Co je ti, občane, do toho?

04. února 2008, 00:00 - Libuše Frantová
04. února 2008, 00:00

SVOBODNÝ PŘÍSTUP K INFORMACÍM - Nevíte, proč úřad dal veřejnou zakázku vašemu konkurentovi? Nechtějí vám to úředníci říct? Nahlížet úřadům pod pokličku umožňuje zákon o svobodném přístupu k informacím z roku 1999, který chce ministerstvo vnitra změnit. Nevládní organizace ale varují: přístup k informacím bude ještě komplikovanější.

Úředníci zpravidla nechtějí odpovídat na otázky, které leckterého podnikatele velmi zajímají. Zkuste to, zeptejte se jich na průběh veřejné soutěže či stavebního řízení nebo třeba na to, jaké odměny pobírají manažeři státních firem. Většina z nich se bude vymlouvat na ochranu utajovaných skutečností, obchodního tajemství nebo osobních údajů. Pravým důvodem jejich odmítání bývá spíše ale arogance, pohrdání zákony, nebo neochota odkrývat karty. Postoj úřadů lze přeložit: Co je ti, občane, do toho, jak nakládáme s tvými penězi? Povinnost poskytnout svobodný přístup k informacím mají přitom nejen státní orgány, ale také orgány územní samosprávy a veřejné instituce.

KDO MUSÍ PODÁVAT INFORMACE

• státní orgány a orgány územní samosprávy a veřejné instituce hospodařící s veřejnými prostředky

• subjekty, kterým zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy, a to pouze v rozsahu této jejich rozhodovací činnosti

Když úřad dělá mrtvého brouka

Obtížně se vymáhá, pokud úřady odmítají respektovat zákon. „Nejde o ojedinělé případy, kdy úřad nereaguje na podání žádosti o poskytnutí informace,“ potvrzuje Hospodářská komora. „Úřady jsou dost vynalézavé, pokud nechtějí sdělit informace, tak dokáží žadatele odradit, nebo jim znepříjemnit život. Mnohdy musí spor žadatelů s úřady řešit soudy,“ souhlasí Helena Svatošová z občanského sdružení Iuridicum Remedium.

Některé organizace, jako například Lesy České republiky, které spravují mnohamiliardový státní majetek, dokonce zpochybňovaly, že patří mezi instituce, které jsou povinné se zpovídat. Až Ústavní soud v roce 2006 rozhodl, že i na ně se zákon vztahuje. Přesto by Lesy nejraději nesdělovaly žádné informace. A jak to zdůvodňují? „Jedná se pouze o zneužití nedomyšlené zákonné úpravy ze strany žadatele za účelem získání lepšího obchodního postavení na trhu či dokonce použití získaných informací k poškození státního podniku,“ uvádějí ve svém stanovisku. Proto představitelé tohoto podniku doufají, že novela zákona povede „k vyvážení poměru mezi právem žadatele na poskytnutí informace a možností povinného subjektu určité informace z objektivních důvodů neposkytnout“.

Vláda v rámci boje proti korupci uložila ministrovi vnitra zpracovat analýzu účinnosti zákona o svobodném přístupu k informacím. Stalo se však trochu nečekané. Místo toho, aby se analýza zabývala tím, jak přimět veřejné instituce, aby respektovaly zákon, našla spíš argumenty pro to, aby jim tuto nepříjemnou povinnost ulehčila. Na základě analýzy, kterou uskutečnilo ministerstvo vnitra mezi ministerstvy, správními úřady, kraji, městy a soudy a v níž se obrátilo i na nevládní organizace a občany, padlo rozhodnutí zákon novelizovat. „Výsledky analýzy zřetelně ukázaly nedostatky platného stavu,“ připouští Tomáš Vrbík z ministerstva vnitra. Úředníci dospěli k závěru, že zákon je třeba novelizovat tak, aby se jednak upravily postupy při vyřizování žádostí o informace a jednak aby informační povinnosti podléhaly také právnické osoby ryze soukromého práva (obchodní společnosti), pokud jsou ovládány státem či územním samosprávným celkem.

Úřední šiml zařehtal

Nevládní organizace však více než stostránkovou analýzu i její závěry kritizují. „Považuji to za výplod úředního šimla. I když záměr – zjistit, jak veřejné instituce reagují na žádosti občanů a jak se mohou žadatelé bránit proti neoprávněnému utajování informací – byl dobrý, trochu se to vymklo z ruky,“ namítá jeden z tvůrců zákona o svobodném přístupu k informacím Oldřich Kužílek. Za největší problém považuje skutečnost, že se ke zkušenostem s fungováním zákona vyjadřovali zejména ti, kteří informace musí poskytovat. „Mnozí ještě nepochopili, že poskytovat informace je podstatná součást jejich povinností,“ dodává Kužílek. Proto podle něj nemohla analýza dopadnout jinak. „Je to souhrn stesků povinných osob a jejich požadavků, jak to udělat, aby informace nemusely poskytovat,“ vysvětluje. Závěry analýzy mu dávají za pravdu.

„Většina povinných subjektů poukázala na nepřiměřenou krátkost stanovených lhůt pro vyřizování žádostí, která v mnoha případech prakticky znemožňuje kvalitní a kvalifikované vyřizování žádostí,“ uvádí analýza. Přesněji řečeno – všechny povinné subjekty volají po prodloužení lhůt. A když se všichni shodli, ministerstvo se přiklání k tomu, aby se lhůty pro vyřízení žádostí o informace i pro rozhodnutí o odvolání a o stížnosti prodloužily – nebo aby se mohly prodloužit, pokud by měl úřad personální nebo technické obtíže.

Hospodářská komora se proti prodlužování lhůt postavila. „V době elektronizace státní a veřejné správy k tomu není oprávněný důvod a je třeba si uvědomit, že nejen pro podnikatele je rozhodující včasnost a samozřejmě kvalita informace a jejím opožděným poskytnutím se hodnota informace snižuje,“ upozorňuje.

Stejný názor mají i nevládní organizace. „Je nemožné, aby sedm dní nepostačovalo k vyřízení těch úkonů, které samy o sobě představují zpravidla několik minut,“ říká Kužílek. Kdyby úřady zveřejňovaly všechny informace na svých internetových stránkách, nemuseli by o ně občané písemně žádat. Příkladem, jak neprůhlednost práce úřadu vedla k velkým problémům, je Jihomoravský kraj. „Svým rozsáhlým porušováním práva na informace a obstrukčními až agresivními praktikami vyvolal velkou administrativní zátěž, když se na něj obraceli občané se stovkami dotazů,“ popisuje Kužílek.

JAKÉ INFORMACE NELZE POSKYTOVAT

• osobní údaje

• informace označované za utajovanou skutečnost

• obchodní tajemství (poskytnutí informace týkající se používání prostředků státního rozpočtu, rozpočtu územního celku nebo fondu zřízeného zákonem nebo nakládání s majetkem těchto subjektů se za porušení obchodního tajemství nepovažuje)

• informace o majetkových poměrech osoby, která není povinným subjektem, získané na základě zákonů o daních, poplatcích, penzijním nebo zdravotním pojištění nebo sociálním zabezpečení

• o probíhajícím trestním řízení

• o rozhodovací činnosti soudů

• o plnění úkolů zpravodajských služeb

• o průběhu a projednávání výsledků kontrol v orgánech Nejvyššího kontrolního úřadu

• o činnosti některých složek ministerstva financí

Chcete informace? Počkejte si pár let

Někdy trvá měsíce nebo i roky, než se zájemce k požadované informaci dostane. Úřad totiž může poskytnutí informace dlouho blokovat. Odmítnutý žadatel se může odvolat a pokud neuspěje, může podat žalobu u správního soudu. „Největším posunem je skutečnost, že soudy většinou rozhodnou ve prospěch žadatele,“ uznává Kužílek. Ale někdy ani rozhodnutí soudu podle něj neznamená, že úřad žadateli vyhoví. Také proč, když mu za to nehrozí žádné sankce. Proto občanské sdružení Otevřená společnost jejich zavedení v budoucnu navrhuje.

Nejčastěji při poskytování informací chybují stavební úřady. „Katastrofický stav je například na karlovarském stavebním úřadu,“ potvrzuje Svatošová. „Přitom právě průběh stavebních řízení nahrává úvahám o korupci.“ Stavební úřady se vymlouvají, že informace jsou přístupné jen účastníkům řízení. „Jak by to však bylo možné, když celé stavební řízení se koná jen a jen proto, aby se zajistil veřejný zájem?“ ptá se Kužílek. Nejvyšší správní soud několikrát potvrdil, že žadatelé mají přístup k informacím i ze spisů stavebního řízení. „Omezit lze jen ty části, které odkrývají buď soukromí, anebo části dokumentace, které mají zvláštní charakter z hlediska bezpečnosti nebo například ochrany majetku a práv osob,“ vysvětluje Kužílek.

Ministerstvo vnitra chce, aby se v budoucnu povinnost zveřejňovat neutajované informace vztahovala také na obchodní společnosti ovládané státem nebo územním samosprávným celkem. Kužílek však tvrdí, že to platí už dnes. „Analýza bere za dané, že obchodní společnost nemůže být veřejnou institucí. To není pravda. Obchodní společnost, zřízená státem nebo územním samosprávným celkem, je prakticky vždy veřejným podnikem.“ Pochyby už nevznikají u státních podniků, které podnikají s majetkem státu vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Ústavní soud třeba dospěl při svých nálezech k závěru, že konkrétně Všeobecná zdravotní pojišťovna, někdejší Fond národního majetku a z poslední doby také státní podnik Letiště Praha jsou veřejnou institucí. V případě ostatních právnických osob navrhuje ministerstvo v analýze ponechat pojem veřejné instituce v nezměněné podobě a doplnit ho o výčet právnických osob, kterých by se zákon měl dále týkat.

Je však zřejmé, že se ještě chvíli povede tuhý boj o to, zda a jak se činnost veřejných institucí zprůhlední. „Jelikož lze očekávat, že dosažení shody nad obsahem novely bude poměrně komplikované, o čemž svědčí zcela protichůdné zásadní připomínky povinných subjektů a zástupců občanských sdružení, je třeba pro přípravu novely ponechat celý rok 2008, aby legislativní text mohl být maximálně kvalitní a založený na co nejširším konsensu,“ uvádí ministerstvo vnitra.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče