Menu Zavřít

Chybí nám lidi, otevřete!

12. 3. 2007
Autor: Euro.cz

VOLNÝ POHYB PRACOVNÍKŮ Otevírání pracovních trhů starých členských zemí připomíná cukanou jízdu řidiče začátečníka. Loňskou květnovou vlnu liberalizace vystřídalo zarputilé ticho. Na opatrnický postoj politiků doplácejí už i podnikatelé. Německo a Rakousko v čele, v závěsu státy Beneluxu, Dánsko a Francie.

VOLNÝ POHYB PRACOVNÍKŮ Otevírání pracovních trhů starých členských zemí připomíná cukanou jízdu řidiče začátečníka. Loňskou květnovou vlnu liberalizace vystřídalo zarputilé ticho. Na opatrnický postoj politiků doplácejí už i podnikatelé.

Německo a Rakousko v čele, v závěsu státy Beneluxu, Dánsko a Francie. Pokud zbytek Evropy s větším či menším nadšením volný pohyb pracovních sil akceptoval, tak tady „pracanty z východu“ květinami rozhodně nevítají. Výsledkem pak je, že v celé řadě odvětví v těchto státech chybí tisíce šikovných rukou. Nedostatek řemeslníků, sil ve službách nebo vysoce kvalifikovaných odborníků už přitom dospěl do paradoxního stavu, kdy Brusel začíná zvažovat doplnění chybějící síly ze států mimo Evropskou unii.

Už tak značně prořídlou skupinku států s uzavřeným pracovním trhem mělo v posledních dnech opustit také Nizozemsko, kde už zhruba před rokem proběhlo částečné uvolnění bariér pro některá odvětví.

POTŘEBUJEME JE, ALE NECHCEME JE

„Situace na nizozemském trhu práce je taková, že volný pohyb pracovníků z nových členských států je žádoucí,“ jasně se před nedávnem vyjádřil i holandský ministr sociálních věcí Henk van Hoof. Hlavně sektory stavebnictví a zemědělství očekávaly diskutované otevření hranic s optimismem. Ten nezkalily ani ohlašované přísné kontroly proti případnému sociálnímu dumpingu, hlavně v oblasti dodržování minimálních mezd. „Obilí musí být sklizeno, a když to není možné udělat s vlastními lidmi, tak jsou ti ze zahraničí bez diskuzí potřeba,“ staví se proti jakýmkoliv dalším překážkám nizozemské ministerstvo sociálních věcí.

Nadšení případných zájemců o práci však tvrdě narazilo na pár dní starý verdikt tamní Komise pro sociální záležitosti, do jejíž kompetence otevření hranic spadá. Ta se totiž rozhodla celou záležitost nechat k dořešení až nové vládě, která se teprve ustavuje. „Z tohoto důvodu bylo rozhodnutí odloženo a bude se o něm jednat opět za tři měsíce,“ odhaduje délku zdržení Jeannette van Yperen z nizozemské pobočky Eures. Tato organizace zajišťuje poradenské a informační služby zaměstnancům i zaměstnavatelům napříč celou Unií.

Z poměrně vstřícného postoje holandských politiků lze nicméně usuzovat, že v celé situaci jde skutečně pouze o zdržení, nikoliv o snahu ohlašovanou liberalizaci shodit pod stůl.

KDE MÁME BRÁT LIDI? Nedostatek zaměstnanců začíná být problémem i u našich německy mluvících sousedů, kteří se k otevírání svých pracovních trhů staví zdaleka nejstriktněji. Berlín například dlouhodobě hlásí nedostatek IT odborníků. Neobsazených je asi 20 tisíc pracovních míst a ani přísný přistěhovalecký zákon z roku 2005 situaci příliš nepomohl. „Tato potřeba kvalifikovaných lidí ze strany zaměstnavatelů jednoduše nemůže být plně uspokojena počtem odborníků, které produkuje náš vzdělávací systém,“ komentuje akutní potřebu zásadní změny Villi Berchtold, prezident německé IT asociace Bitkom. Také rakouští podnikatelé by rádi zalovili na pracovních trzích okolních zemí, chybí jim hlavně zámečníci, soustružníci, montéři či lakýrníci. Situace je natolik vážná, že generální tajemník rakouského Sdružení průmyslníků Markus Beyrer bije na poplach. Pokud se prý Vídeň neotevře novým členským zemím, hrozí možnost, že všichni schopní a nedostatkoví pracovníci z těchto zemí zamíří spíše do Velké Británie nebo Irska, kde nemusí čelit žádným byrokratickým překážkám. Mínil tím hlavně složitý systém udělování pracovních povolení, kdy žadatelé musí patřit do skupiny takzvaných klíčových povolání, nebo se vejít do stanoveného početního limitu. Vláda vyslyšela jeho volání jen částečně. Podle slov ministra hospodářství Martina Bartensteina vznikne seznam profesí, u kterých by mělo dojít k navýšení kvót. Avšak vzhledem k tomu, že se diskutuje o číslech v řádu stovek, maximálně tisíců pracovníků, bude dosah tohoto kroku spíše omezený. SESTŘIČKY V ČELE

Že otevřít hranice jde a že z toho většinou profitují všichni zúčastnění, by přitom ministr měl vědět už dávno. Vždyť je tomu jen pár týdnů, co si tlak rakouské veřejnosti vynutil plošnou legalizaci pobytu ošetřovatelek z nových členských zemí. Důvody byly jasné, jejich rakouských kolegyň prostě nebyl dostatek a najmutí sil ze zahraničí přišlo nesrovnatelně levněji. Bylo tak veřejným tajemstvím, že v leckteré domácnosti pomáhají starším lidem pomocnice s leckdy velmi nejistou němčinou. Nově je tak tento pracovní sektor v Rakousku zásadním způsobem liberalizován, šanci mají dokonce i zájemci bez odborného vzdělání.

RUMUNŠTÍ DŽEJÁROVÉ Dokonce i Velká Británie, která díky plnému otevření hranic a velmi vstřícnému postoji k pracovníkům z nových členských zemí zažila drtivý příliv hlavně polských migrantů, stále ještě hlásí nějaká volná místa. Šanci tak mají i Rumuni a Bulhaři, kterým Britské království v rámci posledního rozšíření Evropské unie podstatným způsobem přivřelo dveře. „Některé ropné a plynové společnosti působící v Severním moři zvažují zaměstnávání rumunských inženýrů. Tento průmysl má koneckonců dlouhou tradici v doplňování chybějících profesí zahraniční silou,“ říká Janes Strickland, manažer personální firmy Omega Resources. A nejen tyto profese bude jeho společnost vyhledávat prostřednictvím nové pobočky založené přímo v Bukurešti. Podobně jako zbytek Evropy totiž Británie žízní i po nedostatkových zdravotních sestrách nebo silách ve stavebnictví. MAROCKÝ TESAŘ MÍSTO POLSKÉHO INSTALATÉRA? Nedostatek pracovních sil, komplikovaný navíc politicky motivovanými bariérami, se chystá řešit i Brusel. Chybějící vysoce kvalifikovaní pracovníci by mohli do Evropy přicházet z afrických zemí. „Dohoda by předpokládala časově omezená povolení pro pracovníky, kteří by byli vybíráni podle potřeb jednotlivých členských zemí,“ upřesňuje svůj návrh eurokomisař pro oblast spravedlnosti a vnitra Franco Frattini. Tito legální migranti by následně získali volný pohyb v rámci celé Unie. Kvůli otestování celého poněkud kontroverzního návrhu už Evropská komise otevřela kontaktní centrum na Mali. Tento úřad je zaměřen na zprostředkování pracovních povolení pro sezonní dělníky ve stavebnictví a turismu. Možnost legálního pobytu Afričanům nabídlo Španělsko a Francie. Účast na projektu zvažuje i Dánsko, Itálie a Nizozemsko. Může tak dojít k paradoxní situaci, kdy namísto volné cirkulace pracovní síly v rámci Evropy budou prázdná místa složitě obsazována pracovníky z afrických zemí. Viníkem za celý tento zmatek přitom není Brusel, který se za zrušení překážek pro volný pohyb pracovníků v Unii dlouhodobě intenzivně zasazuje. Na vině jsou spíše národní vlády se svou přehnanou opatrností a ochranářstvím. NĚKTEŘÍ JDOU PROTI PROUDU To nakonec dobře ilustruje i aktuální ostuda Belgického království. Tamní úředníci totiž po pracovnících z nových členských zemí vyžadují nejen pracovní povolení, ale také pobytová víza, výpis z rejstříku trestů nebo i zdravotní potvrzení. Přestože jde o praktiky naprosto odporující evropskému právu a navíc v celé Evropě dávno zrušené, belgická vláda se k jejich odstranění neodhodlala ani po diplomatických protestech dotčených zemí. Nepomohla dokonce ani žaloba ze strany Evropské komise. Teprve koncem minulého týdne zveřejnila česká ambasáda v Belgii dopis generálního ředitele Úřadu pro cizince Fredda Roosemonta, ve kterém slibuje celou situaci okamžitě napravit a během dvou měsíců změnit příslušné zákony. Podle naší konzulky Alexandry Krusové by tak do budoucna měly plně stačit pas, zdravotní pojištění a zmíněné pracovní povolení. KDE ZŮSTAL ZDRAVÝ ROZUM? Celá situace tak připomíná babylonské zmatení jazyků. Státy, kterým chybí řemeslníci a odborníci řady profesí, blokují hranice pro šikovnou a relativně levnou pracovní sílu z východu. A unijní orgány, které nemohou k odstranění bariér státy nijak přinutit, zase chtějí situaci řešit dovozem lidí z Afriky. Samozřejmě, že vzhledem k nepříznivým demografickým trendům k otevření Unie směrem do třetích zemí stejně nejspíš nakonec dojde, před uvolněním hranic navenek by se ale nejprve měly otevřít brány uvnitř. OMEZENÍ VE STARÝCH ČLENSKÝCH ZEMÍCH PRO ČESKÉ PRACOVNÍKY

* plně otevřené země: Velká Británie, Irsko, Švédsko, Španělsko, Portugalsko, Řecko, Finsko, Itálie

BRAND24

* s výjimkami: Dánsko, země Beneluxu, Francie

* prakticky úplně uzavřené: Německo, Rakousko

  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).