Co se stane, zhroutí-li se dolar

20. října 2009, 19:50 - Theo Francis
20. října 2009, 19:50

Mohly by se rozhořet obchodní války...

Celý podtitul: Mohly by se rozhořet obchodní války. Mohly by zkrachovat banky. A to je teprve začátek

Finanční krize nás poučila o tom, že trhy mohou klesnou mnohem rychleji a hlouběji, než kdokoli z nás předpokládá. Například ceny nemovitostí se propadaly od roku 2006 po dobu tří let. Přitom až do okamžiku, kdy bublina praskla, všeobecné mínění mělo za to, že sebemenší pokles nastat nemůže.
Využijme nyní část těchto nových a těžce nabytých znalostí k zamyšlení nad dolarem, jenž by měl být také odolný vůči krachu. Od roku 2002 dolar postupně oslaboval, poté vloni – během finanční krize – posílil. Od března letošního roku dolar opět klesl zhruba o patnáct procent v souvislosti s tím, že investoři přesunuli svůj zájem k výnosnějším měnám. Zdravý rozum nám říká, že dolar je v současnosti příliš levný a jednoznačně dozrál čas k jeho opětovnému posílení. „Měny se v reálných podmínkách nevychylují o více než dvacet procent od dlouhodobého průměrného kurzu (po započtení inflace). Na tuto úroveň jsme se už dostali,“ říká ekonom Michael Dooley, spoluzakladatel a hlavní analytik investiční firmy Cabezon Capital Management ze San Franciska.
Zdá se, že by bylo rozumné alespoň se nad možností zhroucení dolaru zamyslet. Následky propadu cen nemovitostí byly ničivé právě proto, že mnohým chyběla představivost. Věřitelé, regulační orgány, agentury hodnotící úvěrová rizika ani mnozí další prostě nemohli uvěřit tomu, že by se ceny nemovitostí mohly vůbec někdy propadnout tak významně, jako se to stalo v poslední době. Tak byli zaslepení.
Představme si, že by se dolar rychle propadl o dalších 25 procent vůči všem hlavním světovým měnám, což přibližně odpovídá bezprecedentnímu propadu cen nemovitostí o třicet procent. Na nákup jednoho eura byste tudíž potřebovali dva dolary. Dobrou zprávou by bylo, že by se v takovém případě američtí výrobci dostali do výhody vůči své konkurenci z celého světa a zahraniční turisté by proudili do USA. Špatnou zprávou by bylo, že by v Americe v souvislosti s růstem cen importovaného zboží prudce stoupla inflace. Američané by začali mít ještě větší problémy se získáváním půjček, jelikož by úvěrový trh opustili zahraniční kupci.
Z pohledu zahraničí by levný dolar způsobil potíže především exportérům vyvážejícím zboží do USA, což by ohrozilo jejich hospodářský růst. V Číně by mohly nastat sociální nepokoje. Mohly by propuknout obchodní války. Mohly by se zhroutit banky, jejichž manažeři pro řízení rizik zastávali přesvědčení, že dolar zkolabovat nemůže. Jak kdysi řekl investor Warren Buffett: „Zjistit, kdo plave nahý, můžete až ve chvíli, kdy opadne příliv.“
Federální regulační orgány monitorují široké spektrum rizik souvisejících s činností bank, včetně ohrožení spojeného s prudkým oslabením dolaru: „Vývoj rizik nehodnotíme v rovině měsíců, rizika monitorujeme každou hodinu a minutu,“ říká jeden z regulátorů, jenž si přál zůstat v anonymitě.
Dolar klesl od jara, kdy byl na svém maximu, vůči japonskému jenu o jedenáct procent, k euru o šestnáct procent, vůči kanadskému dolaru o 21 procent a zhruba o třicet procent k brazilskému realu a australskému dolaru, jež profitují ze stoupajících cen komodit. Kurz dolaru vůči souhrnnému koši měn všech amerických obchodních partnerů klesl v porovnání s vrcholem z letošního jara o patnáct procent po zohlednění inflace (viz graf s. 68).
Za slabým dolarem stojí téměř nulové úrokové sazby na krátkodobé úvěry v USA. Investoři si půjčují levné dolary, stejně jako to kdysi dělali s japonským jenem, a poté je vyměňují za měny těch států, jejichž cenné papíry a dluhopisy slibují lepší výnosy. Americká centrální banka drží sazby téměř u dna – na 0,25 procenta, čímž stimuluje domácí ekonomiku a ozdravuje banky. Vedlejším účinkem tohoto opatření však je, že se dolar stal vítanou pohonnou hmotou pro mezinárodní spekulativní hry, jež táhnou zelené bankovky dolů.
Dalším důvodem pro oslabování dolaru je přetrvávající americký obchodní deficit, jenž Spojené státy americké vyvažují tím, že si půjčují od zbytku světa. Někteří ekonomové a obchodníci mají za to, že USA budou muset časem přistoupit k devalvaci vlastní měny, aby byl jejich zahraniční dluh přijatelnější. Přestože schodek obchodní bilance činil ve druhém čtvrtletí letošního roku méně než tři procenta HDP – zatímco vrcholu dosáhl v roce 2006, kdy činil šest procent – je ve porovnání s dřívější praxí stále vysoký.
Některé zahraniční centrální banky, jež v minulosti podporovaly dolar, začínají nyní pociťovat obavy. Devizové rezervy si již nepořizují výhradně v dolarech, ale diverzifikují je mezi různé měny. Z analýzy Barclays Capital vyplývá, že státy, jež zveřejňují skladbu svých rezerv, měly ve druhém letošním čtvrtletí 63 procent nových devizových zásob v eurech a japonských jenech. Steven Englander, šéf oddělení amerických měnových strategií v Barclays Capital, říká: „Snaží se o postupnou diverzifikaci, nejdou cestou ,dostaň mě z toho za jakoukoli cenu‘.“ (Hodnota čínských devizových rezerv přesahuje dva biliony dolarů. Čína však měnovou skladbu svých zásob nezveřejňuje.)
Nezdá se, že by úředníci z Obamovy administrativy byli slábnutím dolaru znepokojeni. Slabší dolar pomáhá snižovat schodek obchodní bilance tím, že se zboží vyrobené v Americe lépe prodává na světových trzích. Drew Greenblatt, majitel baltimorské firmy Marlin Steel Wire Products, jež vyrábí technicky vyspělé prvky pro montážní linky, říká, že získává zakázky ze zemí, jež jsou známé spíše svojí orientací na export. Greenblatt nadšeně jásá: „Dovážíme led Eskymákům.“
Jestliže finanční trhy začnou mít pocit, že se klesající tendence dolaru začíná vymykat kontrole, může současný klidový stav vyprchat přes noc. V takovém případě by neviditelné „silové pole,“ jež dolar chrání, zmizelo, konstatuje Martin D. Weiss, předseda představenstva společnosti Weiss Group z floridského Jupiteru, jež se specializuje na shromažďování finančních dat a jejich analýzu. Weiss říká: „Stali by se z nás obyčejní smrtelníci a byli bychom více vystaveni útokům na naši měnu.“
Na klesající tendenci dolaru je nejhorší, že žije vlastním životem. Prodej vyvolává další prodej. Zahraniční centrální bankéři a ministři financí se všemožně zasazují o posílení dolaru, avšak spekulanti, kteří okusili chuť vítězství, obavy nepociťují. Ekonom z Princetonské univerzity Paul R. Krugman to kdysi nazval scénářem kojota Wildy, podle postavy z animovaného seriálu Road Runner, jež vyběhne za okraj propasti, ale padat začne až ve chvíli, kdy se podívá dolů a zjistí, že nestojí nohama na pevné zemi.
Úvaha, že dolar spěje k pádu, se může stát realitou v případě, že se obchodníci hromadně rozhodnou pro ústup. Ashraf Laidi, hlavní analytik devizových trhů a šéf londýnské měnové a komoditní makléřské firmy CMS Markets, říká: „Riziko, že budeme svědky propadu dolaru na kritickou hodnotu, se pohybuje mezi třiceti a čtyřiceti procenty.“
Dolaroví spekulanti s oblibou poukazují na to, že se americká měna významně stabilizovala právě v období, kdy byla finanční krize nejhmatatelnější. Laidi však připomíná, že pro posílení dolaru ani americké ekonomiky nebyly žádné důvody. Podle něj šlo spíše o snahu investorů vyhnout se veškerým možným rizikům a vložit peníze do nejlikvidnějších instrumentů, jež byly k mání – tehdy to byly krátkodobé státní obligace vydané americkou centrální bankou, jež jsou nyní rozesety na účtech po celém světě. S tímto tvrzením souhlasí i Englander z firmy Barclays a dodává: „Nebyla to sázka na to, že by Amerika mohla být v dlouhodobé perspektivě nejdynamičtější ekonomikou světa.“
Obchodníci s měnami nesázejí příliš na to, že by přimlouvání ministra financí Timothy F. Geithnera a dalších členů vlády za posílení dolaru, mohlo mít reálný dopad. Šéfové resortu financí již od dob Clintonovy administrativy tvrdí, že podporují silný dolar. Ve skutečnosti však USA ve prospěch vlastní měny naposledy intervenovaly formou nákupu v roce 1995, upozorňují obchodníci.
Pokud by se dolar propadl, mohly by ceny dováženého zboží stoupnout rychleji, než většina ekonomů očekává. Z nejnovější analýzy, již provedli ekonomové Emi Nakamurová a Jon Steinsson z Columbijské univerzity, vyplývá, že „přechod“ od slabé měny k vysokým cenám importovaného zboží byl kvůli nedostatečným údajům podceněn. Jinými slovy může inflace narůst mnohem rychleji, než se všeobecně předpokládá. Pokud by americká centrální banka zvýšila sazby s cílem zpomalit inflaci či ochránit měnu, zatímco by růst hospodářství byl nadále chabý, znamenalo by to pro ekonomiku katastrofální následky.

RIZIKOVÉ DERIVÁTY Američané kvůli slabému dolaru chudnou, jelikož se snižuje kupní síla jejich měny. Zároveň nemáme jistotu, že díky tomu posílí americký průmysl, říká David Malpass, prezident newyorské analytické společnosti Encima Global. Zároveň dodává, že pád dolaru na konci osmdesátých let detroitský průmysl spíše poškodil než posílil, a to z toho důvodu, že Japonsko mělo najednou kupní sílu, díky níž mohlo posílit své automobilky. Malpass konstatuje: „Můžeme se ožebračit do té míry, že nebudeme tolik dovážet, čímž dosáhneme vyrovnané obchodní bilance. Jaký z toho však budou mít Spojené státy prospěch?“
Největší riziko bude v krátkodobé perspektivě představovat bankrot těch firem, jež investovaly velké množství vypůjčených peněz do aktiv citlivých na pokles dolaru. Oslabení dolaru by se nedotklo jen obchodování s měnami, ale také úrokových derivátů a směn úvěrového selhání (credt default swaps – CDS). Ve druhém letošním čtvrtletí bylo 88 procent veškerého úvěrového rizika spojeného s deriváty na americkém bankovním trhu koncentrováno v pěti velkých bankovních domech.
Nikdo neví, zda dolar směřuje přímou čarou ke katastrofě. Je však značně riskantní počítat jen s tou nejoptimističtější variantou.

Graf:
Čeká americký dolar další strmý propad? Index: 100 = květen 1973
Hodnota amerického dolaru vůči koši zahraničních měn*
87,6
14. října 09
Pramen: Federal Reserve *Index uvádí zhodnocení (znehodnocení) národní měny vůči koši měn všech významných amerických obchodních partnerů, se zohledněním jejich váhových podílů a po započtení inflace.

Box:
K čemu jsou rezervy? Po asijské finanční krizi na konci devadesátých let minulého století si státy s rozvíjející se ekonomikou vybudovaly rozsáhlé devizové rezervy. Nejnovější analýza Mezinárodního měnového fondu však ukazuje, že rezervy těmto zemím nepomohly odolat současné krizi. Jedním z možných vysvětlení je, že se tyto státy obávaly, že by použití sebemenší části těchto těžce vytvořených zásob mohlo být považováno za příznak slabosti.
Celou analýzu MMF si můžete přečíst na http://bx.businessweek.com/emerging-markets/reference/// Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek Překlad: Edita Jiráková

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče