Chytili jsme důchodového býka přímo za rohy

09. října 2006, 00:00 - JAROSLAV SCHEJBAL
09. října 2006, 00:00

JOSÉ PINERA, TVŮRCE CHILSKÉ DŮCHODOVÉ REFORMY:Přeměna penzijního systému v jihoamerickém Chile se mnohým stala vzorem. Jejím autorem je chilský ekonom José Pin~era, který minulý týden zavítal na krátkou návštěvu Prahy.* Proslavil jste se jako hlavní architekt zřejmě nejradikálnější reformy penzí na světě.

JOSÉ PINERA, TVŮRCE CHILSKÉ DŮCHODOVÉ REFORMY:

Přeměna penzijního systému v jihoamerickém Chile se mnohým stala vzorem. Jejím autorem je chilský ekonom José Pin~era, který minulý týden zavítal na krátkou návštěvu Prahy.

Proslavil jste se jako hlavní architekt zřejmě nejradikálnější reformy penzí na světě. Jak s odstupem času tuto změnu hodnotíte? Jako obrovský úspěch. Průměrná výnosnost důchodového systému založeného na kapitálovém spoření činí za pětadvacet let jeho existence v průměru deset procent ročně. Upozorňuji, že jde o výnosy očištěné o inflaci. Lidé zatím nepřišli ani o jedno peso, systém je totiž neuvěřitelně bezpečný. Reforma zlepšila fungování kapitálového i pracovního trhu a zdvojnásobila ekonomický růst. Aktiva penzijních fondů tvoří neuvěřitelných šedesát procent hrubého národního produktu Chile. Podařilo se také snížit chudobu z 45 procent na pětinu z populace. Jak se přihodilo, že takto radikální reformu provedlo právě Chile? Začalo to v roce 1956, kdy naše univerzita v Santiagu de Chile začala spolupracovat s univerzitou v Chicagu. Díky tomu vznikla v Chile skupina liberálních ekonomů, nazývaných Chicago Boys („chlapci z Chicaga“). Poté, co se chilská ekonomika dostala v polovině sedmdesátých let do velkých problémů, sáhl generál Pinochet právě po této skupině ekonomů, mezi které jsem patřil i já. Přemýšleli jsme, jak reformy provést a rozhodli se chytit býka přímo za jeho rohy. To znamená, že jsme usoudili, že žádné částečné a nekomplexní změny systému nemají šanci na úspěch. SVĚTEM OBCHÁZÍ BISMARCKOVO STRAŠIDLO V mnoha zemích Evropské unie se nyní diskutuje způsob reformy současného důchodového systému. Nezdá se však, že by se někdo odhodlal k tak radikální reformě jako u vás. Nebyl váš přístup přece jenom až přehnaně liberální? Průběžný systém se dá označit za strašidlo, které obchází světem. Měli bychom se tohoto strašidla co nejdříve zbavit. Hlavní vadou tohoto systému je, že zničil přímou vazbu mezi příspěvky do systému a vyplácenými důchody. Dalšími faktory, které způsobily, že se tento systém řítí do propasti, jsou stárnutí populace a zvyšující se věk dožití. Velkou výhodou našeho systému naopak je, že každý pojištěnec může prostřednictvím počítačového terminálu zjistit, kolik peněž je aktuálně na jeho účtu, jaký bude jeho důchod či kolik musí spořit, aby získal požadovaný příjem ve stáří. Je prostě více vtažen do ekonomického dění. Co je pilířem vaší reformy? Základem našeho penzijního systému jsou osobní účty u soukromých penzijních fondů, kam zaměstnanci odvádějí deset procent mzdy. Tyto účty zcela nahradily v roce 1981 průběžný systém. Stát však garantuje důchodcům minimální důchod, když na něj z nějakého důvodu nedosáhnou. Toto lze nazvat druhým pilířem, a třetím je potom dobrovolné pojištění na důchod. Chilští občané, kromě těch, kteří právě vstupovali do systému, si mohli vybrat, zda zůstanou u průběžného pilíře, či zda budou spořit na svůj privátní účet. Z nich se 95 procent rozhodlo pro privátní účet. Ti, kteří zůstali u starého systému, však o důchod nepřijdou. Bude jim vyplacen ve slíbené výši. Přiznáváte, že soukromý kapitálový pilíř je hlavní částí chilského systému. K tomu se však řada zemí a mezi nimi i Česká republika staví velmi skepticky. Uvažuje se o vícepilířovém systému, ne však založeném na kapitálovém pojištění.

Tyto země se velmi mýlí, stejně jako v mnoha dalších věcech. Evropskou ideou je stát blahobytu, a ta pochází od muže jménem Otto von Bismarck. A ten se v životě zasloužil pouze o dvě věci - první byly války, druhou sociální stát. Obě tyto věci mají velmi negativní důsledky.

Není však minimální důchod, který garantujete penzistům, příliš nízký? Minimální důchod je přibližně 200 amerických dolarů. To se může zdát někomu málo, ale když to porovnáte s produktem na hlavu v Chile, tak je to dost. Chile má domácí produkt na obyvatele asi pět tisíc dolarů, Evropská unie 35 tisíc. Kdyby v Unii tvořil minimální důchod stejnou část domácího produktu, pak by tento důchod činil 1400 dolarů. Zdá se vám to málo? Myslím, že minimální důchod je u nás velmi štědrý vzhledem k tomu, jakého dosahujeme příjmu na hlavu. Skutečně nemohou střadatelé přijít o velkou část peněz? Tato otázka přijde občanům Česka jako zásadní, protože mají neblahé zkušenosti s tunelováním bank a podniků v průběhu transformace. Lidé o peníze nepřijdou, což dokazuje naše více než pětadvacetiletá zkušenost. Vněkterých letech byla sice výnosnost nízká, někdy dokonce i záporná, nejhorší výsledek byl minus tři. Celkově je však návratnost prostředků výrazně kladná, přibližně deset procent, jak už jsem zmínil. Peníze pojištěnců jsou v bezpečí, protože jsou striktně odděleny od kapitálu společnosti, která tyto prostředky pojištěnců pouze spravuje, ale nevlastní. Správcovská společnost zkrachovat může, ale to neohrozí peníze pojištěnců. To je velký rozdíl oproti bankám, kde peníze odděleny nejsou. NENÍ DŮLEŽITÉ, KDO JE U MOCI Jakým způsobem jsou soukromé penzijní společnosti regulovány?

Jejich počet není omezen. Fondy musí získat licenci, ale to není tak složité. Jde jenom o to, aby ji nedostal například nějaký kolumbijský drogový kartel. Jinak je vstup v podstatě volný. Nejdůležitější věcí je konkurence mezi těmito fondy, kdy pojištěnec, pokud není spokojen, může změnit penzijní společnost. To vede k vyšším výnosům, lepším službách pro zákazníky a nižším poplatkům.

Je nějak omezeno, kam může fond peníze investovat? Říkám tomu inteligentní regulace. Fondy mohou umístit prostředky pouze tam, kde to je bezpečné, tedy do takových společností či cenných papírů, které mají určitý rating.

Jak Chile financovalo výpadek v průběžném systému, který vznikl tím, že většina lidí přešla do systému založeném na privátních fondech?

Vydali jsme vládní obligace, zavedli jsme dočasnou transformační daň, která postupně klesla na nulu, privatizovali státní majetek a omezili zbytečné vládní výdaje.

Od roku 1988 jsou v Chile u moci středolevé vlády. Proč tak dlouho? A jak je tedy vůbec možné, že vliv státu je v Chile tak malý?

Mně je celkem jedno, že jsou u moci socialisté, protože přesto máme celkově velmi protržní politiku. I socialisté totiž zjistili, že tato politika přinesla Chile vyšší růst a snížila chudobu, tak proč by ji měnili.

CHCI VYŘEŠIT VÁŠ PROBLÉM Přijel jste do Prahy převzít výroční cenu Liberálního institutu za přínos k rozvoji liberálního myšlení. Je to vaše první návštěva České republiky?

Byl jsem tu již asi před deseti lety. Chtěl jsem vidět proměnu Česka ve svobodnou zemi na vlastní oči. Jsem velmi okouzlen historií a památkami Prahy. Velmi mě také oslovila vaše kultura a láska k muzice, protože já mám hudbu velice rád. Procházel jsem se po Praze a viděl jsem spousty plakátů, které lákaly na koncerty Bacha, Mozarta nebo Vivaldiho, a musel jsem je samozřejmě všechny navštívit. Protože miluji literaturu, četl jsem také všechny knihy od Václava Havla. Především mě však zasáhla jeho myšlenka, že není možné očekávat výsledky svého snažení hned na druhý den. Potom, co zasadíte semínko, musíte o něj s láskou pečovat. Nevíte však, zda se ze semínka stane rostlina a kdy ta potom rozkvete a vy budete mít květinu. Musíte být trpěliví. Líbí se mi také liberální přístup k ekonomice vašeho prezidenta Václava Klause. Co se vám na Česku naopak nelíbí? Jedinou věcí, která se mi nelíbí je, že jste zatím neprovedli skutečnou důchodovou reformu, takovou, jakou jsme provedli my již před mnoha lety. Jsem překvapen, že země, která byla lídrem mezi postkomunistickými zeměmi v tolika liberálních reformách, především tedy na začátku devadesátých let, nepřistoupila také k potřebné změně důchodového systému. Chilskou reformou se naopak před nedávnem inspirovalo Slovensko. Také Polsko, Maďarsko, Chorvatsko, Kazachstán, Litva přistoupily k reformě, ale ne Česko. Proto jsem tady, abych vám pomohl vyřešit tento „malý“ problém. Setkal jste se také s představiteli české vlády?

V rámci této návštevy ne. Přijel jsem pouze zasadit to semínko. Snad se podaří moje myšlenky rozšířit na veřejnost. Až poté bude prostor o tom diskutovat s vládou.

VŠE O CHILSKÉ REFORMĚ Vyčerpávající informace o chilské důchodové reformě naleznete na stránkách Mezinárodního centra pro penzijní reformu -www.pensionreform.org, jehož je José Pin~era prezidentem. Web obsahuje informace i o dalších reformách penzí po celém světě. |JOSÉ PINERA**Narodil se v roce 1948 v Santiagu de Chile. Je svobodný a má dva syny. Jako chilský ministr práce a sociálních věcí (1978 až 1980) byl odpovědný především za zavedení plně fondového penzijního systému, ale také například za otevření zdravotnictví soukromému sektoru. Vystudoval Univerzitu v Santiagu a poté získal tituly Master a Ph. D. v ekonomii na Harvardské univerzitě.|

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče