Co hýbe s Čechy

26. srpna 2010, 14:00 - Irena Ryšánková
26. srpna 2010, 14:00

Debaty o médiích jsou hojné. Rozumí jim prakticky každý. Nejsou to ale jen knihy v knihovně nebo zažloutlé noviny. V srpnu 1968 jsem byla ještě malá holka.

Pamatuju zvuk tankového pásu na dlažbě nebo kovové skřípání otáčející se tankové věže. Matka, která mě tehdy vedla za ruku, si z toho nešťastného léta pamatuje hlavně rozhlas. Na Vinohradské. Zkuste si někdy pustit staré rozhlasové záznamy. S hlasy živých lidí, kteří se pokoušejí uklidnit národ, ačkoliv sami moc klidní nejsou. Nebo státní hymnu přerušovanou výstřely. Československý rozhlas byl přímým svědkem historie. Vždy.

ČTK byla uzákoněna v roce 1918 a nikdy se nestala soukromou agenturou. Rozhlas je o kousek mladší. Jsou to naše média. Kontrolují je rady volené z řad občanů.

Rozhlas i Četka přežily nacistickou okupaci a válku, osmašedesátý a provázely nás i v roce 1989. Dnes obě tato média mají rady, které jim ke cti neslouží. Snad i dnes přežijí. Musí přežít snahu některých politiků a některých řízených radních po omezování či likvidaci veřejné služby.

Média veřejné služby nejsou jen přenašeči informací, ale i národní kulturní instituce. Jsou kusem národní historie. A jsou i její budoucností. Mějme je rádi a pomáhejme jim, protože nás provázejí životem. Zaznamenávají a dokumentují nejdůležitější okamžiky našeho života. Uchovávají to jediné, co po nás jednou možná, mimo náhrobku a zetlelých kostí, zbude. Třeba jako odkaz potomkům.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče