Menu Zavřít

Co hýbe s Čechy

7. 8. 2010
Autor: profit

Spolu s vyjádřením Petry Paroubkové, kdo se dostal či nedostal do politiky přes postel a odvážnými reakcemi na ně, se vynořil etický problém, o němž se již nějakou dobu tiše hovoří. Kde končí a začíná ve světě sociálních sítí soukromí?

Je to, co napíšu na Facebook, soukromé, nebo veřejné? Před několika dny jsem vedla na toto téma debatu s několika znalými lidmi – na Facebooku. Kde taky jinde, že jo… A teď to píšu.

Tedy – je debata s „přáteli“ na Facebooku veřejná a chat neveřejný? To, co mohou vidět všichni, je veřejné? Nebo by bylo vhodné se zeptat těch, kteří tam spolu vesele debatují, zda mohu či nemohu použít jejich výrok v jiném „médiu“?

A jak je to s veřejnými osobami? Jiří Paroubek zde píše své elaboráty, politickým komentátorům i humoristům kontruje europoslanec Jiří Havel. Zdeněk Škromach zase přizná, i co snídá. Veřejně se dělí o soukromí.

Ano, Facebook je i není až tak soukromý. Ale. Vybíráme si zde „přátele“. Sociální síť je místo, kde si nikdo nemůže být jist ničím, ani totožností přítele. Objevil se zde falešný Vojtěch Filip, falešný Václav Klaus. Dokonce potkáte i Klému Gottwalda. I bulvární novináři zde vystupují jako plážoví krasavci…

BRAND24

Linked-In oproti tomu k drbům moc nevybízí. Co si budou profesionálové mezi sebou vyprávět, že… Nicméně zaměstnavatelé už se lustracím kyberprostoru naučili.

Facebook je podivný mix – těch, kteří chtějí něco sdělit a doufají, že je někdo bude citovat, a těch, kteří mají pocit pohledu klíčovou dírkou i tam, kam je nikdo nezve. To jsou většinou politici, zjišťující názory voličů. Neobyčejně obratný je Škromach, který většinou celkem vtipně komentuje svůj politický, ale i soukromý život, a na oplátku vstupuje do více než 5000 životů jiných. Nebo Havel, vymýšlející zde politické vtipy a zveřejňující zde články o ekonomice. Ostatně, nebýt „fejsáče“, tak snad nevím, že nějaké europoslance máme. Debatou s kolegy z jiných zemí jsem ovšem zjistila, že role Facebooku je tak nějak neujasněná všude. Evropa je nám vzdálená… A tak potřebujeme alespoň sociální sítě, aby nám europoslanci on-line sdělili, že jsou taky jen lidi.

  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).