Co žene Ruperta Murdocha stále vpřed

02. prosince 2008, 18:28 - Jon Fine
02. prosince 2008, 18:28

Troufalost mediální říše vytvořené Murdochem a rizika, kterým čelí

Nová kniha Michaela Wolffa Muž, který vlastní zpravodajství zachycuje kariéru šéfa News Corp. Ruperta Murdocha a jako klíčový dějový rámec využívá úspěšné získání deníku The Wall Street Journal, jehož vydavatelem byl Dow Jones, za 5,6 miliardy dolarů. Sama kniha vychází v okamžiku, kdy jsou ceny akcií News Corp. nejníže od roku 1992. Tehdy se Murdoch začal drápat zpět nahoru poté, co bezmála přišel o svoji silně zadluženou firmu ve prospěch banky. Všechny tyto momenty spolu vzájemně souvisejí víc, než by se mohlo zdát. Wolff píše, že vloni jistí vedoucí představitelé News Corp. suše konstatovali, že obchod s Dow Jonesem má hodnotu 25 miliard dolarů, kupní cena plus 20 miliard, o které se okamžitě sníží tržní hodnota společnosti.
Často můžete vycítit autorovo rozhořčení, když Wolff, který má sloupek ve Vanity Fair a s nímž se přátelím, píše o těch, kteří mediální společnosti řídí. V knize je nepřímo vyjádřena myšlenka, že práce v médiích byla nádherným povoláním, dokud média zcela nepokazili nezpůsobilí ředitelé. Jen výjimečně autor tento názor aplikuje i na Murdocha, pro kterého má dlouhodobou slabost. Přesto není jeho kniha milostným vyznáním. Murdoch ve Wolffově pojetí bručí, chová se jako pokrytec, jeho kulturní rozhled končí Elvisem Presleyem nebo dokonce Rudym Vallée a během konverzace „někdy propadne do znepokojivého snění, kdy buď opatrně váží slova, nebo si zdřímne“. Obchodní e-maily se k němu po pracovní době dostávají prostřednictvím jeho třetí ženy, Wendi Deng, „protože její manžel stále e-maily nepoužívá“. Wolff, který je řadovým podnikatelem v médiích s průměrnou výkonností, vyjadřuje v rozhovorech více obdivu k Murdochově nezávislosti než k jeho dosaženým úspěchům: „Prostě se mi líbí představa chlapíka, který se zásadně neohlíží na nikoho jiného než na sebe.“
Sólový hráč, člověk který stojí mimo a tvaruje firmu svojí neochvějnou vůlí, může dokázat ohromné a neobyčejné věci. Uveďme pouze dva případy, Murdoch vytvořil Fox News Channel a dobře si vede se svým filmovým studiem 20th Century Fox, protože, jak píše Wolff, Murdoch firmy nevlastní „kvůli lesku, ale kvůli peněžnímu toku“. Jedno z nejprůkaznějších nepřímých tvrzení autora o Murdochovi a dalších představitelích odvětví poukazuje na to, že Murdoch vytvořil moderní mediální konglomerát osmdesátých let jako nástroj pro nahromadění dostatečného množství peněz ke skupování dalších novin, tedy majetku, kterému nejlépe rozuměl. „Neměl žádnou velkolepou strategii. Byl to jen hrabivý chlápek,“ říká mi Wolff. „A (jiní mediální šéfové) si řekli: Pane Bože, Murdoch dělá tohle a tohle. Raději bychom měli udělat to, co Murdoch.‘“
Přesně stejně to ovšem udělat nedokázali. Jejich společnosti byly založeny s tím, že budou brát ohledy na akcionáře a množství protichůdných zájmů. Murdoch, ať už je to dobře nebo špatně, tančil podle vnitřní hudby, kterou nikdo jiný nemohl slyšet. V obchodu s Dow Jonesem neměl žádnou strategii. Murdoch si však dlouho přál tento deník koupit a vhodnou příležitostí bylo jednání s rodinou Bankroftů, která podnik vlastnila, ale jejíž členové nerozuměli ani novinovému odvětví ani moderním způsobům uzavírání obchodů. Wolff píše, že mladší členové rodiny Bankroftů „dokonce sami sobě připadali jako blázni“. Kniha také připomíná osudovou pracovní snídani, v jejímž průběhu Murdoch nabídl výkonnému řediteli společnosti Dow Jones, kterým byl Rich Zannino, za jednu akcii šedesát dolarů v době, kdy stály na burze zhruba polovinu. V knize následuje barvité líčení vět vyřčených oběma výkonnými řediteli, dalo by se říci, že jde téměř o větný rozbor probíhající konverzace. Murdoch: „Udělal jsem vám právě nabídku?“ Zannino: „Ne, neudělal.“
V současné době prochází News Corp. jednou z nejzávažnějších zkoušek. Příjmy společnosti z novin, tvořících dosud většinu portfolia, a z televizních stanic v příštím roce významně klesnou. Ve chvíli, kdy byla pozastavena i digitalizace, je obtížné předjímat, jaký převratný obchod by mohl Murdoch vykouzlit příště. Otázkou pro News Corp. odjakživa bylo, kdo jiný než Murdoch by mohl firmu úspěšně řídit. Vzhledem k současné situaci a k inklinacím majitele, bychom se asi měli spíš ptát, zda to dokáže aspoň Murdoch. Celkový dojem, který kniha Muž, který vlastní zpravodajství zanechává, je, že není vůbec špatné být Rupertem Murdochem, ale za žádných okolností to doma nezkoušejte.

Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek

PŘEKLAD: Edita Jiráková

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče