Co s Paktem stability a růstu?

13. září 2004, 00:00 - IVO STREJČEK poslanec Evropského parlamentu
13. září 2004, 00:00

NÁZOR POSLANCE EVROPSKÉHO PARLAMENTU Konzervativní frakce Evropského parlamentu před několika dny projednávala ve výboru pro ekonomiku a monetární záležitosti přístup k Paktu stability a růstu.

**NÁZOR POSLANCE EVROPSKÉHO PARLAMENTU

Konzervativní frakce Evropského parlamentu před několika dny projednávala ve výboru pro ekonomiku a monetární záležitosti přístup k Paktu stability a růstu.

Z dlouhodobého hlediska je Pakt stability a růstu souborem pravidel nutících členské státy patřící do hospodářské a měnové unie k tomu, aby svojí hospodářskou politikou neohrožovaly stabilitu eura. V případě porušení vymezených kritérií byla Rada vágně oprávněna udělovat sankce včetně pokuty. Pakt stability a růstu se tak stal více méně politickým nástrojem k udržení jednotné evropské měny. V posledních letech však došlo k opakovanému porušení vymezených závazků zejména ze strany velkých a tedy rozhodujících evropských států. Až rozhodnutí Evropského soudního dvora z poloviny letošního roku dalo za pravdu postoji Evropské komise, která přijetí sankcí vůči hříšníkům prosazovala. V pátek minulého týdne byl zveřejněn návrh Komise, určený k projednání v Radě ekonomických ministrů členských států (Ecofinu). Obecně lze říci, že text vychází vstříc volání po větší míře pružnosti a opuštění striktního výkladu z roku 1997. A ve slově vyšší míra pružnosti je právě ten problém. Státy, které praktikují nezávislou hospodářskou politiku, využívají k jejímu vedení dvou nástrojů - monetární a fiskální politiky. Tím, že se mnohé vzdaly vlastních národních měn, dobrovolně fakticky rezignovaly na nezávislou monetární politiku. V rukách jim zbyly pouze instrumenty fiskální. Lze proto do jisté míry rozumět volání německých a francouzských politiků po zpružnění pravidel Paktu stability a růstu včetně rozkladu účinnosti v čase. Není to nic jiného, než zadními vrátky získat zpět část suverenity, o kterou Německo, Francii a Itálii zavedení společné měny připravilo. Souběžně s hledáním schůdné míry pružnosti v novém textu je to nakonec i dalším důkazem toho, že euro je umělým politickým a unifikačním projektem. Pokud si systém sám o sobě není schopen poradit s vlivy prostředí a vyžaduje ke svému životu resuscitační impulzy, pak zřejmě není systémem životaschopným. Zatím se pravidla eurozóny ČR netýkají. Máme-li ale uvažovat o případném zavedení eura i u nás, měli bychom trvat na dodržování kritérií z roku 1997. Už proto, že jakékoliv zjemnění by mohlo v současných vládních koaličních strukturách vzbudit euforické naděje, že zadlužovat nás mohou pořád dál.

Mohlo by vás zajímat

Další videa z Euro TV
  • Martin Komárek: Už nebudu klukem z plakátu

  • Jiří Strach: Nejsem kaskadér. Bál bych se vložit peníze…

  • Radomil Doležal z CzechTrade: Nejvíc náš těší, když…

  • Největší mýty o bolesti zad

  • Profesor Sameš: Porucha lícního nervu není legrace

  • Rekola mění dopravu v českých městech

  • Roman Šmucler: Češky jsou posedlé zvětšováním prsou

  • Vinař Pavel Chrást: Víno se v Česku předražuje

  • Finance.cz pozvaly klienty na curling

Hry pro příležitostné hráče
Zavřít