla, že to zkusím,“ popisuje Lenka Glosová svůj nový začátek. A tak si 1. května roku 2012 založila živnostenský list na výrobu čokolády. „Nejtěžší bylo rozhodnutí podnikat. Bylo mi jasné, že do toho půjdu sama, nikdo v mém okolí nepodnikal, takže rady jsem neměla kde brát. Musela jsem zvážit všechna pro a proti, abych neohrozila rodinu případným neúspěchem,“ popisuje Lenka Glosová.

Hraniční tempo

V prvních měsících jako by měla energie na rozdávání. „Paradoxně zpočátku mi připadalo, že to jde samo. Vyřídila jsem, co bylo potřeba, oběhla všechny úřady, dokonce si vyřídila i dotaci na základní vybavení a naivně si myslela, že poctivá práce stačí. Postupně jsem se začala poučovat, že těch podmínek a legislativních kliček, různých protichůdných zákonů a předpisů, kterým kolikrát nerozumí nikdo, je na začínající podnikatele tolik, že to nejde zvládnout. Ani finančně, ani fyzicky, ani psychicky. Můj zdravotní stav se hodně zhoršil, snad přímo úměrně k úspěchu v podnikání. Ale psychika mě tentokrát podržela,“ popisuje Lenka Glosová strasti, které si v českém právním prostředí musejí vychutnávat živnostníci.

Po půl roce se začala rozhlížet po pronájmu prostor na prodejnu. A 1. června 2013 otevřela již za pomoci dcery a vnuček Čokoládovnu Přerov. Zatímco s dcerou malovaly místnosti s krásně klenutými stropy a pokládaly podlahu, vnučky si hrály v budoucí výloze. Prostory, ze kterých dýchá atmosféra starých časů, jsou podle Lenky Glosové jako stvořené právě pro čokoládu. S pracovním tempem, které ji už v minulosti přivedlo na hranu, se však stále nedokázala rozejít.

„Dosud zvládám pracovat celý den v obchodě, večer a v noci vytvářet nové výrobky, obaly na míru, reklamní prospekty, letáčky a připravovat různé akce. Snažím se všechno dělat sama, je to podle mých představ a navíc zadarmo,“ popisuje chocolatiérka rozsah svých aktivit.

Není divu, že svému zdraví podnikáním ještě spíše přitížila. „Věřím, že je to jen dočasné. Každý začátek je těžký. Tělo je na tom hůř, ale psychicky jsem na tom nejlépe za celý život. Začínám si pomalu vážit sama sebe, energii mi dobíjejí nejen vnoučci, už mám tři holky a jednoho kluka, ale i stále se rozrůstající klientela v mém obchodě,“ popisuje Lenka Glosová, jak dobíjí energii pro svůj náročný program.

Recepty z časů babiček

I když má Lenka Glosová své favority mezi pralinkami, čokoládovými tabulkami i tyčinkami, stále zkouší nové čokolády, takže se škála výrobků neustále rozrůstá o nové druhy. Do budoucna plánuje oživit originální chuť tradičních čokoládových výrobků. Ráda by vydala edici osvědčených chutných tyčinek typu Ledové kaštany, Kofila, Margot a podobně. Samozřejmě s jiným názvem, aby neměla problémy s registrovanými značkami.

„Z čistých surovin, bez přidávaných palmových a jiných olejů, zahušťovadel a podobně. Jak si je pamatuji z časů mé babičky,“ plánuje Lenka Glosová. Ve stejném duchu již nyní firma vyrábí čokoládové jazýčky. I když opět kvůli ochranné známce bez přídavného jména „Kočičí“ v názvu, ale zato chutnající jako za starých časů.

Když se nyní Lenka Glosová dívá na svoji fungující firmu, občas ji napadne, že mohla s podnikáním začít mnohem dříve než kolem padesátky. „Často si říkám, že kdybych byla mladší, dělalo by se mi líp a mohla bych toho dokázat víc. Na druhé straně nevím, zda bych do toho dřív šla. Víc jsem se všeho bála, nevěřila jsem si, myslela jsem si o sobě, že neumím nic mimořádného, abych s tím mohla začít podnikat. Asi bych v té době potřebovala něčí oporu, kdežto dnes jdu sama za sebe,“ konstatuje zakladatelka čokoládovny.

Z čokolády vyrobí i veterána
Hlavně kvůli zdraví předala v roce 2014 vlastní výrobu dceři, která se rovněž rozhodla zasvětit svůj život čokoládě a pomohla jí otevřít novou výrobnu. V současné době vyrábí rodinná firma na 50 druhů pralinek, tabulkové čokolády z 12 druhů čokolád, čokoládové figurky, čokoobrázky, miničokolády na různé příležitosti, jako jsou svatby, oslavy, firemní akce, horkou čokoládu, různé tyčinky s náplněmi nebo čokoládu bez cukru.

„A to, že se ke mně přidala i dcera, a okrajově i syn, je pro mě další důvod k zamyšlení, že to tak asi mělo přijít. Až teď, po všem, čím jsem předtím prošla,“ dodává Lenka Glosová s tím, že dcera se postupně začala starat o denní provoz.

Za svoje podnikatelské úsilí získala certifikát Haná – regionální produkt, ocenění Výrobek Olomouckého kraje 2014, druhé místo v soutěži Živnostník roku Olomouckého kraje nebo Zvláštní ocenění Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR v rámci soutěže Makro dobrý podnikatel.

„Nevím, zda je to radost, co cítím z výsledků. Spíše bych možná řekla hrdost, zadostiučinění a také vděčnost a pokora, za to, čeho jsem dosáhla poctivou prací v dnešním světě. Pokud bych do podnikání spadla jinak, třeba jako něčí společník nebo bych zdědila či vyhrála milion, určitě by to ve mně nezanechalo takovou stopu,“ podotýká Lenka Glosová.

I když je již několik let na každém kroku obklopená čokoládou, dosud se jí Lenka Glosová nepřejedla. „Každý den nějaký kousek ochutnám – kvůli kvalitě nebo když mi něco spadne. Když je mi zima nebo si nevezmu oběd, uvařím si horkou čokoládu. Jinak jsem ale spíš na maso,“ usmívá se hanácká královna čokolády.

A spokojeně sleduje, jak se firma, kterou založila, pomalu rozrůstá. „Dcera loni na podzim přijala pracovnici do výroby, neboť už jsme zakázky nezvládaly vlastními silami. Bez ní bychom letošní Vánoce nezvládly. Jsme jako velká rodina, která si navzájem pomáhá a tím dosahuje úspěchu,“ uzavírá Lenka Glosová.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče