Chyť mě, když to dokážeš

24. května 2012, 16:11 - Kristýna Balajová
24. května 2012, 16:11

Základ majetku odborů tvoří asi tři miliardy korun sdružené v Majetkové, správní a delimitační unii odborových svazů. Díky tomu se těší velké nezávislosti na státu i zaměstnavatelích

Odborářům se minulý čtvrtek podařilo na protest proti vládním reformám zastavit dopravu na železnici i v některých městech. Nyní se připravují se plány, jak napříště neposlušné odbory, jejichž akce způsobila milionové ztráty, udržet na uzdě.

Do půl roku chce vláda předložit návrh zákona o minimální službě. Ten by zaručil omezené fungování dopravy a nejdůležitějších služeb i během stávky. Jsou tu také snahy dostat se na kobylku odborářskému hospodaření. Členské příspěvky odborářů už brzy přestanou být položkou odečitatelnou od základu daně. Mluví se také o dalších desítkách milionů ze státního rozpočtu, k nimž by prý odboráři napříště už neměli mít přístup. Ve skutečnosti jsou ale možnosti vládnoucích stran ovlivnit příjmy odborů jen velice omezené. Odborové základní organizace a centrály totiž od státu nemají téměř nic a ani to nepotřebují. Kromě členských příspěvků vlastní stále hodnotné majetky, převážně zděděné po Revolučním odborovém hnutí (ROH), ale také získané vlastním podnikáním.

Část dědictví zachráněna

Základ odborářského majetku je soustředěn v Majetkové, správní a delimitační unii odborových svazů (MSDU OS). Přestože v unii po roce 1994 zůstala jen část bývalého odborářského majetku a zbytek byl za ne zcela jasných okolností nevýhodně prodán společnosti Cimex, její hodnota je stále úctyhodná. Převážně nemovitý majetek, který unie spravuje a zisky rozděluje dvaceti podílnickým odborovým svazům, má podle odhadu odborářských předáků hodnotu zhruba tři miliardy korun. Přesná čísla je ale téměř nemožné získat, protože MSDU OS byla v roce 1990 založena jako pouhé občanské sdružení, které ze zákona nemusí zveřejňovat žádné informace o svém hospodaření ani složení svých statutárních orgánů. Navíc vedení unie tvrdí, že aktuální hodnotu nemovitostí samo nezná. „Současný stav nelze sdělit, neboť ocenění veškerého majetku není aktuální,“ napsal týdeníku Euro Petr Pech, místopředseda představenstva MSDU OS.

Podle odhadů patří unii kolem třiceti rekreačních areálů se zhruba sedmdesátkou větších objektů, dvanáct domů odborových služeb v několika městech a také desítky hektarů pozemků. Mezi její významné nemovitosti se řadí pražský hotel Imperial, který nedávno nákladně rekonstruovala, pražská funkcionalistická „kachlíkárna“ neboli Dům odborových svazů, pražský hotel Olšanka či čtyřpatrový dům na pražské Francouzské ulici, kde bývala Ústřední škola ROH.

Původně se počítalo s tím, že MSDU OS zděděný majetek postupně převede na jednotlivé odborové svazy. To se ale nakonec nestalo a zřejmě k tomu už ani nedojde. „Bylo by hodně těžké majetek rozdělit podle podílů jednotlivých spoluvlastníků. Museli bychom všechno prodat. A pokud se rozhodneme, že v případě rekreačních zařízení nebo hotelů je lepší, aby zůstaly v našem vlastnictví a přinášely zisk, je lepší unii zachovat,“ vysvětluje Luboš Pomajbík, předseda Odborového svazu dopravy. Zatímco menší rekreační nemovitosti unie postupně prodává, Imperialu nebo Olšanky se zbavovat nechce.

Výnosy z pronájmů a prodejů se rozdělují podle velikosti podílu odborovým svazům, které je nezřídka investují dál v rámci svých vlastních podnikatelských aktivit. Nejvýznamnější, téměř třicetiprocentní podíl má v MSDU OS největší odborový svaz OS Kovo, zhruba deseti procenty se na majetku unie podílí Odborový svaz Stavba a Odborový svaz pracovníků hornictví, geologie a naftového průmyslu. Dále asi čtyřprocentní podíl připadá na OS energetiků a chemie ECHO a také na OS státních orgánů a organizací. Podíly zbývajících patnácti členů nejsou známy.

O majetku nemluvíme

Kromě nemovitostí unie, která dědila pouze po socialistické odborové centrále, jsou tu ještě majetky jednotlivých odborových svazů a základních organizací. Podobně jako v případě podílů v MSDU OS tu ale panuje značná nerovnost: některé svazy či organizace jsou vyloženě bohaté, jiné úplně jsou nemajetné a žijí čistě z členských příspěvků. Odboráři tvrdí, že žít pouze z příspěvků je možné, a to zatím i za situace, kdy se počet členů setrvale snižuje. Majetek nicméně odborům umožňuje zajišťovat svým členům služby, na které by se jinak nedostalo. „Kdybychom měli rozpočet jen z příspěvků, museli bychom osekat servis pro členy, jako je třeba právní poradenství,“ říká Pomajbík.

Zatímco Odborový svaz dopravy, kterému Pomajbík šéfuje, z majetku generuje zhruba desetinu svých příjmů, jiné svazy jsou na tom podstatně lépe. To se týká například Odborového sdružení železničářů (OSŽ), zmíněného největšího odborového svazu OS Kovo nebo OS pracovníků hornictví, geologie a naftového průmyslu. Svazy coby občanská sdružení zpravidla využívají svého práva nezveřejňovat informace o svém hospodaření a vůči médiím jsou v tomto směru velmi nesdílné. Přesto je známo, že OSŽ vlastní hotel Oddech v Peci pod Sněžkou a také poloviční podíl v železničářské cestovní kanceláři ČD Travel. Podle jeho bývalého předsedy Jaromíra Duška činilo jmění OSŽ v roce 2007 zhruba půl miliardy korun.

Ještě těžší je zjistit cokoliv o hospodaření gigantu OS Kovo, který sdružuje například odboráře Vítkovic, Škody Auto nebo skupiny Arcelor Mittal. Jeho předseda Josef Středula ochotně mluví o úbytku členů v důsledku krize, nicméně když dojde na majetek, je neoblomný. „O tom se s vámi bavit nebudu. Nebylo by od nás nejchytřejší sdělovat takové informace zaměstnavatelům, aby si mohli spočítat, jak dlouho vydržíme stávkovat,“ říká s tím, že organizace stávky s sebou nese nemalé náklady. Dá se nicméně zjistit, že OS KOVO je majoritním spoluvlastníkem největšího krkonošského hotelu Arnika. Má také podíl na vlastnictví panelového domu v Praze na Černém Mostě a patří mu Národní dům na pražském Smíchově.

Jiný přístup má jen předseda hornického svazu Jan Sábel. „Osobně si myslím, že je dobré o našem hospodaření otevřeně mluvit. My získáváme z majetku kolem osmdesáti procent všech příjmů. Členské příspěvky jsou u nás jen symbolické ve výši jedné koruny měsíčně,“ vysvětluje. A dodává, že příspěvky od státu mají odbory pouze na svazové inspektory, kteří státu pomáhají s kontrolami bezpečnosti práce v podnicích. Kdyby stát svoji podporu stáhl, musel by podle odborů kontrolu stejně zajistit jiným způsobem, což by přineslo pouze náklady navíc. Odboroví předáci si nic nedělají ani z plánů ministerstva financí na zrušení odečtu příspěvků od základu daně. Názor dotázaných odborářů se neliší od komentáře Luboše Pomajbíka z OS dopravy: „Zpravidla se jedná o jedno procento z čisté mzdy, tedy částku kolem dvou až tří tisíc korun ročně. Je to marginálie, která podle mne většinu lidí od členství v odborech neodradí.“

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče