Co stahuje Evropu dolů

03. března 2009, 18:12 - Jason Bush
03. března 2009, 18:12

Tento kontinent se vyhnul chaosu...

Celý podtitul: Tento kontinent se vyhnul chaosu vyvolanému subprime hypotékami, ale teď zápasí s tím, jak podpořit subprime země

Jako ministerský předseda Severního Porýní-Vestfálska chtěl Jürgen Rüttgers zachránit jednoho z největších zaměstnavatelů této průmyslové spolkové země. Co tedy udělal? Pochopitelně naskočil do letadla směr Detroit. Dne 18. února se Rüttgers sešel s generálním ředitelem General Motors Rickem Wagonerem se snaze přesvědčit ho, aby nezavíral továrnu v Bochumi, kde 5000 dělníků vyrábí sedany a minivany s emblémem GM Opel. Rüttgers se vrátil se sotva něčím víc než chabým ujištěním, že společnost GM neplánuje zavřít žádné továrny Opelu – zatím.
Rüttgersova cesta do města motorů hodně vypovídá o tom, jak se globální ekonomický pokles projevil v Evropě. Ve Spojených státech amerických začaly potíže subprime hypotékami – problémem, který v Evropě skoro neexistuje. To však nezabránilo tomu, aby v tomto regionu nenastal tvrdý a rychlý propad, což ukázalo, jak těsně je osud Evropy spjat s tím, co se děje v USA a ve zbytku světa. Není to tak dlouho, co si Evropané mysleli, že se vyhnuli tomu nejhoršímu z finančního kolapsu. V současnosti tento region zažívá první recesi od zavedení eura před deseti lety. Počet bankrotů podniků ve Španělsku a Irsku se od roku 2007 zdvojnásobil a na kontinentě jako celku je vyšší o jedenáct procent. V celé Evropské unii dosáhla nezaměstnanost v prosinci 7,4 procenta oproti 6,8 procenta před rokem. A Mezinárodní měnový fond předpovídá, že objem výroby v zemích eurozóny by letos mohl klesnout o dvě procenta, což by byl větší úbytek než snížení o 1,6 procenta v USA. „Nikdo včetně nás nepředpokládal, že krize bude tak vážná,“ říká vrchní ředitel Siemensu Peter Löscher.
Evropské banky možná neuzavíraly subprime hypotéky, ale ukazuje se, že financovaly ještě něco horšího: subprime země. Bývalý komunistický Východ se noří do recese, zatímco západní banky přiškrcují snadné úvěry, které poháněly růst v asijském stylu. Někteří zasvěcenci dnes tvrdí, že země bývalého sovětského bloku spějí ke krizi stejného rozsahu jako Asie v letech 1997 a 1998. A co subprime firmy? Evropské korporace jsou hluboce zadlužené, přičemž letos nabývá splatnosti 801 miliard dolarů korporátního dluhu – téměř o třetinu více než v USA. Některé firmy, například mnichovský výrobce čipů Qimonda a švédská automobilka Saab, říkají, že jsou insolventní. Záplava rizikového kapitálu poháněného dluhem je pohromou pro další. Holandská petrochemická skupina LyondellBasell Industries požádala o ochranu před úpadkem 9. února, pouhých čtrnáct měsíců po koupi houstonské firmy Lyondell Chemical, což byl obchod za 19 miliard dolarů financovaný dluhem.
Podobně jako v USA i v Evropě pomohl kolaps banky Lehman Brothers loni v srpnu ke střemhlavému pádu. Akciové trhy se zhroutily, úvěrové trhy se zablokovaly a podnikatelská důvěra prudce poklesla. Krize však rovněž ukazuje, že ekonomické problémy Evropské unie jsou téměř stejně rozmanité jako jejích 27 členů, od klesajícího vývozu v Německu a východní Evropě přes slabé spotřebitelské výdaje ve Francii až po realitní bubliny v Británii, Irsku a Španělsku. „Jde o první pokles, který postihuje celý svět s takovou silou,“ prohlašuje Léo Apotheker, výkonný spoluředitel německého výrobce softwaru SAP.
Prozatím ani jedna vláda nesestavila ucelený záchranný plán. Rozsáhlé pravomoci nad ekonomikou regionu má jen Evropská centrální banka (ECB) a ta má méně politických nástrojů než Federální rezervní systém v USA. Před zavedením eura před deseti lety mohla taková země jako Španělsko nechat svou měnu spadnout, aby zatraktivnila své automobily, víno, olivový olej a další zboží pro cizince. Taková možnost už neexistuje. Místo toho, protože jsou zasaženy evropské ambiciózní podniky, musejí firmy snižovat mzdy, aby znovu získaly konkurenceschopnost. „Lidé si neuvědomují, že měnová unie vyžaduje nové postupy, jak se přizpůsobit recesi,“ říká Fernando Ballabriga, profesor ekonomie na barcelonské ekonomické škole ESADE.
Potíže Evropy působí zbytku celosvětové podnikatelské komunity velké starosti. Evropská unie je zdaleka největším obchodním partnerem Ameriky a klíčovou destinací asijského vývozu. A tento kontinent zůstává stěžejním trhem pro firmy General Electric, Procter & Gamble, Toyota Motor, Sony a tisíce dalších nadnárodních společností – z nichž mnohé tam nyní čekají těžké časy. Firma Honda Motor zavřela na čtyři měsíce svou továrnu v britském Swindonu, společnost Ford Motor oznamuje, že do května zruší 850 pracovních míst v továrnách po celé Británii, a výrobce hliníku Alcoa propouští stovky evropských dělníků a prodává závody v Německu, Maďarsku a Itálii.

DIVOKÁ STÁVKA Toto se nepředpokládalo. Evropská ekonomika byla budována více pro stabilitu než pro rychlost a političtí činitelé si dělali legraci z lehkomyslných Američanů a jejich chamtivých bankéřů. Pomalejší růst byl cenou, kterou byli Evropané ochotni platit za zajištění pracovních míst a velkorysou záchrannou síť. „Německá sociálně tržní ekonomika je dobrým modelem“ pro navození rovnováhy mezi volným trhem a sociálními ochrannými opatřeními, prohlásila německá kancléřka Angela Merkelová 30. ledna na Světovém ekonomickém fóru v Davosu. Podle některých měřítek má pravdu. Evropa odvrátila krachy bank takového rozsahu, jako byl pád Lehman Brothers. Ačkoli některé britské banky mají hluboké potíže, instituce jako Banco Santander a BBVA ve Španělsku a Deutsche Bank v Německu jsou na tom lépe a zatím se jim podařilo vyhnout se vládní záchraně. Ve většině zemí stoupala nezaměstnanost zvolna a spotřebitelské výdaje se ukázaly jako houževnaté. Důkazy hospodářských potíží však není těžké najít. V továrně Renaultu v Sandouville ve francouzské Normandii asi 150 dělníků vyhlásilo divokou stávku na protest proti plánům zastavit letos v zimě na několik týdnů montážní linky. V restauracích na elegantní barcelonské třídě Passeig de Gràcia je možná rušno, ale předváděcí hala Volkswagenu, kde je vystaven nový sportovní model Scirocco, je prázdná – žádný div, když se vezme v úvahu, že odbyt automobilů ve Španělsku poklesl letos v lednu o čtyřicet procent oproti loňskému lednu. A okna nad úrovní ulice jsou ověšená vývěskami inzerujícími kanceláře k pronajmutí a byty na prodej.
Krize zvláště zasáhla Londýn coby globální finanční středisko. Na Bromley High Street, v populární nákupní oblasti asi patnáct kilometrů na jih od centra Londýna, zavřela provozovnu maloobchodní firma Habitat prodávající stylové vybavení pro domácnost; v prostoru ještě nedávno obsazeném jednou realitní agenturou se usídlila zastavárna firmy Gem; a rozšířil se Poundland – britský ekvivalent amerického obchodu typu „vše za dolar“. Rovněž obyvatelé této oblasti snižují svá očekávání. Za železniční stanicí v Bromley je zastrčená kancelářská budova z červených cihel, kde sídlí místní JobCentre Plus, vládní úřad pro nezaměstnané. Uvnitř je mezi uchazeči o místo Bharat Mistry, šestačtyřicetiletý manažer IT, kterého propustila banka Morgan Stanley v Londýně. Říká, že absolvuje pohovory na místa s polovičním výdělkem, než měl. „A i o taková,“ říká Mistry s povzdechem, „se svádí tvrdý boj.“
Příchod krize pozorují společnosti, které hodně podnikají v USA. Stephen Featherstone, ředitel londýnské společnosti Llewelyn Davies Yeang, jedné z největších britských architektonických firem, snížil v posledním roce stav zaměstnanců o deset procent poté, co byl zrušen jeden větší projekt v New Yorku. „Byl sestaven projektový tým a developerská firma pak z ničeho nic projekt zastavila,“ říká Featherstone. Po celé Evropě se pokládají slabší firmy. Dne 5. ledna ohlásil úpadek anglo-irský výrobce skla a porcelánu Waterford Wedgwood. Dne 4. února požádal u německého soudu o ochranu před věřiteli Märklin, legendární německý výrobce elektrických vláčků. Märklin je v německé kultuře tak zakotvený, že zpráva o jeho insolventnosti zjevně otřásla zemí téměř stejně silně, jako kdyby šlo o firmu Daimler nebo Siemens, což potvrzuje, že současná doba je výjimečná. „Nenasytná finanční krize nás chce teď připravit o vzpomínky na naše mládí,“ napsal podrážděně německý časopis Der Spiegel. Na nejhorší se připravují dokonce i zdravé firmy. Carl-Henric Svanberg, ředitel švédského Ericssonu vyrábějícího telekomunikační zařízení, uvádí, že odbyt se udržel, protože poskytovatelé služeb na nově vznikajících trzích pořád ještě nakupují. „Přesto je nereálné si myslet, že se nás to nijak nedotkne,“ prohlásil Svanberg 17. února na kongresu Mobile World Congress v Barceloně, kde se zákazníci tlačili, aby viděli zařízení vystavená v pavilonu Ericssonu. Byl to však klamný rozruch: přehlídka, největší v odvětví mobilních technologií, letos přitáhla o patnáct procent méně návštěvníků. Takové varovné signály přiměly firmu Ericsson, aby zrušila 5000 pracovních míst v rámci plánu na snížení nákladů v letošním roce o 1,2 miliardy dolarů.
Evropský automobilový sektor má před sebou možná ty nejtěžší časy, jaké kdy zažil, a stahuje s sebou mnoho měst. Německý Rüsselsheim, kde stojí největší továrna firmy Opel, nebyl tak docela pulzujícím městem ani před krizí. V tomto městě s 60 000 obyvateli na březích řeky Mohanu, asi 30 kilometrů na západ od Frankfurtu, klesal počet pracovních míst léta. V restauraci s kebabem poblíž vchodu do továrny jeden propuštěný dělník popíjí v devět hodin ráno pivo. Dál v ulici se Eis Café San Marco pokouší přivábit zákazníky polovičními cenami nápojů a malého občerstvení. „Musíme se jen modlit, aby Opel nezavřel,“ říká Giuseppe Basile, původem italský vedoucí kavárny.

ZÁVISLOST NA EXPORTU Evropská ekonomika je strukturována jinak než americká. Ve Spojených státech dlouho poháněli růst spotřebitelé spokojeně využívající kreditních karet. Ve většině Evropy, zvláště v Německu a východních zemích, je tahounem vývoz, následkem čehož je tento region citlivý na ekonomické poklesy jinde. Tři čtvrtiny aut vyráběných v Německu se vyvážejí a mnoho dílů používaných ve vozech BMW a Volkswagen pochází ze Slovenska, Polska a odjinud z východu. Východní země jsou zase silně závislé na západoevropských spotřebitelích. Firma Swarzędz, která už sto let vyrábí nábytek ve stejnojmenném městě v centrálním Polsku, v lednu prohlásila, že končí s podnikáním poté, co klesající prodeje domů a bytů na západě zkrátily poptávku po jejích ložnicích, jídelních stolech a dalších druzích nábytku. Likvidace staleté firmy je bolestivá pro město s 30 000 obyvateli, kde je pět kostelů a muzeum, které se pyšní největší evropskou sbírkou úlů. „Dělníci jsou znechucení a mají na to právo,“ prohlašuje Łukasz Stelmaszyk, čtyřiatřicetiletý ředitel firmy Swarzędz.
Bolest je největší v nejchudších zemích Evropy. Jejich obrovský růst pohánělo úvěrování firem a spotřebitelů ze strany takových bankovních institucí, jako je italská skupina UniCredit Group, německá banka Commerzbank a belgická skupina KBC Group. Následkem toho některé země nadělaly obrovské deficity běžného účtu. Schodek v Bulharsku převyšuje dvacet procent hrubého domácího produktu. Riziko ještě zvyšuje to, že banky při boomu dávaly hypotéky s nízkým úrokem a další půjčky v eurech a švýcarských francích. Když loni v létě začal prudce klesat maďarský forint, rumunský leu a další slabší měny, náklady na splácení zmíněných půjček strmě narostly. Podle banky Morgan Stanley je více než polovina soukromého dluhu v Maďarsku, Rumunsku a Bulharsku v zahraniční měně. Jak uvádí Banka pro mezinárodní vyrovnání plateb, zákazníci ve východoevropských zemích dnes dluží cizím bankám částku rovnající se třetině jejich úhrnného HDP. Problém dluhu zhoršují klesající vývozy a spotřebitelské výdaje. V Rumunsku, druhé nejchudší členské zemi EU po sousedním Bulharsku, nařídil ocelářský podnik ArcelorMittal ve svém závodě ve městě Hunedoara ležícím v transylvánských Alpách, kde se železo kuje od římských dob, dvouměsíční zastavení provozu, čímž připravil o práci 1200 dělníků. Společnost Dacia Group, součást francouzského Renaultu, která vyrábí nízkonákladový sedan Logan v Pitesti, 120 kilometrů západně od Bukurešti, zredukovala výrobu a snížila investice o 130 milionů dolarů.
Čelní političtí představitelé a centrální banky v Evropě stojí před mimořádnými překážkami, když se pokoušejí znovu nastartovat růst. Stimulační plány, například německá iniciativa poskytnout slevu 3200 dolarů lidem, kteří dají staré auto jako protiúčet při koupi nového, mají omezený účinek, který nesahá daleko za hranice. Země jako Rumunsko opravdu potřebuje, aby čínské továrny začaly znovu kupovat německé strojní vybavení – což by mohlo zvýšit poptávku po rumunské oceli. Avšak všechny stimulační programy v eurozóně netvoří ani jedno procento HDP a jsou zaměřeny na infrastrukturu, takže přinášejí malou úlevu takovým odvětvím jako cestovní ruch, který zaměstnává miliony Evropanů. „Je mnohem méně turistů, dokonce i těch, kteří jsou poměrně zámožní,“ říká Catherine Castanierová, vedoucí kavárny La Coupe d’Or vklíněné mezi luxusní butiky v pařížské elegantní ulici Saint-Honoré.
Národní vlády naproti tomu stojí před obtížnými volbami, jak podpořit své banky. Vídeňské finanční domy jako Erste Group a Raiffeisen International se po pádu komunismu zmocnily státem vlastněných institucí ve východní Evropě a rakouské banky dnes mají v tomto regionu aktiva, která se rovnají nejméně dvěma třetinám celkové ekonomické produkce své domovské země. Když Vídeň podporuje své banky, vlastně tím pomáhá jejich dceřiným firmám v zemích bývalé Varšavské smlouvy.
Evropě chybějí instituce s jasným mandátem, aby se vypořádala s takovými problémy regionálně. Například ECB by jen obtížně podporovala úvěrování prostřednictvím nákupů zajištěných cenných papírů, jak to udělal Fed v USA, argumentuje Mewael F. Tesfaselassie, ekonom z německého Institutu pro světovou ekonomiku v Kielu. Za Fedem stojí Washington, ale není jasné, kdo by platil účet, kdyby ECB čelila obrovským kapitálovým ztrátám. ECB už rozšířila cenné papíry, které přijímá jako záruku za krátkodobé půjčky, ale to pro úvěrové trhy představuje menší pomoc než přímý nákup. Ekonomické pnutí začíná pronikat do ulic. Řečtí farmáři požadující vládní pomoc zablokovali v lednu se svými traktory hraniční přechody a na více než týden zastavili mezinárodní kamionovou dopravu. A 13. ledna se na náměstí Doma v gotickém starém městě lotyšské Rigy shromáždilo 10 000 demonstrantů požadujících výraznější kroky vlády ke zmírnění dopadu finanční krize. Protest nabyl na síle a demonstranti se střetli s policií, rabovali obchody a rozbili okna několika bankovních poboček v blízkosti ministerstva financí. „Je zde obrovský stres a napětí,“ říká Filip Klavins, lotyšsko-americký právník, který pracuje v Rize.

NÍZKÝ SPOTŘEBNÍ DLUH Jelikož se situace zhoršuje, někteří znalci dokonce tvrdí, že by slabší členové eurozóny – možná Řecko nebo Irsko – mohli z unie vystoupit, než aby se potýkali s hrozbou nižších mezd a vyšší nezaměstnanosti. Avšak jen málo mainstreamových ekonomů se skutečně domnívá, že se měnová unie rozpadne. Naopak „neeurové“ členské země jako Island a Dánsko se možná pokusí spojit, aby se chránily před prudkými poklesy svých měn. „Představte si, jak by to bývalo vypadalo, kdyby George Soros sázel proti německé marce, liře a franku,“ říká Michael Burda, profesor ekonomie na Humboldtově univerzitě v Berlíně. „To, že existuje euro a ECB, je požehnáním.“ Nicméně krize nutí čelné evropské představitele, aby přehodnotili to, jak řídí své ekonomiky. Evropská unie pravděpodobně potřebuje jediného regulátora cenných papírů a bank, a nikoli změť národních orgánů, které má v současnosti. Mluví se o vytvoření celoevropského fondu pojištění vkladů, aby se předešlo tomu, že nervózní Maďaři a Lotyši budou vybírat své peníze z místních bank a posílat je do Německa. Evropská komise by mohla vydávat vlastní dluhopisy financované všemi členy, aby pomáhala zemím typu Španělska, kde se výpůjční náklady prudce zvedly po zhoršení státního dluhu. Evropský kontinent má některé konkurenční výhody oproti USA a pořád ještě by mohl krizi překonat rychleji. Díky desetiletím investic do jaderné, sluneční a větrné energie, jakož i historii úspory energie je Evropa méně zranitelná vůči ropným šokům než Spojené státy. Spotřebitelský dluh je ve většině zemí relativně nízký, což pomáhá kompenzovat další rizika ohrožující bankovní systém. A konzervativní úvěrové praktiky znamenají, že mimo Británii a Irsko by evropské banky mohly rychle obnovit svou schopnost půjčovat rychleji než zdevastované americké instituce. Vrchní ředitel Deutsche Bank Josef Ackermann tvrdí, že když odmítne státní pomoc, bude mít více volnosti při mezinárodních operacích než oslabení soupeři s vládní intervencí. „Můžeme si určovat vlastní osud,“ řekl Ackermann 5. února reportérům. Podobně jako úděl jejích firem může i osud Evropy záviset na událostech za hranicemi. Německo a východní Evropa se nevzchopí, dokud se neobnoví objednávky automobilů a strojního vybavení z Ruska, Blízkého východu, USA a Číny. Británie a Irsko se svými obrovskými bankovními sektory musejí čekat na stabilizaci celosvětových finančních trhů. Stejně jako krize začala jinde, tak možná bude muset i jinde skončit, aby se Evropa znovu uzdravila.

[popisky na mapě] shora dolů a zleva doprava

KONTINENTÁLNÍ POSUN Dramaticky nižší odbyt aut v celé Evropě dokazuje pesimismus vycházející z vysoké nezaměstnanosti a klesajícího HDP

PROCENTA:
NEZAMĚSTNANOST
ZMĚNA HDP
ODBYT AUT

ISLAND
4,5 –9,6 –88,1 BRITÁNIE DÁNSKO
6,1 –2,1 –30,9 4,5 –1,0 –46,0
IRSKO LOTYŠSKO
8,2 –5,0 –66,5 6,3 –6,9 –77,5
NĚMECKO POLSKO
7,2 –2,3 –14,2 8,4 2,0 –5,3
MAĎARSKO
8,8 –1,6 –52,3
RUMUNSKO
7,0 1,8 –53,2
BULHARSKO
6,3 1,8 –42,6
ŠPANĚLSKO FRANCIE ITÁLIE ŘECKO
14,4 –2,0 –41,6 8,1 –1,8 –7,9 6,7 –2,0 –32,6 9,0 0,2 –39,7
Pramen: Nezaměstnanost – OECD, poslední dostupné údaje; Změna HDP – odhady Evropské komise na rok 2009; údaje o nezaměstnanosti a HDP na Islandu z islandského ministerstva financí; Odbyt aut – Evropské sdružení výrobců automobilů, změna registrací nových aut, leden 2009 versus leden 2008

Praporek: „NIKDO VČETNĚ NÁS NEOČEKÁVAL, ŽE KRIZE BUDE TAK VÁŽNÁ.”
ŠÉF SIEMENSU PETER LÖSCHER

Popisek: Protest zaměstnanců ocelářského podniku ArcelorMittal 29. ledna v Marseille

Popisek 2:
Sofia, Bulharsko: dluh prudce stoupá a z velké části je v devizách

Praporek 2:
„JE NEREÁLNÉ SI MYSLET, ŽE SE TO [NAŠÍ FIRMY] NIJAK NEDOTKNE“
ŠÉF ERICSSONU CARL-HENRIK SVANBERG

Popisek 3:
Rozzlobení řečtí farmáři více než týden blokovali mezinárodní přechody pro kamiony

BOX:
Mela na Islandu Páteří islandské ekonomiky byl dlouho rybolov, odvětví tak významné, že na mincích této země jsou obrazy tresek, krabů a hranáčů šedých, a nikoli králů nebo prezidentů. Deník Christian Science Monitor informuje, že rybáři se v současnosti obávají, že finanční kolaps Islandu by mohl vést k jejich nejhorší noční můře: členství v Evropské unii. Islandští rybáři odmítali vstup do EU, protože by téměř jistě znamenal postoupení kontroly nad bohatými lovišti ryb této země byrokratům EU, o nichž říkají, že mají chabé výsledky při zachovávání lovišť. Avšak vzhledem k tomu, že islandská koruna je v úzkých, tak země chce přijmout euro, což by patrně vyžadovalo členství v EU.
Tuto reportáž si můžete přečíst na bx.businessweek.com/european-financial-crisis/

Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek

PŘEKLAD: Jiří Kasl

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče