Co nás letos nemine

06. ledna 2003, 00:00 - Dušan Šrámek
06. ledna 2003, 00:00

Nový prezident, vládní pnutí, novinky na levici i na pravici Jestliže byl minulý rok nazván supervolebním, protože v něm občané přistupovali někde dvakrát, jinde dokonce třikrát k volebním urnám, rok, který nastává, bude jeho vyvrcholením. Čeká nás volba hlavy státu.

Nový prezident, vládní pnutí, novinky na levici i na pravici

Jestliže byl minulý rok nazván supervolebním, protože v něm občané přistupovali někde dvakrát, jinde dokonce třikrát k volebním urnám, rok, který nastává, bude jeho vyvrcholením. Čeká nás volba hlavy státu.

Poprvé v dějinách státu není znám dopředu vítěz prezidentského klání, což může mít dost závažný důsledek. Pokud se politické strany nedomluví a v opakovaných volbách nebudou schopny prosadit některého z vlastních pretendentů, může národ zvolit jakéhokoli černého koně, který dosud čeká kdesi v záloze. Na Pražském hradě tak nemusí zasednout ani Klaus, Zeman, Bureš, Pithart či Motejl, ale jakékoli dnes netušené „překvapení“. Jisté je jen to, že bezvládí personálně pomůže současnému premiérovi Vladimíru Špidlovi a předsedovi Poslanecké sněmovny Lubomíru Zaorálkovi, kteří se o pravomoc prezidentského úřadu podle Ústavy ČR podělí. I když na další osud státu bude mít volba nového prezidenta republiky jistě nesporný vliv, důležitější bude stabilita politického prostředí, respektive vládní koalice. Ta sice přestála po schválení rozpočtu na příští rok svou první krizi, ale nejhorší ji teprve čeká. Sto jeden poslanec včetně občas absentujícího předsedy Valného shromáždění OSN Jana Kavana, spolu s rebelující Hanou Marvanovou, bude totiž vytvářet pnutí i po Novém roce. Zároveň na každé zaváhání křehké koalice čekají jak zleva komunisté, tak zprava ODS. Pokud býval systém opoziční smlouvy kritizován pro svou nestandardnost, koalice jedné silné levicové strany spolu se dvěma malými středopravými stranami ke stabilizaci prostředí nepřispívá rovněž. Podepsáním přístupových dohod na kodaňském summitu Evropské unie a nastartováním II. fáze reformy veřejné správy se počáteční náboj současné vládní koalice deklarovaný ve vládním prohlášení prakticky vyčerpal. Bude zajímavé sledovat, zda při projednávání zákonných norem na půdě vlády i parlamentu převládnou opět pravolevá témata s ideologicky profilovanými postoji jednotlivých politických subjektů, která jsou charakteristická pro normálně fungující systém. Určité rozpory mezi představami dominantní ČSSD a zbylými dvěma stranami se již začínají objevovat, jak ukazuje diskuze o míře státní regulace nájemného. Pro vznik normálně fungujícího politického systému však chybí doposud základní předpoklady, kterými je navázání běžné spolupráce mezi přirozenými spojenci. Nicméně volbou nového předsedy ODS a zanedlouho i předsedy US-DEU může dojít k určitému sblížení na pravici. Protipólem případné krystalizace pravice může být i sbližování socialistů s komunisty, které se stává postupně čím dál více přirozenějším jevem. Je symbolické, že k první společné lokální vládě ČSSD s KSČM došlo v Bohumíně. Město, ve kterém se ČSSD zavázala nespolupracovat s komunisty, se tak může stát hrobem dosavadních zábran.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče