Co s Paktem stability a růstu?

13. září 2004, 00:00 - IVO STREJČEK poslanec Evropského parlamentu
13. září 2004, 00:00

NÁZOR POSLANCE EVROPSKÉHO PARLAMENTU Konzervativní frakce Evropského parlamentu před několika dny projednávala ve výboru pro ekonomiku a monetární záležitosti přístup k Paktu stability a růstu.

**NÁZOR POSLANCE EVROPSKÉHO PARLAMENTU

Konzervativní frakce Evropského parlamentu před několika dny projednávala ve výboru pro ekonomiku a monetární záležitosti přístup k Paktu stability a růstu.

Z dlouhodobého hlediska je Pakt stability a růstu souborem pravidel nutících členské státy patřící do hospodářské a měnové unie k tomu, aby svojí hospodářskou politikou neohrožovaly stabilitu eura. V případě porušení vymezených kritérií byla Rada vágně oprávněna udělovat sankce včetně pokuty. Pakt stability a růstu se tak stal více méně politickým nástrojem k udržení jednotné evropské měny. V posledních letech však došlo k opakovanému porušení vymezených závazků zejména ze strany velkých a tedy rozhodujících evropských států. Až rozhodnutí Evropského soudního dvora z poloviny letošního roku dalo za pravdu postoji Evropské komise, která přijetí sankcí vůči hříšníkům prosazovala. V pátek minulého týdne byl zveřejněn návrh Komise, určený k projednání v Radě ekonomických ministrů členských států (Ecofinu). Obecně lze říci, že text vychází vstříc volání po větší míře pružnosti a opuštění striktního výkladu z roku 1997. A ve slově vyšší míra pružnosti je právě ten problém. Státy, které praktikují nezávislou hospodářskou politiku, využívají k jejímu vedení dvou nástrojů - monetární a fiskální politiky. Tím, že se mnohé vzdaly vlastních národních měn, dobrovolně fakticky rezignovaly na nezávislou monetární politiku. V rukách jim zbyly pouze instrumenty fiskální. Lze proto do jisté míry rozumět volání německých a francouzských politiků po zpružnění pravidel Paktu stability a růstu včetně rozkladu účinnosti v čase. Není to nic jiného, než zadními vrátky získat zpět část suverenity, o kterou Německo, Francii a Itálii zavedení společné měny připravilo. Souběžně s hledáním schůdné míry pružnosti v novém textu je to nakonec i dalším důkazem toho, že euro je umělým politickým a unifikačním projektem. Pokud si systém sám o sobě není schopen poradit s vlivy prostředí a vyžaduje ke svému životu resuscitační impulzy, pak zřejmě není systémem životaschopným. Zatím se pravidla eurozóny ČR netýkají. Máme-li ale uvažovat o případném zavedení eura i u nás, měli bychom trvat na dodržování kritérií z roku 1997. Už proto, že jakékoliv zjemnění by mohlo v současných vládních koaličních strukturách vzbudit euforické naděje, že zadlužovat nás mohou pořád dál.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče