Co by mělo školství dostat pod stromeček...

16. prosince 2002, 00:00 - Aleš Vlk, Doktorand na Twente Universiteit, Nizozemí
16. prosince 2002, 00:00

Chybí systém vzdělávání, v němž by si každý našel místo podle svých schopností Naše školství by mělo napsat Ježíškovi především o peníze a schopné studenty. Ale ani to není vše, co mu chybí. České školství potřebuje v prvé řadě dostatečné množství finančních prostředků. Bez peněz se bohužel nic zvládnout nedá.

Chybí systém vzdělávání, v němž by si každý našel místo podle svých schopností

Naše školství by mělo napsat Ježíškovi především o peníze a schopné studenty. Ale ani to není vše, co mu chybí.

České školství potřebuje v prvé řadě dostatečné množství finančních prostředků. Bez peněz se bohužel nic zvládnout nedá. Ale přestože má vláda stejně jako v minulosti nejlepší vůli pomoci, nezbývá nic jiného než pevně doufat, že se nenajdou jiné problémy, na které budou peníze státu zapotřebí více. Školská soustava už vydržela leccos a dá se předpokládat, že přežije i ten další rok. Záleží však nejen na tom, kolik do rezortu přiteče peněz, ale také jakým způsobem s nimi jednotlivé subjekty budou hospodařit. Přejme tedy našemu školství více dobrých hospodářů, kteří dobře hospodařit umějí a chtějí.

Diverzifikace a prostupnost

O diverzifikaci se mluví hlavně v souvislosti s terciárním vzděláváním, které představuje veškerá studia následující po střední škole. Máme tím na mysli hlavně různost a pestrost. K čemu je to dobré? Takzvaná Bílá kniha - jeden z nejdůležitějších strategických dokumentů v oblasti vzdělávání - předpokládá, že by výhledově mělo vstupovat do terciárního studia až padesát procent populačního ročníku. Je ale jasné, že celá polovina osmnáctiletých nemůže studovat v náročných studijních programech trvajících pět až šest let. Někteří to ani nechtějí a jiní k tomu zkrátka nemají předpoklady. Proto je zapotřebí vytvořit takový systém vzdělávání, v němž si své místo najdou všichni ti, kteří mají o určité studium zájem a zároveň splňují alespoň minimální požadavky. Mohou také studovat v kratších programech - bakalářských. A není podstatné, budou-li studovat na soukromých či veřejných školách. Také by se mělo zabránit slepým uličkám - případům, kdy student z jakéhokoliv důvodu (zdravotní problémy, nezájem o obor, nestačí atd.) ukončí po pár letech studia a vlastně nemá nic. Když chce pokračovat, musí se většinou znovu hlásit do prvního ročníku a uznání složených zkoušek je často velmi problematické.

Motivovaní studenti

Nemůžeme ovšem chtít všechno pouze po institucích nabízejících vzdělání. Zájem je nutný i z druhé strany - od studentů. Mnohokrát slyšíme mladé lidi uvádět různé důvody, proč studují. Po přednášce na jedné soukromé vysoké škole mi studenti s radostí některé své důvody ke studiu sdělili: „Naši to chtějí, přeci nepůjdu pracovat, musel bych jít na vojnu či chci mít nějaký titul“. Marně jsem přemýšlel, kam se poděla touha dozvědět se něco více, pohybovat se ve vzdělaném prostředí či přijímat moudra od starších a zkušenějších. Motivace ke studiu je ale věc daleko komplexnější. Měla by se pěstovat v rodinách a už na základních a středních školách. Pak budeme mít na vysokých školách jedince dostatečně motivované, schopné samostatného uvažovaní a s touhou po dalším vědění.

Kvalitní absolventi

Budou-li na vysoké školy přicházet motivovaní lidé ze středních škol, kteří budou ochotni na sobě pár dalších let tvrdě pracovat, pak se můžeme dočkat absolventů, jež snesou srovnání se svými evropskými protějšky. Naši i zahraniční zaměstnavatelé sice tvrdí, že jsou absolventi českých vysokých škol připraveni velmi dobře teoreticky, ale většině přeci jen ještě něco chybí. Stále nám schází dobrá jazyková vybavenost a umění komunikovat. A to nejen v cizím jazyce, ale i v jazyce vlastním. Pro některé vysokoškoláky je stále problémem říci či napsat větu, jež má podmět a přísudek, dává smysl a logicky navazuje na větu předchozí. Chybí schopnost prezentovat slovem i písmem. A kdo v dnešním světě není schopen prezentovat a neumí zdůraznit své přednosti, jen těžko může obstát v náročné mezinárodní konkurenci. Mnoha absolventům chybí také praktické dovednosti. Ve svém prvním zaměstnání se tak často velmi těžce vyrovnávají s nástrahami reálného světa.

Zájem ze strany medií

Také mám pocit, že určitý dluh vůči školství mají i česká média. Jejich obrovského vlivu na veřejnost by se mělo využít daleko více k všeobecné osvětě. O školách a školství by se mělo psát nejen v těch případech, kdy školák šikanuje své spolužáky či na vysokých školách hrozí zavedení školného. Pak se totiž stane, že se v dlouhé televizní reportáži dozvíme, že se v malém městě v podhůří zřítila tělocvična základní školy, ale skutečnost, že se v Praze vloni sešlo na tři desítky ministrů školství evropských zemí, zůstane téměř bez povšimnutí. Situace se pomalu lepší, ale veřejnost by si jistě zasloužila více zajímavých a zásadních informací. Samozřejmě ve srozumitelné podobě. Nikdo z nás ale v případě školství ani ničeho jiného kouzelnou moc nadělovat zázraky nemá. A vzhledem k tomu, že Ježíšek zůstane asi také hluchý, tak doufejme, že úplně hluší vůči novým trendům a měnícím se potřebám moderní společnosti nezůstanou ti, kteří mají ve školství nějaký vliv a rozhodovací pravomoc.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče