Co rok, to novinka

23. září 2015, 14:23 - Petr Švihel
23. září 2015, 14:23

Aby se udržel mezi špičkou v oboru, potřebuje český výrobce obráběcí techniky TOS VARNSDORF přicházet neustále s novými řešeními. Nedostatek techniků je proto pro firmu největším rizikem. Plán na otevření školy ale maří krajští úředníci. „Jsem přesvědčen, že zvítězí zdravý rozum,“ nevzdává se generální ředitel Jan Rýdl mladší.

Jako největší ohrožení budoucího vývoje jste ve firmě vyhodnotili nedostatek kvalifikovaných techniků. Pod svá křídla jste chtěli vzít část místní školy a zřídit vlastní průmyslovou školu, která by stála na duálním vzdělání. Jde o výdaj, nebo počítáte s tím, že by škola mohla časem i vydělávat?

O problematice nedostatku kvalifikované pracovní síly, nefunkčnosti stávajícího systému podpory technického školství a nesouladu mezi tím, co školský systém produkuje a jaké jsou reálné potřeby trhu práce, bylo napsáno již mnoho, a to i z naší strany. Tyto problémy jsme sice pojmenovali, ale je potřeba přejít k činům. Je smutné pozorovat, když se najde investor – zaměstnavatel, který je ochoten z vlastních zdrojů podpořit vznik kvalitní, technicky zaměřené odborné školy, ale nenalezne pro to politickou podporu v kraji, bez které není možné nové učební obory otevřít. TOS VARNSDOR F není v ochotě podpořit kvalitní výuku sám. Máme potvrzeno, že do projektu vlastní průmyslové školy s námi chtějí jít i další firmy z regionu, ale neústupnost a neochota krajských úředníků vyhovět našemu oprávněnému a logickému požadavku aktivně se spolupodílet na řízení školy jasně definovanou formou je nepochopitelná.

A počítáte, že by mělo jít o návratnou investici?

Podpora školství je obecně typem investice, kde v případě, že budeme chtít počítat návratnost ještě v rámci studia, tak se bez vysokého školného neobejdeme. Toto si mohou dovolit pouze ty nejprestižnější vysoké školy. V případě kvalitního středního odborného školství se bez dotací jak z veřejných, tak i privátních zdrojů neobejdeme. Nicméně na takovouto investici a její návratnost je nutné nahlížet v dlouhodobém horizontu. Vyplatí se mi investovat do školy, jejíž absolventi budou splňovat vysoké požadavky na znalosti a dovednosti, které výroba špičkových obráběcích strojů má. Pro špičkový produkt potřebujete i špičkovou pracovní sílu a tu nám dnes střední odborné školy nedodávají.

Jan Rýdl (40)
Do firmy vedené jeho otcem Janem Rýdlem starším nastoupil během studií na VŠE Praha v roce 1998 jako referent nákupu. Po krátkém angažmá v oddělení prodeje byl vyslán do zahraničního zastoupení. Po návratu v roce 2002 působil dva roky v pozici vedoucího nákupu. V roce 2004 přešel do pozice vedoucího finančního řízení a následně v roce 2008 přijal nabídku stát se finančním ředitelem firmy. 17. ledna 2014 byl správní radou jmenován statutárním ředitelem společnosti.

Proti vaší myšlence je ředitel současné školy, od které byste chtěli některé obory přebrat. Nechce přijít o studenty. Jak zásadní překážku postoj ředitele představuje?

Chápu, že vyčlenění již existujících učebních oborů do nové školy může být pro ředitele školy a částečně i pro zřizovatele, tedy kraj, určitý problém. Neodpustím si však vyjádřit názor, že zde nejde o studenty, ale o peníze, protože kdyby šlo čistě o kvalitu praktické výuky, tak by náš návrh nemohl být nepodpořen. Nicméně my jsme navrhli i další varianty, kdy by nemuselo dojít k vyčlenění oborů a založení nové školy, ale došlo by pouze k osamostatnění vybraných oborů v rámci stávající integrované školy do části, která by měla samostatné účetnictví, což by nám jako investorovi umožnilo kontrolu, jak se s našimi vloženými prostředky nakládá. Bohužel ani tato varianta překvapivě nenašla kladnou odezvu na krajské radnici.

O učních, které vám škola posílá, říkáte, že jsou bez motivace, protože vědí, že školu dodělají. Jak byste tento přístup změnili?

Motivace vlastních pracovníků, zaměstnanců, manažerů není v zásadě odlišná od způsobů motivace studentů. Zde vidím jasný důkaz naší přidané hodnoty procesu vzdělávání. Škola neumí garantovat nástupní podmínky po úspěšném absolvování studia v podobě kvalitního pracovního zázemí vybaveného nejmodernější technikou, stabilního finančního zajištění silné mezinárodní firmy, širokého sociálního systému a perspektivy profesního i osobního růstu. My ano!

Sdílíte zkušenosti i s dalšími českými technickými firmami? Mají podobné potíže se zakládáním škol?

V zásadě ano. Snaha řady menších strojírenských firem založit vlastní školu zpravidla naráží spíše na limity ve finanční oblasti, ale náš případ ukazuje, že ani vlastní dostatečné zdroje nezaručují úspěch. Pro pořádek je však nutné říci, že situace není ve všech krajích stejná. U nás je to horší.

Už i ministerstvo školství instruuje školy, aby nekladly zbytečné překážky, jako tomu je ve vašem případě. Znamená to, že rozhodující státní orgány stojí na vaší straně?

Ne, neznamená. Jedná se pouze o politickou proklamaci, která v realitě nic nepřináší. Jasným důkazem je náš případ, kdy jsme na ministerstvo doručili žádost o podporu, kde jsme vysvětlili, jaké překážky nám stojí v cestě realizace vlastní školy, a zároveň vysvětlili i důvody, proč chceme školu založit. Odpověď, která přišla, nás nabádala, abychom se dohodli s krajem, který dohodu s námi odmítá.

Při nedávné návštěvě prezidenta Miloše Zemana u vás ve firmě jste s ním probíral otázku technického školství a vaši konkrétní situaci. Pomohlo vám jednání s prezidentem?

Opět musím konstatovat, že nikoli. Je pravda, že po návštěvě pana prezidenta k nám ještě jednou zavítal hejtman Ústeckého kraje, pan Bubeníček, ale naši situaci to nikam neposunulo.

Jak tedy vnímáte aktuální situaci? Je bezvýchodná, nebo máte ještě nějakou naději, že svůj plán zrealizujete?

Situace se neustále vyvíjí a my svůj boj nevzdáme. Snažíme se o získání podpory z nejvyšších pater naší politiky, tedy od pana premiéra Sobotky, paní ministryně školství Valachové a pana ministra průmyslu Mládka. Pomáhá nám také podpora ze strany zájmových svazů, jako je naše strojírenská organizace, Svaz strojírenské technologie v Praze, nebo Svaz průmyslu a dopravy. Jsem přesvědčen, že nakonec zvítězí zdravý rozum a my budeme moci náš plán uskutečnit.

V dubnu jste se k růstu strojírenského sektoru vyjadřoval opatrně. Říkal jste, že pokud se situace na Ukrajině nebude zhoršovat, věříte v pozvolný vzestup. Platí to stále?

Ano, platí. Jediné, co se posouvá, je časový horizont. Přestože se dnes v médiích o krizi na Ukrajině téměř nedočtete, konflikt pokračuje a sankce proti Rusku se prodlužují. Investičním náladám nepřispívá ani současná situace okolo Řecka. Nicméně stále věřím v růst v následujících dvanácti měsících.

V sektorové analýze strojírenství CEEC Research byl zaznamenán zajímavý jev. Ředitelé firem hlásili, že jim tržby mohou klesnout kvůli rusko-ukrajinskému konfliktu až o 20 procent. Analýza ale zároveň předpokládala růst odvětví o 3,7 procenta. Komu dal čas za pravdu?

Osobně se přikláním k názoru ředitelů, alespoň co se strojírenské produkce týče. V našem případě došlo k meziročnímu poklesu tržeb v rámci exportu do Ruské federace o cca 15 procent. Tento pokles jsme dokázali částečně vykompenzovat růstem v jiných teritoriích, což nemusí být případ všech strojírenských firem.

Ostře, ale věcně jste kritizoval vládní deklarace pomoci exportérům při pronikání na nové trhy. Využíváte služby České exportní banky (ČEB) a Exportní garanční a pojišťovací společnosti (EGAP), nebo naopak tím, že snížily financování na Ukrajinu a do Ruska, ztratily atraktivitu?

Doposud jsme pro společnou dlouhodobou spolupráci ani s ČEB, ani s EGAP nenašli prostor. Snížení limitu pro financování na Ukrajinu a do Ruska skutečně na atraktivitě nepřidává, ale uvidíme, jestli nedávné personální změny ve vedení ČEB přinesou i změnu dosavadní politiky. TOS VARNSDOR F je na případné jednání připraven. Stále však platí, že podporu a pomoc potřebujeme tam, kde existují problémy, a ne tam, kde vše jde jako po másle.

Dočetl jsem se, že chcete být profesionální jako korporace a přitom pružní jako střední firma. Jde takto balancovat?

Ano, toto je můj cíl. Na to, jestli se nám podaří nalézt rovnováhu mezi odlišnostmi nebo spíše výhodami velkých a malých podniků, si budete muset ještě chvilku počkat. Jsem ale přesvědčen, že při správném nastavení hlavních a obslužných procesů a nezbytné podpoře nových technologií to je možné.

Loni jste měli tržby nad hranicí dvou miliard. Překonáte se letos?

Překonat loňské tržby se nám letos nejspíše nepodaří. Nicméně očekávám, že se naše tržby budou blížit znovu ke dvěma miliardám korun nekonsolidovaně.

I přes vysoké tržby si udržujete relativně malou ziskovat. Loni 72,7 milionu a předloni 14,75 milionu. Je to výhoda rodinných firem, že se tolik neženou za zisky a spíše investují?

Pohled na tvorbu zisku je relativní. V našich výkazech mimo jiné existuje i jedna anomálie, která se nazývá opravná položka k majetku nabytému z procesu fúze z roku 2008, kterou odepisujeme po dobu patnácti let a která nám účetně (ne daňově) snižuje hospodářský výsledek každý rok o cca 80 milionů korun. Navíc naší strategií je investovat především do vlastního rozvoje, jak v oblasti výrobní základny, tak i technického rozvoje. Obě tyto oblasti mají dohromady k dispozici v rozpočtu ročně okolo 200 milionů korun, což je zhruba deset procent z obratu firmy.

Každý rok představujete nové stroje. Není to pro firmu vyčerpávající politika?

Jedná se o nezbytnou podmínku pro udržení trvalé konkurenceschopnosti firmy. Polevíte-li v tempu inovací v bláhové představě, že váš produkt plně vyhovuje potřebám zákazníků a není ho kam dále posunout, je to začátek vašeho konce.

Zaujalo mě, že vaše strategie je zaměřena na to, zůstat ve své kategorii ve špičce. Je u velkých obráběcích strojů, jaké vyrábíte, tak velký konkurenční tlak?

Jednoznačně ano. Naše stroje bych spíše zařadil do kategorie středně velkých strojů, ale je pravda, že náš nový stroj s hydrostatickým vedením na všech lineárních osách s průměrem vřetena 200 milimetrů už do kategorie velkých strojů patří. Všechny naše stroje jsou horizontální vyvrtávací a frézovací stroje, popřípadě centra, a nalézají uplatnění v celé řadě průmyslových oborů díky své univerzalitě. Konkurence si je velmi dobře vědoma této obecné vlastnosti „horizontek“, a tak o soupeře v našem oboru rozhodně není nouze.

Kolik strojů máte letos v plánu vyrobit?

Letos plánujeme vyrobit 135 strojů.

A stále platí i pro vaší firmu, že skoro 40 procent produkce putuje do Číny?

Údaj 40 procent produkce platí pro celosvětovou spotřebu všech obráběcích strojů. Vyplývá to ze statistik, které pro nás vydává naše evropská asociace výrobců obráběcích strojů CECIMO. Je to tedy určitý etalon, kde bychom se měli pohybovat i my se svou produkcí. Neplatí to samozřejmě bezvýhradně, nicméně v současné době se náš export do Číny pohybuje na 25 procentech včetně produkce našeho dceřiného podniku v Číně.

Když je Čína stále hlavním trhem, proč chcete druhou továrnu otevřít v Rusku?

Jde o potenciál trhu. Čínský trh je nabídkou zcela saturován a panuje zde nekompromisní konkurenční boj. V R usku i díky vládnímu tlaku na lokalizaci výroby v Ruské federaci existuje dle mého názoru nevyčerpaný prostor pro růst.

Vím, že vás většinou těší poslední domluvené zakázky. Když jsem si ale četl seznam věcí, které vaše stroje vyrábějí, jako lodní šrouby či ramena bagrů nebo lisy na kakao, nedá mi to a musím se zeptat, který stroj je pro vás nejvýstavnější a co vyrábí.

Nemám jednoznačného favorita mezi stroji, které produkujeme. Každý se mi líbí z jiného důvodu. Například obráběcí centrum WHtec 130 představuje plnohodnotné obráběcí centrum vynikající svou rychlostí, vysokým stupněm automatizace, produktivity a širokou škálou příslušenství. Velký hydrostatický stroj WRD 200 H mě udivuje svojí robustností a tuhostí umožňující obrábět skutečně velké a těžké obrobky. Nebo stroj WHN 13 CNC, který si našel už téměř tři tisíce zákazníků a prodává se již od roku 1968. Můj obdiv však nepatří strojům, ale lidem, kteří je zkonstruovali, vyrobili a postavili. Díky nim jsme úspěšní na trhu obráběcích strojů a pouze v nich je záruka naší další existence.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče