Co se děje v koalici, jsem ještě nezažil

01. září 2011, 19:10 - Petr Kolář
01. září 2011, 19:10

Ladislav Bátora je už ostudou pouze pana ministra Dobeše, a nikoli celé vlády, říká místopředseda TOP 09 a ministr financí

Spory uvnitř koalice se opět rozhořely. Nejprve padl Ladislav Bátora, jako personalista ministerstva školství pod těžkým tlakem TOP 09. Následoval konflikt o funkci státního tajemníka pro EU, kterou tato strana vnímá jako nebezpečnou pro pozici svého předsedy Karla Schwarzenberga. A k tomu je před schvalováním zásadních reforem ve sněmovně. Místopředseda TOP 09 a ministr financí Miroslav Kalousek se ale domnívá, že reformy jsou koaličně dohodnuty a přes protesty Věcí veřejných budou nakonec všemi koaličními poslanci schváleny.

Jak jste vůbec vnímal, že se ze sporu o Ladislava Bátoru stala během několika dní standardní politická přestřelka, kterou si každý interpretoval po svém? Není a nebyl to spor o Ladislava Bátoru, to zaprvé. Pokud to byl boj v rámci koalice, pak nás to neskutečně mrzí. Automaticky jsme předpokládali, že všechny strany koalice vycházejí z přibližně stejného demokratického hodnotového principu. Opravdu nás nenapadlo, že bychom museli dávat do koaliční smlouvy větu, že politici koaliční vlády nebudou na svých ministerstvech poskytovat ochranu extremistům. To jsme pokládali za samozřejmost. Je absurdní, že se z toho stal koaliční problém. Stejně jako je absurdní, aby se státní úředník, byť ve svém volném čase, věnoval aktivitám, které jsou v rozporu s oficiální politikou české vlády, v rozporu se slušným chováním a koneckonců jsou zjevně nahnědlé.

Necítíte jako chybu, že celý spor nezačal kvůli nahnědlým výrokům pana Bátory, kde je to namístě, ale kvůli hloupé urážce vašeho stranického předsedy Schwarzenberga na Facebooku? To je ale to mediální vnímání. Ten spor přece nezačal v okamžiku, kdy jsme veřejně vystoupili a řekli: Tak dost! Začal mnohem dříve! Jen jsme se domnívali, že takovou samozřejmost lze vyřídit v pracovním pořádku bez přítomnosti médií a rachocení bubnů. S panem ministrem Dobešem jsme velmi slušně vyjednávali, že se nehodí to, o čem jsem mluvil v první odpovědi. Ono to dokonce chvíli vypadalo, že tomu pan ministr rozumí a nějaké řešení hledá. Zjevně se ale neradil pouze s námi a zatvrzoval se víc. Když pak přišla urážka prvního místopředsedy vlády, byla to poslední kapka.

Řešením celého sporu okolo Ladislava Bátory je, že se pouze přesune na post vicekancléře ministra školství s platem od 35 do 45 tisíc korun. Tam vám už vadit nebude? Je mi úplně jedno, kolik bude brát. Samozřejmě si všichni myslíme, že člověk typu pana Bátory ve státní správě nemá co dělat. Ale je rozdíl mít významné správní kompetence v personální oblasti, být garantem etického kodexu zaměstnanců ministerstva školství, anebo jít dělat servis, logistiku a hospodářskou správu příslušného ministerstva. Tam to je sice samozřejmě dál ostuda, ale už je to jenom ostuda pana ministra Dobeše. Není to nebezpečné pro státní správu jako takovou.

Takže pro vás je jeho přesunem případ Bátora vyřízen? Pro nás fakticky nebude vyřízen nikdy, protože při každé příležitosti budeme upozorňovat, že extremisté a neonacisti nemají ve státní správě obecně co dělat. Pro používání velmi extrémních kroků je ale servis a hospodářská správa jednoho ministerstva už neadekvátní. Jinými slovy si myslíme pořád, že to je ostuda. Nicméně už to není ostuda celé vlády.

Nevnímáte trochu jako odvetu za váš postoj, že premiér Petr Nečas prosadil zřízení funkce nového státního tajemníka pro Evropskou unii? Vy jste dlouhodobě proti, pokládáte to za porušení koaliční smlouvy a nyní chcete smírčí řízení v koalici. Takže hned po ukončení jednoho boje začíná druhý? Pokud by to byla odveta, bylo by to velmi nedospělé a klukovské. My jsme se nikdy nebránili diskusi v této věci a konec konců je obsažena v koaliční smlouvě. Ale také bylo řečeno, jakými instrumenty bude dosažena. Že to nebude změnou jednacího řádu, ale novelou kompetenčního zákona. Že se na tom oba pánové, tedy premiér a jeho první místopředseda dohodnou. Protlačit novelu jednacího řádu, tedy pravidel, podle kterých má ve shodě jednat koaliční vláda, a o těchto pravidlech přehlasovat kteroukoli z koaličních stran, když to nechce a vetuje to, to mi věru nepřipadá jako šťastný nápad. Pokud by to měla být odveta, byla by to o to větší klukovina.

Budete to nakonec akceptovat, nebo se opět rozhoří další zásadní spor ohrožující samu existenci vlády? Je naprosto jasné, že poměrně zásadně porušili koaliční smlouvu. Nejen nepsaná, ale i psaná pravidla. Nepsaná pravidla premiér porušil v tom, že ten návrh předložil v okamžiku, kdy byl první místopředseda vlády, kterého se to bytostně týká, na řádné dovolené, protože předtím premiéra zastupoval. To je něco, čemu se slušný člověk vyhýbá a co nedělá. To jsou nepsaná pravidla slušnosti. Ta psaná pravidla jsou, že v některých věcech je kterákoli z koaličních stran nepřehlasovatelná, když uplatní veto. Tato psaná pravidla byla také porušena. Nejde ani tak o tuto konkrétní věc, byť je pro pana prvního místopředsedu zásadní, jde o ten styl. Jestliže jsme si dohodli nějaká pravidla chování a nejsme schopni je dodržovat, pak si asi musíme velmi rychle vysvětlit, jestli je pospolu dodržovat chceme.

Nebyl celý spor i trochu o situaci uvnitř ODS, pozici Petra Nečase a jeho schopnosti řídit vládu a vnášet tam nějaký vůdcovský princip a autoritu? Já jsem prvním místopředsedou TOP 09. Nemyslím, že by bylo vhodné a prospělo vnitrokoaličním vztahům, kdybych se pustil do vnitrostranických analýz ODS. Možná ale věc, o které mluvíte, řešení situace komplikovala. Samozřejmě jsme nikdy netušili, že k takovým věcem budeme muset vystupovat tak razantně. Domnívali jsme se, že jeden pětiminutový rozhovor s panem ministrem školství musí stačit. Kdyby se kterýkoli můj úředník vyjádřil nelichotivě o jakémkoli členovi vlády, bez ohledu na to, zda to je, či není pravda, letí v tu vteřinu a nikdo by o tom se mnou nemusel ani vyjednávat.

Co říkáte na námitky ODS, že jste jen hledali záminku pro rozbití vlády? Údajně z obavy, že kabinet stejně rozbijí Věci veřejné kvůli tahanicím o státní rozpočet. Že jste zkrátka chtěli být rychlejší, neboť TOP 09 se jako jediná neobává předčasných voleb… Na to mohu znovu odpovědět jedinou větou: Nehledali a neměli jsme žádný zástupný problém a důvod. Není přece v našem zájmu zastavovat reformy z dílen našich ministrů a nedodělat je tím, že bychom položili vládu. Pokud nám ODS podsouvala nějaké zástupné důvody, pak řešila problém, který neexistoval. Aby odvrátila pozornost od vlastní impotence vyřešit problém, který existoval.

Skutečně se neobáváte, že Věci veřejné rozpočet rozcupují, vládu kvůli němu shodí a ještě si přivlastní nálepku ochránců chudých? Ta varianta přece existuje. Sociální reforma je koaličně dohodnutá. Samozřejmě záleží na Věcech veřejných, zda koaliční dohodu dodrží. Pokud ne, tak holt koalice nebude. Daňová reforma je koaličně dohodnutá, hlasovali pro ni všichni ministři včetně těch za Věci veřejné. Jediný, kdo by mohl namítat, že daňová reforma koaličně dohodnuta není, je TOP 09, jejíž ministři na příslušném jednání vlády nebyli. Ale TOP 09 se k tomu hlásí všemi svými ministry i poslanci. Důchodová reforma je koaličně dohodnutá. Co by tedy mohlo být shozeno?

Stačí se podívat na problém stravenek. Krátce po jednání vlády, kde pro ně zvedli ruku ministři za ODS i Věci veřejné, první místopředsedkyně ODS Miroslava Němcová uvedla, že je pro zachování stravenek a podobný postoj zastávají i véčkaři… To je exces. Každý poslanec má právo na svůj názor. Samozřejmě o tom mohou i jednat. Pokud by s tím souhlasila TOP 09, je možné o tom i hlasovat. Ale protože s tím TOP 09 nikdy souhlasit nebude, hlasování k jakémukoli daňovému zvýhodnění benefitů, nejen stravenek, by bylo fatálním porušením koaliční smlouvy. A já se nedomnívám, že to koaliční partneři udělají.

Rád bych vám připomněl, že první místopředsedkyně ODS a předsedkyně sněmovny není nějakým řadovým poslancem. Stejně navíc mluví i další členové vedení ODS… Paní předsedkyně si možná neuvědomila, že je to opravdu proti programovému prohlášení vlády, že je to koaličně dohodnuto. Jsem přesvědčen, že seznámí-li se blíže s těmito skutečnostmi, bude chápat, co je to koaliční závazek. Koaličně to přece bylo dohodnuto při tvoření koaliční dohody a programového prohlášení vlády, kde je jasně napsáno, které výjimky v daňovém systému budou zachovány. Je tam odpovědnost vůči vlastnímu stáří, odpovědnost vůči vlastnímu bydlení, altruismus, podpora vědy a výzkumu a podpora rodin s dětmi. Samozřejmě tam nikde není podpora zaměstnaneckých benefitů. Další dohodou pak bylo hlasování na vládě. ODS a VV hlasovaly zcela jako jeden muž pro. Tak teď nemohou říkat, že jsou proti.

VV říkají, že ruku na vládě zvedly jen proto, aby prošlo zdanění hazardu. Hazard je jedním ze stovek paragrafů tam obsažených. Upřímně řečeno, kdybych nepřišel s konstrukcí loterijní daně, nikdo z Věcí veřejných se o tom nikdy nedozvěděl. To je úplně nový instrument, úplně nová daň, o které jsem informoval koaliční partnery, že ji dám do návrhu zákona o dani z příjmu. Že to je daleko průhlednější, efektivnější, a především to omezuje korupční potenciál loterijních společností. Věci veřejné si řekly: Hle, to by mohlo být naše téma, budeme prosazovat loterijní daň. Ale předkládal ji přece ministr financí Kalousek, nikoli někdo z Věcí veřejných.

Z celé té reformní diskuse, která se odehrává napůl neveřejně, mám pocit, že jí chybí nějaké provázání. Nějaký leadership. Něco, z čeho bude jasné, že daně se posunou odsud tam, dávky odsud tam, zdravotnictví tam… Ta námitka je samozřejmě relevantní. Nemyslím, že by tomu chyběla provázanost ani ten cíl. Například u daní říkám od začátku, že smyslem není daně ani zvýšit, ani snížit. Smyslem je daně zásadním způsobem zjednodušit a učinit rovné podmínky pro všechny. Myslím, že signály, které vláda někdy vydává, že lítá od zdi ke zdi, jako by nevěděla, co chce, jsou prostě tvořeny těmito reakcemi koaličních partnerů. Nebo každého, kdo to udělá. Možná to někdy udělal i někdo z TOP 09. Prostě je tady jasná dohoda, premiér vystoupí na vládě, řekne, jak to bude, což by mělo znamenat, že tuto vládní politiku koalice obhájí většinou svých hlasů ve sněmovně. Ale tady bohužel platí, že čtyři hodiny poté, co premiér něco oznámí, někteří významní poslanci z některých politických stran prohlásí, že to tak nebude. Je to věc jejich vkusu a jejich disciplíny. Že ale potom ta koalice vypadá zmateně, je pravda. Co vám na to mám říct? Já nemohu nikomu zavírat ústa. Mohu jen kolegy žádat o zvážení, zda chtějí jasně obhajovat a podporovat vládní politiku, nebo ji hodlají zatemňovat. Věci veřejné si v posledních několika týdnech libují v tom druhém.

Jste účastníkem koaličních jednání o vládní politice od roku 2002. Zažil jste už někdy něco takového, co se nyní odehrává? Co je podle vás příčinou toho, že se koalice s tak jasnou většinou pohybuje zmateně v kruzích? Ne, to jsem nezažil. Osobně jsem přesvědčen, že ať už koalice byly v minulosti tvořeny jakkoli, tvořily je vždy standardní politické strany. Teď je koalice tvořena dvěma standardními politickými stranami a jednou politickou stranou, která je velmi nestandardní. Není ideově ukotvena a dostává každý večer jiný nápad.

V případě rozpočtu jde o to, že má nějaký strukturální problém. Vaše daňová reforma ten strukturální problém příliš neřeší. Máte tři instrumenty, jak řešit strukturální problém rozpočtu. Zvyšováním daní, snižováním mandatorních výdajů a ořezáváním spotřeby vlády. Můžete je míchat, můžete zapojit všechny, zapojit jenom dva nebo jenom jeden, ale jinou možnost nemáte. My jsme jasně řekli, že nebudeme strukturální problém řešit zvyšováním daňové zátěže, není tedy cílem daňové reformy zvýšit daňovou kvótu. Cílem je velmi jednoduchá a průhledná správa daní a velmi jednoduché přímé odvody daňových poplatníků. Co se týče výdajové strany, strukturální problém, kdyby bylo po mém – jako že nemůže být po mém, protože vláda je koaliční – tak bych toho řešil mnohem víc ve výdajích mandatorní než nemandatorní povahy. Ale tady si Věci veřejné příliš neujasnily své priority. Jestliže se rozhodly být sociálním svědomím koalice a jestliže se rozhodly trvat na valorizaci důchodů mezi lety 2010 a 2011, byť jsem je velmi naléhavě varoval před důsledky, jestliže jakýkoli pohyb ve struktuře daňové kvóty chtějí za každou cenou kompenzovat obyčejným lidem, přičemž obyčejní lidé jsou všichni v tomto státě (já žádné neobyčejné neznám), logicky tlak na mandatorní výdaje klesá méně, než bychom si přáli. A o to větší tlak musí být na výdaje fakultativní povahy. Buď tu korunu projím, nebo ji budu investovat do silnic. Představa pana Bárty, že z jedné koruny udělám dvě, jednu projím a druhou investuji do silnic, je představa, kdy hazardujeme s budoucností, protože to nejde jinak než na dluh. Pokles mandatorních výdajů je proto mnohem nižší, než by mohl být, tím pádem se nedostává například na silnice tolik, kolik bychom chtěli.

Na ty silnice se ale jednou bude muset nějaká koruna najít… Jsem přesvědčen, že i pokud bychom letos dali o deset miliard víc do rozvoje dopravní infrastruktury, je to pořád neskonale málo. Jediné řešení je přejít na jiný model financování než standardní z veřejných dluhů. Z tohoto hlediska je myslím mimořádně inspirativní rakouský model. Já bych si velmi přál, aby na něm ministr dopravy pracoval.

Co myslíte rakouským modelem? Je to model, který zapojuje dominantně privátní zdroje a z investorů dělá koncesionáře. A tím je to systém, který logicky tlačí – protože zakázku zadává koncesionář – k co nejnižším nákladům. Rakouský model je skutečně mimořádně inspirativní, používá jej celá řada zemí, ale to je téma na jinou, velmi obsáhlou debatu.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče