Chybí nám pravicové vedení

04. prosince 2006, 00:00 - PETR HAVEL
04. prosince 2006, 00:00

STANISLAV NĚMEC, PŘEDSEDA ASOCIACE SOUKROMÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ:Tuzemské zemědělství se stále nezbavilo zátěže po minulém režimu. Pojetí lidovců sázelo na rovný přístup, ať už jde o velké družstvo, či malého rolníka. Sociální demokracie zase chtěla všechno regulovat. "Teď je potřeba pravicovou politiku", míní Stanislav Němec.

STANISLAV NĚMEC, PŘEDSEDA ASOCIACE SOUKROMÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ: Tuzemské zemědělství se stále nezbavilo zátěže po minulém režimu. Pojetí lidovců sázelo na rovný přístup, ať už jde o velké družstvo, či malého rolníka. Sociální demokracie zase chtěla všechno regulovat. „Teď je potřeba pravicovou politiku“, míní Stanislav Němec. Zemědělci jsou ve společnosti vnímáni především jako profese, která si neustále stěžuje na nedostatek peněz. Je tohle ale skutečně největším problémem zemědělství?

Největší problémy vyplývají z přetrvávajícího dědictví předlistopadového socialistického zemědělství. To bohužel zatížilo rezort hlubokými změnami. Například malé a střední podniky, které jsou všude označovány za páteř ekonomiky, jsou v našem zemědělství vnímány jako nenormální. Hlavním problémem tedy nejsou peníze, ale potřeba zásadní restrukturalizace, což je ovšem začarovaný kruh, jehož rozetnutí je dnes již navýsost politická záležitost.

Nebylo tedy možné přikročit ke změnám dříve?

Bohužel, v zemědělství nebyl po listopadu nikdy dostatek politické vůle, aby se něco změnilo. Je to strašné klišé, ale je to pravda.

Může to být i tím, že rezort zemědělství neměl, snad jako jediný v polistopadovém období, prakticky nikdy pravicové nebo liberální vedení?

Určitě ano, tady se stále přistupovalo na model, že jsme takzvaně všichni na stejné lodi a máme stejnou startovní čáru, což je myšlenka, s níž přišel ministr Josef Lux. Od této teze se pak odvíjela celá zemědělská politika, nejenom dotační, ale byla tomu uzpůsobena všechna rozhodnutí, která se vztahovala k zemědělským podnikům. Jenže to byla naprostá fikce! O rovné startovací čáře přece nemůžeme mluvit. Na straně jedné stály bývalé socialistické podniky se zajištěným financováním, vybavením, zázemím a kontakty. A na druhé straně stál na stejné čáře soukromý zemědělec, na kterého se všichni koukali skrz prsty, který startoval do podnikání v řadě případů s traktory vytaženými z kopřiv, v ruinách restitucí navráceného rodového statku.

Přesto se ale soukromí zemědělci prosadili.

Ano, a je to skoro zázrak. Dnes hospodaří soukromníci v Česku zhruba na 25 procentech půdy a z ekonomického hlediska se jim podařilo dotáhnout se na ty, kteří před nimi měli náskok ne jedné, ale několika koňských délek. V některých parametrech, například v podílu obhospodařované půdy na hlavu, jsou dokonce před nimi. Bohužel se ale soukromé zemědělství neprosadilo z hlediska vlivu na tvorbu zemědělské politiky, která je stále založena na množství vyprodukovaných zemědělských surovin, soběstačnosti, bilanci zahraničního obchodu, čili pouze na ekonomických kategoriích. Prakticky se nepřihlíží k tomu, že zemědělství má také nějaké sociální funkce, spoluvytváří krajinu a zabezpečuje veřejné služby.

Kdo to může změnit? Dosud nikdo pořádně neuchopil politický potenciál, který na venkově a v zemědělství bezesporu existuje. Myslím si, že by zejména pravicové politiky mělo zajímat, jestli bude na venkově spíš více soukromých podnikatelů, nejen zemědělců, ale i živnostníků, anebo spíše více zaměstnanců nějakého servisního podniku. Přestože fakticky mohou dělat totéž, tak úplně jinak uvažují, jinak se rozhodují a ve finále tyhle dva typy lidí úplně jinak volí. Takže není zemědělec jako zemědělec? Je samozřejmě velký rozdíl mezi zemědělcem - podnikatelem a zemědělcem - zaměstnancem zemědělského podniku. A veřejnost by si to měla uvědomit. To souvisí i v současnosti se zdeformovaným pojmem sedlák, který správně přísluší jen soukromému zemědělci. Například předseda družstva je také zemědělec, ale není sedlák -tenhle rozdíl ale společnost nevnímá, ačkoli je zásadní. Ta deformace pojmů je v zemědělství dost častá - v řadě zákonů má například větší váhu nájemní právo než právo vlastnické, což společnost asi moc nevnímá, ačkoli je to logický paradox. Je to jedna z největších brzd rozvoje zemědělského podnikání. Mnozí sedláci by chtěli expandovat, rozšířit svá hospodářství, ale buď se ke koupi půdy vůbec nedostanou, nebo si nějaký pozemek koupí, ale nemohou s ním nakládat, protože k němu nemají přístup. Což je jeden z příkladů deformovaného vnímání toho, co je normální a co nenormální. V naší zemi se prostě považuje za normální, že někdo užívá cizí majetek a není s tím možné hnout. Současná ministryně zemědělství Milena Vicenová nicméně několikrát prohlásila, že tento problém hodlá řešit. Cítíte, i po té krátké době, rozdíl v přístupu současného vedení rezortu oproti minulosti? Samozřejmě cítíme, a to nejen v rovině přístupu k řešení problémů rezortu, ale i v kvalifoto: tativně vyšším obecně lidském přístupu. Nové vedení to přitom vůbec nemá jednoduché - na ministerstvu zemědělství je totiž stále obrovské množství úředníků, kteří tam pracují dlouhou dobu a v současné době - obrazně řečeno - sypou písek do koleček. A dlouhodobá politická nestabilita těmto lidem jen nahrává. Je ostatně symbolické, že v kabinetu ministra zemědělství visí 17 let po listopadu portréty ministrů zemědělství od roku 1918, včetně ministrů z bolševické éry, tedy příslušníků zákonem prohlášené zločinecké organizace. To mě uráží jako občana i jako sedláka, protože tito lidé se na našich předcích podepsali zločineckým způsobem. To je stejné, jako kdyby v sídle prezidenta republiky visel Klement Gottwald. Kam by zemědělství směřovalo, kdyby se do vedení rezortu opět vrátila levice, která jej po řadu předchozích let ovládala? Pokud by obsadil křeslo budoucího ministra zemědělství zástupce levicové strany, zcela určitě by pokračovala konzervace současného nevyhovujícího stavu, který bude generovat další a další problémy rezortu. Základním projevem předchozích levicových vlád byla totiž kromě jiného neustálá snaha něco regulovat, řídit a kontrolovat, a nedávat podnikatelům možnost svobodného rozhodování. Kvůli tomu je zemědělství zatíženo takovou houští byrokracie, že je prakticky nemožné se ve všech současných předpisech a nařízeních orientovat. Tím asi vzniká i prostor pro korupci? Přesně tak, na ministerstvu zemědělství se vytvořila neuvěřitelně provázaná síť korupčních, lobbistických a podnikatelských vazeb, které jednak brání žádoucímu vývoji zemědělství, a jednak deformují rozhodovací procesy. V řadách sociální demokracie ani lidovců navíc při nejlepší vůli nevidím nikoho, kdo by měl nějakou vizi a snahu s problémy v zemědělství pohnout. Čili obsazení rezortu levicí je výrazným nebezpečím pro naše zemědělství, zejména v souvislosti s naším předsednictvím Evropské unii, při kterém by mělo dojít k zásadní diskuzi o potřebných změnách společné zemědělské politiky. Pokud již dnes nepřistoupíme k seriozní diskuzi o tom, jakým směrem se má zemědělství a rozvoj venkova ubírat, tak skončíme v debatách o formálních a kosmetických úpravách současného systému bez toho, abychom skutečně něco někam posunuli. Asociace, které jste předsedou, takovou vizi má? Zejména na základě našich zkušeností z vývoje v zahraničí jsme přesvědčeni, že u nás i v celé Unii chybí jasná představa, co vlastně společnost od zemědělství chce, a co by mělo být konečným stavem. Přitom vnímáme, že evropský daňový poplatník je ochoten dávat peníze do zemědělství, ale ne na to, aby zemědělství produkovalo nadprodukci, ale na zajištění veřejně prospěšných služeb. Nebude problém právě s definicí pojmu veřejná služba? V podstatě je třeba vystavit nějakou společenskou objednávku se zadáním ve smyslu „Neorej na 75 procentech půdy, protože je to nesmysl, neboť zvyšuješ například riziko povodní. Nepěstuj v horách pšenici, protože nebudeš konkurenceschopný a my ti pak musíme připlatit, a zaměř se spíš na něco, co přinese efekt nejen tobě, ale i nám. Pěstuj raději trávu a chovej volně ustájený dobytek, po jehož mase je poptávka a my ti na to ještě přidáme, abys tohle mohl dělat.“ Tak nějak by mohla vypadat objednávka státu a já jsem přesvědčen, že by na tohle zemědělci, a zvláště ti soukromí, reagovali. Jsou ale opravdu schopni takovou objednávku akceptovat po letech akcentu na objemy produkce? Má naše zemědělství tento lidský potenciál? Potenciál tady určitě je, ale musí být otevřen nastavením objednávky a legislativními nástroji. Samozřejmě, změnit se musí i samotní zemědělci - především se musí zbavit přetrvávající sebestřednosti, jímž nositelem je především stará zemědělská lobby, většinou bývalí komunisté, kteří místo aby zpytovali své svědomí za zločiny kolektivizmu, sedí dnes ve vedení Agrární komory ČR amají tu drzost někomu radit a tvrdit, že společnost má povinnost jim pomoci, protože zemědělství je pupkem světa. To ale není pravda. My se musíme smířit s tím, že je nás několik procent, a že musíme produkovat především to, co po nás trh a společnost chce. ING. STANISLAV NĚMEC**

Narodil se v roce 1964. Soukromý zemědělec, pokračovatel rodové tradice jedné z nejstarších tuzemských farmářských rodin. Jeho otec byl posledním soukromým zemědělcem v regionu, než byl rodině v roce 1958 komunisty zabaven majetek. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze (1987), v roce 1990 se stal jedním z představitelů nevládních organizací soukromých zemědělců. Zakladatel současné největší tuzemské organizace soukromníků - Asociace soukromého zemědělství, jejímž prezidentem je od roku 1997. V letech 1998 až 2002 poslanec zvolený za ODS, člen zemědělského výboru.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče