Co přináší změna soutěžní politiky

07. července 2004, 00:00 - JOSEF BEDNÁŘ předseda Úřadu na ochranu hospodářské soutěže
07. července 2004, 00:00

OCHRANA HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE 1. květen 2004 nebyl jen datem největšího rozšíření Evropských společenství v dějinách, ale i dnem kdy nabyla účinnosti dosud největší reforma soutěžní politiky v posledních letech.

OCHRANA HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE

1. květen 2004 nebyl jen datem největšího rozšíření Evropských společenství v dějinách, ale i dnem kdy nabyla účinnosti dosud největší reforma soutěžní politiky v posledních letech.

Květnová reforma bývá označována jako modernizace soutěžního práva a je nejvíce spojována s přijetím Nařízení Rady ES 1/2003 a s novým Nařízením Rady ES 139/2004 o kontrole spojování podniků. Byla vyvolána zejména nezbytností zajistit, že stejná soutěžní pravidla budou aplikována v rámci celé EU, aby se tak minimalizovala rizika dosud spojená s rozdíly mezi jednotlivými ekonomikami, a to i v oblasti soutěžní politiky i soutěže samotné. Mezi důvody byla také snaha o efektivnější využití zdrojů jednotlivých soutěžních úřadů a využití aktuálních poznatků z aplikace soutěžního práva ve vyspělých zemích světa v probíhající éře globalizace.

EVROPSKÁ SOUTĚŽNÍ SÍŤ

Na komunitární i národní úrovni se upouští od systému povolování výjimek ze zákazu dohod narušujících soutěž a vedení určovacího řízení o tom, zda určitá dohoda či chování soutěžitele v dominantním postavení je porušením soutěžních pravidel. Reforma soutěžního práva zbavuje Evropskou komisi exkluzivních práv při aplikaci čl. 81 a 82 Smlouvy o založení ES. Národní soutěžní úřady budou tedy vedle národního soutěžního práva aplikovat v určitých případech i právo komunitární. Zároveň se vytváří tzv. Evropská soutěžní síť (ECN) složená z Evropské komise a soutěžních úřadů členských států. ECN je flexibilní síť, která nemá rozhodovací pravomoci - umožní, že si například soutěžní úřady budou vyměňovat informace a tyto budou moci využívat jako důkazy. Pravidla pro alokaci těchto případů mezi Komisí a soutěžními úřady členských států zajistí, že jedním případem se bude zabývat zpravidla jen jediný úřad (národní soutěžní úřad nebo Komise). Sníží se tak riziko, že by o téže věci bylo rozhodnuto několika úřady, a to i rozdílně.

LEPŠÍ VYMÁHÁNÍ ŠKODY

Jedním z klíčových prvků modernizace soutěžních pravidel je posílení oprávnění soukromého sektoru a konečných spotřebitelů a jejich sdružení při vymáhání náhrady škod způsobených protisoutěžními praktikami některých podnikatelů. Podnikatelé a konečný spotřebitel mají na základě nového nařízení právo domáhat se přímo u národního soudu žalobou náhrady škody způsobené domnělým porušením komunitárního soutěžního práva. Nemusí tedy čekat na výsledek správního řízení. Prioritou soutěžní politiky je účinné a rychlé odstraňování příčin těch nejzávažnějších protisoutěžních praktik. Proto jsou neustále hledány a využívány nové prostředky a nástroje pro odhalování a šetření kartelových dohod, jako je například tzv. Leniency programme. Je to určitá forma amnestie či záruka beztrestnosti, kdy národní úřad či Evropská komise upustí od uložení pokuty, jestliže soutěžitelé přispějí sami k odhalení kartelové dohody a k odstranění jejich nepříznivých následků. Je zřejmé, že jednoznačným trendem soutěžní politiky je cesta k větší svobodě v hospodářské soutěži. Současně však všechny změny směřují k tomu, aby bylo zneužití dominantního postavení či uzavírání dohod narušujících soutěž obtížnější. Tento přístup může mít pro spotřebitele a pro podnikatele usilující o férovou soutěž jedině pozitivní důsledky. V mnohých členských státech je uzavření kartelové dohody například i kriminalizováno a trestem za toto jednání nemusí být jen pokuta, ale i trest odnětí svobody.

NOVĚ NA SPOJOVÁNÍ PODNIKŮ

Pro kontrolu fúzí jsou od 1. 5. 2004 významné zejména dva momenty: Za prvé: více ekonomický pohled na kontrolu spojování podniků, který je umocněn interními organizačními změnami uvnitř Komise, zejména zřízením pozice hlavního ekonoma a tzv. Scrutiny Office. Za druhé: vytvoření většího prostoru pro účastníky řízení pro obhajobu jejich záměrů před Komisí či národními soutěžními úřady. V důsledku konvergenčních tendencí v soutěžní politice v procesu globalizace a na základě kritiky, které se Komise dostalo od soudu první instance při posuzování některých jejích rozhodnutí, byla zavedena nová koncepce, podle které se spojení povolí, či naopak nepovolí. Změna spočívá v nahrazení dosavadního testu dominance novým systémem, který je kombinací testu dominance a SLC testu (Substantial Lessening of Competittion). Tato koncepce umožní zakázat spojení schopné způsobit negativní dopady na soutěž - bez ohledu na to, zda k nim došlo vytvořením či posílením jednoho dominantního soutěžitele, nebo zda taková situace vyplývá z oligopolní struktury trhu. Z obdobných principů kontroly spojování vychází kupříkladu i současná legislativa USA. N ový model posiluje současně tzv. zásadu „one-stop shop“, kdy by každý případ spojení měl být projednáván příslušnou institucí, a to s ohledem na princip subsidiarity a s ohledem na potřebu co nejvíce snížit mnohonásobné notifikace spojení. Proto dochází i ke zjednodušení podmínek pro postupování žádostí o povolení spojení mezi Evropskou komisí a národními soutěžními úřady. Jak již bylo zmíněno, významnou změnou je i to, že z iniciativy stran spojení bude moci být prodloužena lhůta pro vydání rozhodnutí, což by mělo přispět k možnosti důkladného posouzení zvlášť složitých případů spojení, zejména tam, kde jsou vyžadována strukturální nápravná opatření. Další změny by měly přinést ivětší transparentnost řízení.

ŽÁDNÁ DRAMATICKÁ Z MĚNA

Považuji za nespornou výhodu, že se české soutěžní právo prakticky od svého vzniku v roce 1991 inspirovalo komunitárním právem, Římskou smlouvou, rozhodnutími Komise a evropské justice. To přispělo vydatnou měrou k tomu, že po vstupu ČR do EU soutěžitelé nejsou vystaveni žádné dramatické změně či situaci v oblasti hospodářské soutěže. Hmotně právní úprava českého soutěžního práva se od 1. 5. 2004 vztahuje jen na jednání soutěžitelů bez komunitárního prvku. Na jednání soutěžitelů s komunitárním prvkem se vztahuje přímo soutěžní právo komunitární, české právo je doplňuje pouze úpravou otázek procesních a kompetenčních.

V BYTECH JEN SE SOUHLASEM SOUDU

V rámci legislativního procesu jsme při implementaci jednotlivých práv a povinností vyplývajících z Nařízení 1/2003 řešili mj. složitý problém, jak efektivně zajistit průběh šetření v neobchodních, tedy i v bytových prostorách. Diskuze, která byla k této otázce vedena v parlamentu a odborných kruzích, ukázala, že se jedná o velmi citlivou a složitou otázku, jež má vazbu mj. na ústavní zákon. Proto je možnost šetření v neobchodních prostorách podmíněna předchozím souhlasem soudu. Interními pokyny ministerstva vnitra je zabezpečena pomoc policie osobám, jež budou tato šetření provádět. Mojí snahou - a nesporně i představitelů jiných soutěžních Úřadů je, aby ochrana hospodářské soutěže nebyla ze strany podnikatelů (malých i velkých) vnímána jako neodůvodněné a šikanozní zásahy státu do svobody podnikání, ale jako naprosto běžná a nepostradatelná součást dobře fungující tržní ekonomiky a jako ochrana proti těm soutěžitelům, kteří porušují pravidla soutěže.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče