Co zlého by způsobil vládní balíček

16. září 2002, 00:00 - Text a foto Petr Vrabec
16. září 2002, 00:00

Zvyšování daní znamená pro podnikatele postižené povodní další ránu Státní pokladna potřebuje na likvidaci škod po povodních dvacet miliard korun. Vláda ve sněmovně neuspěla s návrhem získat je zvýšením daní. Ještě než se tak stalo, jsme zjišťovali, co tomuhle nápadu říkají občané a podnikatelé ve Veselí nad Lužnicí.

Zvyšování daní znamená pro podnikatele postižené povodní další ránu

Státní pokladna potřebuje na likvidaci škod po povodních dvacet miliard korun. Vláda ve sněmovně neuspěla s návrhem získat je zvýšením daní. Ještě než se tak stalo, jsme zjišťovali, co tomuhle nápadu říkají občané a podnikatelé ve Veselí nad Lužnicí.

Dvakrát nepříjemný dopad by měly vládní balíčky, jejichž hlavním prvkem bylo zvyšování nejrůznějších daní, na města a obce povodněmi postižené. Nejenže se tam budou muset podnikatelé i občané vyrovnat s následky vážné přírodní katastrofy, ale navíc by jim rozjezd a návrat do normálních kolejí ztížila právě ekonomická opatření vlády. Jedním z takových měst je při povodních velmi často zmiňované Veselí nad Lužnicí, kde se rozvodnily dvě řeky. Tou druhou kromě té, kterou má město v názvu, je Nežárka. Když jste jeli z Prahy do Veselí nad Lužnicí před povodní, míjeli jste u silnic nabídky cen pohonných hmot čerpacích stanic. Pomalu, ale jistě se snižovaly. Když stál litr benzinu Natural 95 v Praze téměř šestadvacet korun, ve Veselí jste ho čerpali za 23, 40 korun. To už je minulost. „Valí se to na nás. V Táboře už je benzin skoro o dvě koruny dražší,“ komentují současnou situaci dvě prodavačky v obchodu benzinky těsně před Veselím. „Dneska lidi čerpají i do kanystrů a zítra tady bude mrtvo,“ předpovídají. Čerpací stanice začaly se zdražováním benzinu ještě před uvedením vládních opatření do praxe. Pragmatický obchodní tah, který dopředu počítá se zvýšením spotřební daně. Takhle si pumpaři v předstihu vytvářejí rezervu, kterou částečně pokryjí pozdější zvýšení vlastních vstupů. Vládě to zatím nevyšlo, ovšem tahle akce je vzkaz zákazníkům, všem bez rozdílu, podnikatelům i lidem živým ze mzdy, že může být hůř. Veselí nad Lužnicí je malé městečko se šesti a půl tisíci obyvatel, ležící na hranici dvou okresů - táborského a českobudějovického. Průměrná výplata je u muže okolo deseti tisíc korun, u žen zhruba o dva tisíce méně. Věkový průměr obyvatel se pohybuje okolo čtyřiceti let, když těch ekonomicky aktivních je zhruba tři a půl tisíce. Ačkoliv zde funguje několik větších firem o zhruba stech zaměstnancích, větší část zdejších buď podniká ve službách, nebo za prací dojíždí do okolních měst. „Jsme takové pohraničí. A to je problém. Když někde nějaký podnik musí propouštět, jsou naši lidi jako přespolní první na řadě,“ stěžuje si starosta Petr Hynek. Nezaměstnanost straší místní asi nejvíc. A to přestože její aktuální hodnota ze srpna je necelých sedm procent, tedy pod celostátním průměrem.

Po povodních si město schválilo deficit

Prvním návrhem vlády je nižší růst platů státních zaměstnanců. Ministři předpokládají, že díky této restrikci získají zhruba sedm miliard korun. V takovém Veselí toto opatření na zdejší tolik nedopadne, s výjimkou zaměstnanců Českých drah. Ovšem dřívější železniční křižovatka prožívá i bez povodňové rány hubené roky a zejména nákladní doprava se tu snižuje. A s tím by mohlo být někdy v budoucnu spojeno propouštění zaměstnanců. Ke kterému se ale České dráhy zatím nechystají. Nicméně, tato tendence prozrazuje, že pracovních příležitostí tu v nejbližších letech nazbyt nebude. „Nejsme tak zajímaví. Zahraniční investoři se sem netlačí, protože jsme omezeni stoletou vodou, ochrannými pásmy železnice a dálnice a chráněnou krajinnou oblastí,“ vypočítává starosta Hynek. Zároveň tvrdí, že mají velké problémy se zajišťováním pozemků pro budování tolik oblíbených průmyslových zón. „Pozemky nejsou, a když je vykupujeme, majitelé požadují přemrštěné ceny, i trojnásobné,“ říká starosta Petr Hynek a dodává, že právě proto mu teď největší vrásky dělá shánění pozemků na výstavbu bydlení pro lidi postižené povodněmi. Jednu lokalitu už mají, ale zřejmě by potřebovali pozemků víc. Povodně ve Veselí zasáhly tři sta osmdesát rodinných domů, když pětadvacet z nich už má demoliční výměr. A zima ukáže, kolik dalších domů bude muset být zbouráno na jaře. Vzhledem k nízkým platům se nedá ve Veselí předpokládat, že by místní stavěli individuálně. Pomoci bude muset obecní úřad. „Musíme čerpat prostředky ze státních dotací. My sami na to nemáme. Škod je tu za dvě stě dvacet milionů korun. To jsou naše dva roční rozpočty. Navíc jsme si teď museli schválit deficitní rozpočet,“ vysvětluje starosta Hynek, do jak nezáviděníhodné situace povodně dostaly městskou kasu.

Ať vláda raději zavede daň z nadváhy

Kromě obvyklých prodejen, jako jsou potraviny nebo drogerie či maso-uzeniny, podniká se ve Veselí nad Lužnicí nejvíc v oblasti cestovního ruchu. Respektive, lidé pronajímají o prázdninách volné pokoje nebo celé chalupy rekreantům, kteří přijíždějí do jižních Čech za vodou. V okolí je několik pískoven, kde se dá koupat, turisté sjíždějí řeky Lužnici a Nežárku, velmi oblíbený je tu rybolov. Veselí nad Lužnicí totiž leží v chráněné krajinné oblasti Třeboňsko. V letních měsících přibyde do města několik stovek lidí, kteří samozřejmě výrazně zvyšují obrat i dalším místním podnikatelům. Letošní rok byl pochopitelně slabší, protože minimálně jednu třetinu pobytů rekreanti buď předčasně ukončili, nebo odhlásili. „Doteď jsme stornovali asi padesát objektů. Lidi mají obavu, že tu jsou nemoci, špatná doprava. Takže když se ptáte, jak se mě to dotkne, tak říkám: dost,“ rozkládá ve své potemnělé kanceláři Milan Hušek, protože v současnosti neúřaduje. Dává dohromady zahrádku a dům, které povodeň olízla. Jinak se živí zprostředkováváním pobytových zájezdů do okolí Veselí pro pár desítek majitelů rekreačních nemovitostí. Současnou situaci hodnotí jako nejhorší rok. Podnikat začal před devíti lety, když poprvé pronajmul vlastní dům ve Svinech. Tehdy to ještě bral jako dobrý přivýdělek ke svému zaměstnání. Ovšem jeho aktivity se časem rozrostly, a tak se nakonec rozhodl živit pouze takto. „Nejdřív se mi ozvalo pár kamarádů, že by také rádi pronajali dům. Dal jsem inzeráty do novin, zkusil to, a vyšlo to,“ popisuje Milan Hušek obvyklé začátky drobného živnostníka. Dnes vydává slušný katalog s desítkami nabídek apartmánů nebo celých objektů. Pro klienty pořádá fakultativní zájezdy, organizuje jim volný čas. Celý rok, vždy s odjezdem posledního turnusu, připravoval vše na další sezonu, na dva letní prázdninové měsíce. Snažil se, tak se mu dařilo. Teď neví, jak to bude vypadat za rok. Jestli se klientela vrátí. Jestli budou řeky a rybníky čisté, jestli hygienici povolí koupání. „Mám nějakou rezervu, kterou jsem si vytvořil, kdyby se jeden rok nevydařil. Přežiju, ale bude to na hraně. Protože zdražit si nebudu moci dovolit,“ uvažuje dopředu Milan Hušek co by dělal, kdyby se zvýšila daň z přidané hodnoty za služby. Nicméně o vládních opatřeních si myslí, že jsou potřebná a správná. „I když musím říct, že jsem spíš pro zvyšování nepřímých daní. Všichni si pořád stěžují na daně, ale pořád mají nadváhu. Takže já bych začal vybírat daň z nadváhy,“ říká s potměšilým úsměvem na rtech Milan Hušek a je vidět, že přírodní katastrofu bere prostě tak, že přišla.

Stát nepotřebuju k ničemu

Na hlavním tahu Veselím sídlí i realitní makléř Stanislav Moudrý. Podniká prakticky od listopadu 1989, když předtím jezdil po montážích. Nemá žádné zaměstnance, protože obchodování s realitami tu kvůli malým platům zase až tak výnosný obchod není. Za rok se mu podaří prodat zhruba čtyři domy, když ceny se pohybují od sedmi set tisíc až do jednoho a půl milionu korun. Pronájmy bytů nezprostředkovává vůbec. „Poptávka je tady asi tak desetkrát vyšší než nabídka. Majiteli stačí dát inzerát do novin a okamžitě byt pronajme. Na to realitku nepotřebuje,“ popisuje makléř Moudrý zákoutí svého podnikání. Přesto si ale nestěžuje. Tvrdí, že pečuje o svou nemocnou maminku, kterou zanedbával, když byl na cestách, a to je důležitější než se starat o peníze. „Co vydělám, mi k životu stačí, víc nepotřebuju,“ komentuje to Stanislav Moudrý. I jeho kancelář je potemnělá. To se dá pochopit po letmém pohledu do jeho vývěsky s nabídkami jako - bývalý mlýn v romantickém údolí u řeky Lužnice nebo krásná chalupa v malebném prostředí nedaleko jezu na řece Nežárce. Nicméně se začíná ohlížet po nějakém výnosnějším podnikání, nejraději by zastupoval na českém trhu nějakou zahraniční firmu. Překvapivě, s ohledem na jeho šest křížků, uvažuje o podnikání za pomoci internetu. O mezinárodní síti hovoří až s nábožnými představami. „Internet je nová revoluce. Dřív jsem jezdil po Německu a sháněl obchodní partnery, teď jich oslovím stovky, při minimálních nákladech,“ pochvaluje si internet Stanislav Moudrý a svěřuje se, že ho mrzí jeho neznalost angličtiny. „To se musím naučit!“ uzavírá to. Když hovoříme o plánovaných vládních opatřeních, jen mávne rukou. „Za totality jsme byli vychováváni, že práce je až poslední možnost jak vydělat peníze. Lidi si na to zvykli, nechtějí dělat a vláda je v tom podporuje. Sociální nabídka je tak velká, že se jim vyplatí chodit pro podporu a načerno si něco přivydělat,“ netají se svým odsudkem socialistického kabinetu Vladimíra Špidly. Když se ale Stanislava Moudrého zeptáte, zda by něco dělal jinak, žádný recept nemá. I když, říká: „Spoléhám se sám na sebe. Nepotřebuju stát k ničemu.“

Sebrala voda, sebere stát

Mezi další opatření vlády, pomocí kterého chtěla vláda získat asi tři sta milionů korun, je tzv. milionářská daň. Lidem s měsíčním příjmem vyšším než sto tisíc korun se měla zvednout sazba o tři procenta. Ve Veselí nad Lužnicí se tento návrh netýkal prakticky nikoho, nicméně v zásadě jsou zdejší podnikatelé vůči tomuto pokusu skeptičtí. Právě realitní makléř Stanislav Moudrý si myslí, že efekt by byl právě opačný. Navíc to hodnotí jako podraz. „Pracovití lidé budou potrestáni za to, že jsou pracovití,“ říká makléř Moudrý. Pro drobného a středního podnikatele, třeba právě obchodníka z Veselí nad Lužnicí, by obecně zvyšování daní znamenalo další přidušení jeho aktivit, takové ekonomické tančení mezi hadími vajíčky. Nejenže se musí vypořádat se ztrátami, které zavinila povodeň, ale muset by všechna plánovaná zvýšení daní projektovat do cen zboží. „Já nemám jinou možnost. O kolik se zvýší daně, přepočítáme to a o tolik zvýšíme,“ říká majitel smíšeného zboží Jaroslav Šenkýř. „Měli jsme zavřeno tři neděle, zákazníci si odvykli sem chodit. Bude trvat, než se vrátí. Musíme mít i užší sortiment, jen zboží, které má rychlou obrátku,“ říká Jaroslav Šenkýř a tvrdí, že si zrovna teď nemůže dovolit nést jakékoliv zvýšení vstupů na svých bedrech. Přesto snahu Špidlova kabinetu bere. „Stát je jako domácnost. Když na něco nemá, musí to vzít někde jinde,“ konstatuje suše Šenkýř. Ať tak či onak, jeho podnikání na to doplatí. Na příkladu Jaroslava Šenkýře se nepříjemně obnažuje fakt, že se mu podnikání může stát demotivujícím. Začínal před devíti lety s manželkou, která byla tehdy na mateřské dovolené, prodávat v adaptovaných místnostech ve vlastním domě. Posléze se rozhodli rozšířit své služby a koupili objekt bývalé prodejny. Tuto prodejnu jim teď vyplavila velká voda. Dali vše do pořádku, otevřeli, snaží se pokračovat. Vládní balíček pro ně byl oním klackem hozeným pod nohy.

Pít a kouřit se nepřestane?

Zvyšovat se měly i spotřební daně. Od tohoto opatření si vláda slibovala přínos ve výši čtyř miliard korun. Vyšší spotřební daň by zdražila alkohol, cigarety a benzin. Komodity, jejichž spotřeba se u nás v průměru trvale zvyšuje, bez ohledu na cenu. Na podnikatele ve Veselí nad Lužnicí ovšem má zdražování alkoholu a tabáku svůj dopad, kvůli nízké platové hladině. Majitelka baru a pivnice Arabela, Helena Kartáková, dávno před povodní uzavřela bar a pořádá v něm jen předem dohodnuté akce, jako jsou svatby, abiturientské večírky nebo podnikové oslavy. Nevyplatilo se jí svítit a platit zaměstnance. A to nemá žádný nájem, protože podniká ve vlastním domě. Teď po povodni se situace ještě víc vyhrotila. V lokále pivnice sedí několik málo hostů, zahrádka, jindy plná, zeje prázdnotou. „Nevím, co bych řekla. Tragedie,“ řekne jen majitelka a víc se bavit nechce. Vypadá to, že je jí do breku. A tak se radši rychle rozloučí a zmizí v sakristii pivnice. V restauraci si svlažuje hrdlo nájemce místní čerpací stanice Miroslav Pražák. Voda poničila nádrže pohonných hmot. Kvůli tomu musíte jet pro benzin do vedlejší Soběslavi. „Dali jsme dohromady obchod. Prodáváme všechno, kromě benzinu,“ říká Miroslav Pražák. Na otázku, jak to bude s cenami po zvýšení spotřebních daní, jen pokrčí rameny a řekne: „Budou vyšší ceny. Takže si lidi ty škody stejně nakonec zaplatí sami!“

Jsem výběrčí daní, nic víc

O několik desítek metrů dál od pumpy stojí pekárna Václava Kotyzy s prodejnou potravin. Pan majitel vyběhne za pult s navlečenými gumovými rukavicemi a když zjistí, že za ním přišli novináři, vyrazí ze sebe s úsměvem: „Nic říkat nebudu, mám špatný zkušenosti.“ Ve zdejších novinách totiž prý zkreslili jeho řeči. Pan Kotyza ve Veselí platí za člověka s razantními a přímočarými názory. Málem jako Honza Kotrba z Pekařova císaře. Nakonec se ale nechal přemluvit. Téma je jasné. Návrh Ministrů Špidlovy vlády zvýšit pětiprocentní daň z přidané hodnoty o dvě procenta. Tato daň vždy sloužila jako nárazník před příliš vysokými cenami základních potravin. Jejím zvýšením padne jedno dlouholeté ekonomické tabu České republiky. Pekař Kotyza jen pokýve hlavou, pořád s tím úsměvem. „Výběrčí daní. Budeme fungovat pro stát jako jeho výběrčí daní. Vždyť vemte, jak to je už teď. Odvádím DPH a čekám, kdy mi ho vrátí. Měsíc má stát moje peníze, které bych mohl otáčet, vydělávat na nich,“ říká vcelku jasně Václav Kotyza. A dává další příklad, jak on říká, státního dirigizmu. Ve svém obchodě s potravinami nechtěl moc prodávat cigarety, protože na nich je malá marže. Ale na druhou stranu je v nabídce mít musel. „Nasadil jsem na ně vyšší ceny a lidi si je kupovali u stánků. Tenkrát mi v cigaretách leželo měsíčně asi deset tisíc korun. Pak přišly jednotné ceny. Lidé si začali kupovat cigarety u mě. Protože, když už ke mně šli nakupovat, proč by speciálně kvůli cigaretám běhali do stánku? Dneska mi v cigaretách leží pětadvacet tisíc. A takhle to teď bude se vším. Bude mi ve zboží nebo v tržbách ležet zbytečně moc peněz, které bych mohl otáčet. Takže budu fungovat jako státní berní úředník,“ stěžuje si s hořkým úsměvem pekař z Veselí na zvýšení DPH.

Propouštět se nebude

Radnici a obyvatele ve Veselí nad Lužnicí víc než starosti malých a středních podnikatelů vcelku pochopitelně zajímá, jak se s následky povodně vypořádají velké firmy. Protože ty zaměstnávají větší počet lidí. Jedním z takových podniků je výrobní družstvo Jihotvar, zabývající se výrobou betonu a zhruba stovky dalších výrobků, jako jsou skruže, žlaby nebo obrubníky. Jihotvar zaměstnává ve čtyřech betonárkách a dvou keramických dílnách sto třicet šest lidí, jeho roční obrat se pohybuje okolo sedmdesáti milionů korun. Převážná část produkce putuje do zahraničí, protože používá nejmodernější technologii výroby betonu a tedy splňuje náročné požadavky na kvalitu těchto výrobků. Právě moderní technologie, řízená elektronicky, byla velkou vodou zasažena, nicméně vážnější potíže si lidé z managementu Jihotvaru nepřipouštějí. „Zatím prodáváme ze skladu, poptávku dokážeme uspokojit. Naše provozy, až na ten ve Veselí, normálně fungují,“ říká ekonomka firmy Ivana Nešpolová. Nepředpokládá, že by museli omezovat výrobu nebo dokonce propouštět zaměstnance. „Problém máme s linkami, jejichž výrobci zkrachovali. Shánět nové díly a nechat ty stroje opravovat se nám nevyplatí. Budeme muset koupit úplně nové zařízení,“ seznamuje nás Ivana Nešpolová se situací, která je do jisté míry pro výrobní družstvo nepříjemná. Doposud totiž pojišťovna nevyčíslila škody a vedení Jihotvaru neví, jak vysoké bude pojistné plnění. Zároveň firma nemá vytvořeny takové finanční rezervy, aby mohla koupit nové zařízení, aniž by si musela otevřít investiční úvěr. Co se týká daní, v Jihotvaru s nimi problém nemají. Na milionářskou dávku nemá nikdo včetně managementu dost vysoký plat, nižší sazba DPH se výrobního družstva netýká. Na rozdíl od drobných podnikatelů by firma se sto třiceti zaměstnanci lépe přežila i zdražení benzinu.

Léčba pijavicemi

Podnikatelé ve Veselí nad Lužnicí by kvůli vyšším daním rozhodně nešli rebelovat proti vládě, což hrozí třeba u nespokojených státních zaměstnanců. Dokonce se dá říci, že by se vcelku smířili s tím, že ponesou o něco těžší daňové břímě. Jako dobří soumaři. Jenomže i dobrý soumar pod příliš těžkým nákladem jednou padne. Špidlův může přijít se zvýšením daní znovu. Jedná se o pár procent. I to ale může být hodně pro podnikatele, jejichž existence nebyla až tak růžová už před povodněmi a po nich se ocitli na samé hraně přežití. Pro ty znamená zvyšování daní něco jako léčbu chudokrevnosti pijavicemi. Tuhle středověkou metodu moderní medicína dávno zavrhla, ale socialisté ji dosud ordinují jako standardní postup při kurýrování ekonomických potíží. Na první pohled by se možná až tak moc nestalo. Prostě by jen zaniklo o něco více firem, než kdyby daně zůstaly tam, kde jsou. Týká se to hlavně těch malých a středních, tedy sektoru, který je u nás beztak slabší než u vyspělejších sousedů. Velké korporace se dokážou lépe vyrovnat s vysokými daněmi - prostě své peníze přesunou do země, která je daňově vstřícnější než Česká republika. Nemusí to být zrovna Kajmanské ostrovy, stačí Holandsko. Vláda teď sice se zvyšováním daní neuspěla, pokud ale zůstane u moci, nejspíš to zkusí znova. To není pro české podnikatele dobrá zpráva, vždyť i v zemích se silným vlivem státu na ekonomiku, jakými jsou Německo či Rakousko, se v poslední době snaží daně naopak snižovat. Středověk v Evropě pomalu končí, drží se ale v České kotlině.

Platit mají pilní

Kabinet může svá opatření vysvětlovat a omlouvat, jak chce, jisté mu šlo a jde o zvyšování daní. Ministry socialistické vlády sotva bude zajímat, jak se na věc dívá podnikatel v cestovním ruchu Milan Hušek, který si na rozdíl od státu nemůže dovolit zdražit svoje služby. Zda nehrozí krach majiteli smíšeného zboží Jaroslavu Šenkýřovi, který už nemá rezervu, musel by kvůli daním zvýšit ceny a riskovat, že zákazníci, kteří si odvykli kvůli povodni do jeho krámu chodit, se už nevrátí. A kdyby byli muži ve vládních palácích alespoň trochu upřímní, vzkázali by nespokojenému pekaři: Ale, pane Kotyzo, právě proto, že tak hezky a spolehlivě fungujete jako náš daňový výběrčí, chceme zvýšit DPH, je to pro nás jistý zisk. Alespoň jeden hlas z Veselí nad Lužnicí by ale Špidlovi lidé slyšet měli, a to slova veskrze pozitivně myslícího realitního makléře Stanislava Moudrého: řešení problému není ve vyšším zdanění těch, kteří se snaží, ale v omezení příliš štědrého sociálního systému, který nahrává lenochům. Socialisté se tváří, že jim jde o spravedlnost. Jenomže zvyšování daní vždy dopadá hlavně na hlavy široké vrstvy pilných a přitom nijak zvlášť zámožných menších podnikatelů. A to je nespravedlivé a asociální.

Tyhle lízátka ve svém krámě prodává Václav Kotyza. Fotografovat se nechtěl, svůj názor na vyšší DPH však řekl jasně: „Bude mi ve zboží ležet zbytečně moc peněz, které bych mohl otáčet.“

Provoz družstva Jihotvar ve Veselí nad Lužnicí stojí, firma ale zatím stíhá uspokojit poptávku prodejem ze skladu.

Zvýšení daní se Jihotvaru příliš nedotkne. Problém, který řeší, jsou rozbité výrobní linky. Jejich výrobci totiž zkrachovali, a tak se těžko shánějí náhradní díly.

Po těch, kteří se dnes otáčejí, chce vláda, aby se otáčeli ještě víc. Je třeba uspokojit daňový apetit státu.

Bar Arabela byl zavřený už před povodní. Teď je situace ještě horší. Majitelka Helena Kartáková má štěstí, že vláda neuspěla a ceny v její dosud otevřené pivnici se nezvýší.

„Lidi ty škody stejně nakonec zaplatí sami!“ Nájemce čerpací stanice Miroslav Pražák si o případném zvyšování spotřebních daní myslí své.

Pumpa pana Pražáka nefunguje, nádrže pohonných hmot zničila voda.

Na první pohled vypadá Veselí nad Lužnicí jako idylické město. Ničivé povodně se však podepsaly na jeho ekonomice. Na radnici už vědí, že budou příští rok hospodařit s deficitem.

Milan Hušek podniká v cestovním ruchu - teď ovšem neúřaduje, dává si po velké vodě do pořádku vlastní dům. Jak dopadne příští rok, zatím neví, na vyšší daně by musel doplácet ze svého.

Realitní makléř Stanislav Moudrý má kancelář rovněž zavřenou. Problémy s dopady povodní a daňových opatření chce řešit prostě: najít si výnosnější byznys.

Místní obchodníky živí do značné míry turisté. Letošní sezona skončila špatně, osud té další závisí na řadě okolností, mimo jiné na čistotě vody.

Jaroslav Šenkýř zatím potraviny zdražovat nemusí.

Zvyšování ceny benzinu je pro vládní plánovače velkým lákadlem.

Čeho se občané ve Veselí nad Lužnicí neobávali, je milionářská dávka.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče