Coco Chanel

15. července 2009, 17:36 - Kateřina Menzelová
15. července 2009, 17:36

Ta, která navrhla malé černé

Můj život, to je příběh – a často drama – osamělé ženy, jejího trápení, její velikosti, nerovného a vzrušujícího boje, který musí vést sama se sebou, proti mužům, proti svádění, slabostem a nebezpečím, které přicházejí ze všech stran. Řekla o svém příběhu Coco Chanel.
Její osobní život nebyl příliš šťastný, o to úspěšnější ale byla její podnikatelská dráha. Styl Coco Chanel ovlivňuje módu doposud. „Chtěla jsem z módy vyřadit vše, co jsem nesnášela,“ tvrdila. Byla to ona, kdo šatník žen rozšířil o malé černé, tvídové kostýmy, pánské kalhoty a sportovní oblečení. Naučila ženy nosit nápadité šperky do kostýmu a používat výraznou červenou rtěnku. Dle módních kritiků byla Coco Chanel návrhářkou, která stála u zrodu moderních oděvů. Vše, co navrhla, neslo vizitku její neústupné a výrazné osobnosti.

Od Fordu k malým černým
„Je těžké docenit, jak moc nás styl Chanel všechny ovlivnil,“ konstatovala britská novinářka Linda Grantová. Pravda, malé černé šaty existovaly ještě před tím, než se Coco Chanel narodila. Byly to ale šaty vhodné na pohřby – zdobené plisováním, krajkami a dlouhými rukávy. Co Chanel změnila, byl pohled na tento oděv. Její černé šaty byly minimalistické, sofistikované, elegantní a ženy je mohly nosit kdykoliv během dne. „Strohý luxus, to je esence chic,“ tak Chanel šaty charakterizovala. „Ženy myslí na všechny barvy, ale nenapadne je nepřítomnost barvy. Říkala jsem, že černá barva má v sobě všechno. Bílá také. Obě jsou absolutně krásné. Jde o dokonalý soulad.“
Prý se inspirovala automobilkou Ford a zvláště modelem T, vyráběným na pásu pro masy spotřebitelů. Také malé černé mohla nosit jakákoliv žena. Původní černé šaty značky Chanel měly dlouhé rukávy, byly úzce vypasované, končící těsně pod koleny. Chanel se k návrhům malých černých navracela po celý život. Měnila látky, ale základní struktura zůstala stejná. „Móda, která vyjde z módy ze dne na den, je šílenství, nikoliv móda,“ tvrdila Coco. Netvořila jen pro aristokracii, její oblečení bylo určeno všem ženám. Chtěla, aby se cítily mladší, volnější a samy sebou, aby neschovávaly svou osobnost za přezdobenost a nepohodlí. Její zásadou bylo, že ženy nemusejí být od hlavy k patě ozdobené. Dle Chanel jsou ženy aktivní a potřebují šaty, které jim to umožňují. Nenavrhovala oděvy způsobem negace modelů, které nosily její vrstevnice. Řídila se vlastním životem a tělem. Asi nejpatrněji je to vidět na kostýmech. Ty proslavila v polovině 50. let americká první dáma Jackie Kennedyová. Kostým z žerzeje nebo tvídu, bez límce, s úzkou sukní – měla to být jakási druhá kůže ženy. Ideálním doplňkem byla kabelka z prošívané kůže na řetízku, střevíce s volnou patou a brož ve tvaru kamélie. Tato květina měla pro Chanel zvláštní význam. Podobně jako lotos v buddhismu byla kamélie pro Chanel symbolem nekonečna. Trvala na tom, že každé šaty musejí mít kapsy, do kterých se pohodlně vejdou ženské ruce. Ozdobou kabátku a saka od Chanel byly pozlacené knoflíky s hlavou lva, hvězdami, sluncem nebo symbolem CC.

Nezbytná rtěnka, pár kapek parfému
Třebaže byl styl Coco Chanel velmi střízlivý, neznamenalo to, že propaguje v módě nedbalost. Naopak. „Nepochopím, jak může žena vyjít z domu, aniž by se dala trochu do pořádku,“ říkala. Za hlavní zbraň při svádění považovala rtěnku. Jako první, v roce 1921, použila postup správného malování rtěnkou propagovaný dodnes: nejprve rty přetřela barvou, poté je obtiskla do voskového papíru a nakonec znovu přetřela rtěnkou. A co se týká kosmetiky, nesmrtelný je její parfém Chanel No. 5, jehož hlavními složkami jsou růže a jasmín. Marilyn Monroe na otázku, co má na sobě, když jde spát, lakonicky odpověděla: „Několik kapek No. 5.“ Parfém se v nezměněném art deco flakónu prodává dodnes. Ve stejném balení, který navrhla Coco – v černých plastových krabičkách s logem CC – se doposud prodávají pudr a oční stíny. Coco Chanel milovala šperky. Módní kritici často upozorňují, že její šperky, připomínající byzantský opulentní luxus, kontrastovaly s minimalismem oděvů. Například náhrdelník Cométe z roku 1932 připomíná diamantovou hvězdu, ze které vede kaskádovitý závlek z 649 diamantů. Coco Chanel, oblečená do jednoduchých šatů, nosila vícero šňůr perel současně, často i umělých, nebo zlaté náhrdelníky. Během času se vžilo několik historek, proč tomu tak bylo. Ve 30. letech prý Chanel přijala odměnu za zprostředkování od International Diamond Guild, což bylo v době ekonomické deprese. Tehdy se domnívala, že až přílišná strohost v odívání je prostě depresivní. Jiné vysvětlení je takové, že její milenec Paul Iribe byl návrhářem šperků. Ale možná, že kus pravdy je i na dalším příběhu. Dříve než se stala módní návrhářkou, byla Chanel milenkou bohatých mužů, mezi kterými figuruje například vévoda z Westminsteru. Ti, dle tehdejší tradice, jí vyjadřovali náklonnost darovanými diamanty. „Diamant jsem si vybrala proto, že představuje největší hodnotu v nejmenším objemu,“ poznamenala Chanel.

Od jeptišek do Biarritzu
U Gabrielle Chanel (tak zní skutečné křestní jméno Coco) platí, že „legenda plodí slávu“. Více než čtyřicet životopisů se věnuje jejímu životu a příběhu. Gabrielle Chanel, která se narodila 19. srpna 1883 ve velmi skromných venkovských poměrech, brzy osiřela. Nadále ji vychovávaly jeptišky, u nichž se naučila základy šití. Když bylo Gabrielle dvacet let, byla přijata jako pomocná síla do obchodu s pleteným zbožím. Vyšívala a přišívala. Po večerech navštěvovala koncerty v kavárnách. Nudné šití brzy opustila a vrhla se na zpěv. Její publikum ji začalo oslovovat Coco. Podle písničky, kterou zpívala. O malém pejskovi Coco, který se zaběhl. Přezdívka ji už zůstala. Její život podstatně ovlivnili muži. Tím prvním byl Étienne Balsan, bohatý majitel dostihových koní. Díky němu pronikla do světa žokejů, který ji inspiroval, ale stejně tak společenský život kolem dostihů, kde ženy nosí klobouky jako „koláče“ a ozdoby na nich připomínají „šlehačku“. V okolí Balsana potkala svou životní lásku, Arthura „Boy“ Capela. Capel ji podpořil a v roce 1910 jí poskytl potřebné prostředky na otevření první dílny na pařížské Rue Cambon. V butiku nabízela na tehdejší dobu originální klobouky – jednoduché, elegantní a nepřeplácané. Slavila úspěch. Postupně otevřela další obchůdky – v Deauville, krátce nato v Biarritzu a v Cannes. Coco Chanel ve své době neměla konkurenci. Převzala ze šatníku mužů kalhoty, pyžama a saka. Upravila je tak, aby je mohly nosit i ženy. Ostatně milenci Coco měli vždy přímý vliv na její tvorbu: od velkoknížete Dimitrije si vypůjčila rubášku, typickou ruskou košili, kožichy, kožešiny a výšivky. Z jachtařské výstroje vévody z Westminsteru si odnesla námořnická trička, pozlacené knoflíky, bílé výložky a tvídové vesty.

V dobré společnosti
Nikdy se neprovdala, žila, jak sama tvrdí, v osamění. Přesto se pohybovala na společenském výsluní. Spolupracovala s Cocteauem a Picassem, byla hlavní finanční oporou pro Stravinského, Ďagileva, Radigueta a Pierra Reverdyho. Byla vídána v Benátkách se svými přítelkyněmi a samozřejmě v Paříži v Ritzu, který si zvolila za svůj domov. Jako žena s obchodním duchem nenechávala nic náhodě: „I když jste se narodili bez křídel, nebraňte jim začít růst.“ Anebo: „Nemám ráda, když se hovoří o módě Chanel. Chanel, to je v první řadě styl. Móda se mění, ale styl zůstává.“
Do tvorby Coco Chanel zasáhly obě světové války. Té první paradoxně vděčí za počáteční úspěch. I ve válečných dobách si totiž ženy kupovaly oblečení. Teprve po válce, ve dvacátých letech, vytříbila svůj styl. Druhá světová válka byla pro Chanel krušná. V roce 1939 zavřela svůj dům módy. A znovu otevřela až ve věku 71 let, přesně 5. února 1954. Návrat pro ni nebyl jednoduchý. Byl silně poznamenán avantýrou s německým špionem během války. Po jejím skončení žila patnáct let ve Švýcarsku. Francouzské módní časopisy dělaly, co mohly, aby jí návrat znemožnily. Chanel si uvědomovala, že v době, kdy na vrcholu módy stojí Christian Dior, musí přijít s něčím revolučním. Tvídovým kostýmkem. A tak se znovu stala ikonou světa, který si myslel, že se bez ní obejde. Začala nabízet i oblečení pro muže, stala se v Dallasu držitelkou „Oskara módy“ jako nejvlivnější návrhářka 20. století.
„Po čtvrt století jsem navrhovala módu. Proč? Protože jsem uměla zobrazit svoji dobu,“ řekla ta, která navždy odešla 10. ledna 1971 ve věku 88 let, několik dní před svou přehlídkou haute couture jaro – léto. Byla neděle, den odpočinku. Den, který neměla ráda.
Časopis Time ji zařadil mezi stovku nejvlivnějších lidí 20. století. Coco je oceňována nejen jako módní návrhářka, ale také jako jedna z nejvlivnějších postav ženského hnutí po první světové válce. Přitom sama sebe nepovažovala za feministku, na ženách prý vždy zdůrazňovala ženskost.
Styl Chanel nebylo nikterak složité napodobit a oděvy šít v továrnách. Proto je považována za osobnost, která nejvíce ovlivnila pozdější rozvoj americké masové oděvní výroby. Po smrti Coco Chanel řídil módní dům její asistent Gaston Berthelot a Ramon Esparza. V roce 1983 převzal odpovědnost za kolekce haute couture Karl Lagerfeld. S ním začala další etapa salonu Chanel.

Časová osa: 1910 Otevírá první dílnu na klobouky na Rue Cambon v Paříži
1913 Představuje kolekci sportovního oblečení pro ženy a nový butik v Deauville a v Biarritzu
1915 Ve Francii se šíří sláva módního domu, jehož oděvy jsou charakteristické svou jednoduchostí
1921 Uvedení na trh parfému No. 5
1924 Chanel poprvé představuje šperky – náhrdelníky z perel 1926 Představení malých černých šatů, vhodných pro každou ženu
1939 Chanel zavírá svůj podnik kvůli 2. světové válce
1954 Znovuotevření butiku – představuje kostým a kabelku z prošívané kůže na řetízku
1957 V Dallasu získává „Oskara módy“
10. 1. 1971 Coco Chanel zemřela
1983 Uměleckým ředitelem módního domu Chanel se stává Karl Lagerfeld
2009 Do kin uveden film Coco Chanel v hlavní roli s Audrey Tatou

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče