Chudinské čtvrti? K získání nálepky stačí dvacet sociálně vyloučených lidí

02. srpna 2015, 06:17 -
02. srpna 2015, 06:17

Mezi vyloučenými lokalitami jsou i takové, jež byly dříve považovány za normální. Večer jdete spát v „rozvíjejícím se městě mladých“, ráno se probudíte v „sociálně vyloučené lokalitě“. To se stalo obyvatelům městské části Milovice-Mladá ve středních Čechách.

Největší část desetitisícového města se dostala do návrhu oficiální úřední mapy sociálně vyloučených lokalit. Starosta Milovic Milan Pour protestuje. Firma, která mapu tvořila, na tom ale trvá.

Na skutečné kvalitě života v Milovicích se nic nezměnilo. Pověst města ovšem může být důležitá. Třeba když chcete prodat byt nebo refinancovat hypotéku. „Pokud získá část města statut vyloučené lokality a je to veřejně přístupné, určitě se to na cenách nemovitostí projeví,“ říká středočeský odhadce nemovitostí Karel Svoboda.

„I když Milovice jako město fungují normálně, pro kupující by to byla známka rizika. Tipuju, že o nějakých pět procent by ceny klesly,“ říká Svoboda. Ztráty mohou nicméně být větší. Milovice-Mladou označili za sociálně vyloučenou lokalitu výzkumníci z firmy GAC.

Podle jejich analýzy, kterou si za 6,7 milionu korun objednalo ministerstvo práce a sociálních věcí, stoupl počet chudinských míst v Česku od roku 2006 na dvojnásobek. Milovice-Mladá je jen jednou z mnoha nových lokalit. Zažitou představu o vyloučených lokalitách však nesplňuje, přičemž nebude zřejmě jediná.

Analýza totiž mimo jiné uvádí, že dřívější vesměs městská velká ghetta se rozpadla a lidé sociálně vyloučení žijí v menších skupinách mezi ostatními lidmi, bez ostrých hranic. Dřívější definice sociálně vyloučené lokality se přežila.

Dvacet chudých

Kdyby výzkumníci používali stejný pohled na sociálně vyloučené lokality jako v roce 2006, možná by jich o tolik nepřibylo. Ghetta v roce 2006, to byly rozpadlé budovy na kraji města, kde žilo v průměru 271 lidí. Průměrná sociálně vyloučená lokalita v roce 2014 je součástí vesnice nebo města, které si na první pohled ani nevšimnete a kde žije v průměru 188 lidí.

Podle nové definice ale stačí, když na jednom místě bydlí dvacet chudých lidí. „Charakter sociálního vyloučení se dynamicky mění. Sociálně vyloučení lidé se mnohdy nekoncentrují v lokalitách, které by byly prostorově nebo symbolicky ohraničené, často bydlí mezi běžnou populací. Přesto nemají stejný přístup k institucím či jiným statkům jako většinová populace,“ říká Daniela Büchlerová z vládní Agentury pro sociální začleňování. Agentura na analýze s firmou GAC spolupracovala a se závěry souhlasí.

V Milovicích se má jednat o několik bloků panelových domů, kde žije zhruba 180 lidí, kteří vykazují znaky sociálního vyloučení. Zajímavé je už to, že místní si nejsou jistí, které paneláky mohou mít výzkumníci na mysli. Není to tak, že by ve městě byla nějaká vyhlášená „špatná adresa“.

Někteří tipují obecní byty na půli cesty mezi lékárnou a poštou. Nejsou nijak zvlášť oprýskané, ani oddělené, bydlí v nich sice i chudí lidé, ale také běžní nájemníci, kteří mají stálé placené zaměstnání.

Ubytovny, poslední útočiště
Analýza sociálního vyloučení byla publikovaná v květnu. Má sloužit k nasměrování dotací z Evropského sociálního fondu. Stála 6,7 milionu korun z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu. Výzkumníci našli 606 chudinských míst ve 297 městech a 700 ubytoven pro chudé.
Žije v nich zhruba 100 tisíc sociálně vyloučených lidí. V sociálně vyloučených lokalitách bydlí většinou lidé silně zadlužení, se základním vzděláním, bez práce. Nezaměstnaných je v chudinských místech 80 až 85 procent lidí, někteří z nich pracují načerno bez pracovní smlouvy. Mezi sociálně vyloučenými obyvateli je velký podíl Romů, zhruba čtvrtina chudinských lokalit je čistě romská, na druhou stranu ve čtvrtině lokalit žije méně než 50 procent Romů.
Sociální vyloučení podle výzkumu přestává mít městský charakter, lidé se stěhují i do odlehlých obcí s horší infrastrukturou. Analýza také uvádí, že se zhoršuje situace s bydlením sociálně vyloučených lidí. Kvůli vysokým kaucím a diskriminačnímu přístupu majitelů běžných nemovitostí k Romům nemohou sehnat normální nájemní bydlení, stále víc jich končí na ubytovnách.
V roce 2008 bydlelo na ubytovnách zhruba 11 tisíc lidí, kteří pobírali sociální dávku v hmotné nouzi: doplatek na bydlení. V roce 2014 jich v ubytovnách bylo už 47,5 tisíce. U většiny z nich jsou to pokoje bez vlastního sociálního zařízení a kuchyně, ubytovny jsou většinou soukromé a platí se v nich nejčastěji tři až čtyři tisíce za osobu měsíčně plus poplatky za služby.

Sociální vyloučení analýza posuzuje podle pěti primárních ukazatelů: vyloučení z trhu práce, kontakt se sociálním okolím, tedy jestli je místo vyčleněné z obce, přístup k veřejným službám, jako je škola nebo lékař, předluženost a další osobní problémy, účast na politickém rozhodování včetně volební účasti.

Minimálně dva z těchto ukazatelů jsou v případě Milovic zpochybnitelné, místo má dobrou nabídku služeb, problémem není ani kontakt s okolím.

„Sociální vyloučení, to neznamená jen prostorové vyloučení, znamená to i to, že lidé jsou uzavřeni ve své komunitě, mají menší vazby mimo ni. V našem popisu lokality v Milovicích je uvedeno, že je tu dobrá infrastruktura, ten aspekt je tam zmíněn,“ brání analýzu její hlavní autor Karel Čada z GAC.

Dlouhodobý boj o pověst

Milovice, nejmladší české město, o svou pověst bojují dlouhodobě. Jako bývalé vojenské město jsou často vzpomínány jako sídliště ruských vojáků.

Jakmile se milovičtí radní dozvěděli, že by jejich městská část měla být v mapě sociálně vyloučených lokalit, vyzvali starostu Milana Poura, aby se to pokusil zvrátit.

Ten také obratem poslal na ministerstvo práce a sociálních věcí žádost o revizi dokumentu. Reakci zatím nedostal. Kontaktuje teď další obce, ve kterých výzkumníci našli sociálně vyloučenou lokalitu. „Lze se domnívat, že uměle vytvořená sociálně vyloučená lokalita v Milovicích nebude v analýze jediná,“ myslí si Pour.

Nanicovaté dotace

Jenže GAC si stojí za svým. Podle Čady vyplynulo zařazení Milovic z průzkumu přímo na místě. „Chápu, že někteří lidé z toho mohou mít nepříjemné pocity, když se jejich čtvrť označí jako vyloučená lokalita. Jsou to ale místa, kde organizace zaměřené na pomoc sociálně vyloučeným mohou snáz žádat o peníze z dotací,“ vysvětluje Čada.

Podle Poura ale žádné dotace nevyváží ostatní dopady. „Je tu mnoho mladých lidí, kteří tu investují do bydlení. Obáváme se odlivu podnikatelských investic, které město potřebuje, a toho, že se budou snižovat ceny pozemků a nemovitostí,“ říká Pour.

Nepopírá, že v Milovicích žijí i lidé postižení chudobou a sociálním vyloučením, město prý podporuje neziskové organizace, které s nimi pracují. „Rozladilo nás ale, že má být kvůli 180 sociálně vyloučeným lidem označena jako sociálně vyloučená lokalita celá městská část, ve které žije zhruba pět tisíc obyvatel,“ uvedl Pour.

Jenže označení celé městské části má podle Čady svůj důvod. Je to ochrana lidí, kteří ve vyloučené lokalitě žijí. Kdyby je analýza příliš přesně identifikovala, mohla by ohrozit jejich bezpečnost, mohli by se stát terčem útoků.


Čtěte také:

V Česku je už více než 600 ghett, jejich počet se za devět let zdvojnásobil

V Česku přibývá ghett. Situace nejchudších se nelepší

Výsledky v sociálně vyloučených lokalitách se místy vymykají průměrům

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče