"Čistá voda pro Evropu" dostala další šanci

16. září 2002, 00:00 - Petr Havel, nezávislý publicista
16. září 2002, 00:00

Povodeň opět ukázala, že musíme rychle obnovit schopnost krajiny zadržovat vodu Evropská unie je připravena pomoci České republice s náklady na zvýšení retenční schopnosti země. Následky povodní mohly být menší. Tuzemská agrární lobby ale dlouhá léta brání změnám v přístupu ke krajině.

Povodeň opět ukázala, že musíme rychle obnovit schopnost krajiny zadržovat vodu

Evropská unie je připravena pomoci České republice s náklady na zvýšení retenční schopnosti země. Následky povodní mohly být menší. Tuzemská agrární lobby ale dlouhá léta brání změnám v přístupu ke krajině.

Cíleně udržovaná schopnost krajiny zadržovat vodu a stabilizovaný vodní režim povrchových a podpovrchových vod se podle řady odborníků podílí na minimalizaci klimatických rizik zhruba 30 procenty. Pokud by přitom byly letošní povodně o třetinu méně intenzivní, mohl by patrně v nyní žít pražský Karlín, fungovalo by budějovické Výstaviště a řada obcí by neřešila fatální problémy další budoucnosti svých obyvatel.

Co nás to stálo

Z pohledu peněz je situace ještě výmluvnější. Tři klimatické extrémy za posledních šest let způsobily v ČR ztráty za zhruba 190 miliard (!!!) korun (povodně 1997 zhruba 75 miliard, sucho 1999 zhruba 15 miliard, dosavadní odhad škod z povodní 2002 asi 100 miliard). Minimalizací rizik bychom tedy ušetřili přibližně 65 miliard korun. Podpora státu do rezortu zemědělství od roku 1995 do současné doby přitom přesahuje 80 miliard korun, struktura této podpory však v krajině minimalizaci klimatických rizik prakticky nepodporuje, dokonce v některých případech historicky vytvořená rizika spíše prohlubuje. Suma sumárum - zhruba 150 miliard pryč a problémy před námi. Za takové situace se snad již vyplatí zamyslet se nad tím, zdali by nebylo vhodné cosi změnit. Už i proto, že v rámci Evropské unie, kam ČR velmi brzy vstoupí, se každý stát snaží profilovat s vlastní agrární koncepcí, nějakým způsobem jedinečnou, vycházející z daných přírodních podmínek a pro samotnou EU čitelnou a odůvodnitelnou. Paradoxem je, že Česká republika, aniž by to kdo zdůrazňoval, takovou koncepci má. Nebo alespoň něco jako důvodovou zprávu k takové koncepci. Vznikla zhruba před čtyřmi roky jako plod diskuzí po povodních v roce 1997 ve Výzkumném ústavu zemědělské ekonomiky (VÚZE), její pracovní název je „Vize voda“ nebo projekt „Čistá voda pro Evropu“. Bývalý ministr zemědělství Fencl však uvedenou vizi odmítl - poněkud se totiž nehodí do představy produkční agrární lobby a idejí vysokoprodukčního intenzivního zemědělství, jejichž byl představitelem. Jedním z důsledků jsou zatopené vesnice a města.

Břemeno minulosti

V průběhu minulého století ztratila česká krajina téměř úplně svou retenční schopnost - schopnost zadržovat vodu. „Dnes je to pomalu tak, že když spadne 10 centimetrů srážek, objeví se nám těchto deset centimetrů navíc ve vodách,“ konstatuje ředitel VÚZE Tomáš Doucha. Nynější situace je především odrazem socialistického pojetí zemědělství. Dědictvím minulého režimu (jde zejména o období „gigantománie“ 70. - 80. let) jsou totiž podle studie VÚZE „extrémně rozsáhlé zemědělské pozemky, zbavené přirozených překážek industriálnímu zemědělství, tj. remízků, mokřadů, malých vodních ploch, mezí, polních cest s alejemi stromů“. Riziku vodní a větrné eroze a ztráty humusu v půdě je vystaven značný podíl zemědělské půdy (42 % vodní erozi, 7,5 % větrné erozi). Podíl orné půdy na zemědělské půdě (71,9 %) je mimořádně velký. Velkovýrobní mechanizace navíc působí na vodní režim v krajině spíše kontraproduktivně. „Uvedený a stále převládající způsob využití zemědělské půdy spolu s úsilím o regulaci a napřimování malých vodních toků a zanedbáváním malých vodních ploch (odbahňování rybníků apod.) vede ke značnému snížení retenční schopnosti krajiny, které se mimo jiné významně promítlo do následků povodní v roce 1997 i letos. Zemědělské vodní plochy mají zejména v některých regionech ČR (Třeboňsko, Blatensko, Českomoravská vysočina ad.) mimořádný význam v udržování scenerické hodnoty krajiny, rekreaci a odtud i v rozvoji venkovského cestovního ruchu. Některá zemědělská vodní díla a celkový ráz krajiny mají navíc povahu národního kulturního dědictví (Třeboňsko). Intenzivní velkovýrobní rybníkářství, které se u nás vyvinulo, však výrazně snižuje rekreační hodnotu zemědělských vodních ploch a působí tak v konečných důsledcích proti rozvoji venkovského cestovního ruchu,“ říká ředitel Doucha. Právě rybníkářství by přitom mohlo sehrát (a v minulosti také hrálo) výraznou roli při zadržování vody. Jenže jestliže byla plocha rybníků v ČR ještě před rokem 1933 vyšší než 100 tisíc hektarů, v současné době je to pouhá polovina. Nejde však jen o plochu - rybníky byly dříve hlubší a propustnější - dnes jsou zanesené bahnem. Do odbahňování rybníků se ale v letech 1995 až 2001 investovalo pouze 416 milionů korun, což je jen půl procenta veškerých podpor směřujících do zemědělství.

Kdo dostane peníze?

Česko je rozvodím střední Evropy, ve kterém pramení a ze kterého vytékají vodní toky do tří moří (Severního, Baltického a Černého). Péče o retenční schopnost a o čistotu vodních toků tudíž výrazně ovlivňuje průtok a kvalitu vody ve více zemích Evropy - včetně současných a kandidátských zemí EU. T o dává ČR oprávnění požadovat na unii finanční spoluúčast při projektech minimalizace klimatických rizik a podle bývalého hlavního rezortního vyjednavače podmínek vstupu českého zemědělství do EU Tomáše Zídka i podle Douchy je také Unie k takovým podporám připravena. Právě to ale vadí agrární lobby - jednak by peníze z EU na tyto účely přišly prostřednictvím takzvaných strukturálních fondů, takže by to nebyly ony požadované přímé platby za produkci surovin, a také by příjemci těchto podpor nemuseli být vždy zemědělci. Byli by to prostě ti, kdo budou projekty krajinotvorby skutečně realizovat. A pokud si zemědělci neuvědomí, že tento veřejný zájem a do jisté míry společenskou objednávku mohou zajistit oni, a to za docela lukrativních podmínek, uchopí tento dlouhodobě a reálně dobrý byznys jiná skupina podnikatelů působících na venkově.

Proč tedy právě zemědělství

Podle rezortních statistik je zemědělství spolu s lesnictvím a vodním hospodářstvím absolutně největším uživatelem tuzemské půdy. „Zemědělsky je využíváno 54,2 % celkové rozlohy ČR, celkem 4,277 milionu hektarů. Vodní plochy zaujímají 160 tisíc hektarů, z toho rybníky a ostatní malé zemědělské vodní plochy 51 tisíc. Podíl trvalých travních porostů (TTP) na zemědělské půdě je přitom s ohledem na přírodní a klimatické podmínky neúměrně nízký (28,1 % v porovnání s 35 - 50 % v zemích EU s přibližně stejnými přírodními a klimatickými podmínkami). Způsob zemědělského využití krajiny významně ovlivňuje kvalitu vodní složky životního prostředí a průtok vody v krajině. „Samotné zemědělství (včetně rybářství) přitom přímo ovlivňuje a působí na tzv. zemědělskou („malou“) vodu, tj. rybníky a ostatní malá vodní díla a malé vodní toky. Zemědělství v ČR je navíc jedním z významných plošných i bodových znečišťovatelů spodní i povrchové vody. Zatímco vliv na plošné znečišťování se v posledních 10 letech v zemědělství ČR zmírnil (zejména v důsledku ekonomicky vynuceného snížení spotřeby průmyslových hnojiv z 223 kg č.ž./ha v roce 1989 na 92,2 kg č.ž./ha v roce 2001 a spotřeby přípravků na ochranu rostlin až na 0,98 kg účinných látek/ha v roce 2001), problém bodového znečištění (zejména u nadměrně velkých objektů živočišné výroby, které v zemědělství ČR převládají) zůstává. Získávání pitné vody je tak spojeno se zvýšenými náklady. Podle tzv. nitrátové směrnice EU je proto 42 % zemědělské půdy a 36 % celkové výměry ČR zařazeno do tzv. oblastí citlivých na dusík, se zvýšenými nároky na zemědělské hospodaření ve vztahu k vodnímu prvku životního prostředí,“ uvádí studie VÚZE.

Základní priority „Vize voda“

* zlepšit kvalitu povrchových a spodních vod, které odtékají ze zemědělství k dalšímu užití

* podstatně zvýšit retenční schopnost zemědělských ploch a zemědělské kulturní krajiny, čili přeměnit ornou půdu na trvalé travní porosty, urychlit pozemkové úpravy katastrů se zohledněním požadavků na zadržování vod včetně obnovy malých vodních ploch a mokřadů, řešit stávající meliorační systémy, urychlit revitalizaci zemědělských vodních toků a podstatně rozšířit odbahňování rybníků

* rozšiřovat multifunkční charakter rybníkářství pro zvýšení rekreační hodnoty zemědělských vodních ploch a rozvoj venkovského cestovního ruchu

Tato vize českého zemědělství, které je ryze specifickým přístupem k realizaci Evropského modelu zemědělství v podmínkách ČR, by měla podle Douchy navazovat na podobné pojetí vizí pro lesní a vodní hospodářství tak, aby se dosáhlo synergického efektu.

Člověk svými hospodářskými zásahy výrazně zasáhl do přirozeného vodního koloběhu. Nyní jen bezmocně sleduje, jaké škody napáchal vodní živel.

FOTO: PETR VRABEC

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče