Chudáci to zaplatí

20. ledna 2010, 11:57 - Mgr. Pavel Pokorný
20. ledna 2010, 11:57

Případy Haiti a obětí apartheidu ukazují, že domoci se odškodnění na mocných...

Celý podtitul: Případy Haiti a obětí apartheidu ukazují, že domoci se odškodnění na mocných je téměř nemožné

Přírodní katastrofou postižené Haiti potřebuje pomoc všeho druhu i spoustu peněz na rekonstrukci zdevastovaného ostrova. Dostává obojí. Nejchudší země západní polokoule však potřebuje mnohem víc, aby se vzpamatovala z nejhoršího. Jedna možnost by tu byla – získat od Francie, někdejšího koloniálního vládce, reparace ve výši zhruba 22 miliard dolarů. Taková částka by určitě měla na haitskou ekonomiku pozitivní vliv, i když zemi dominuje obchod s drogami či korupce a o Haiťanech se říká, že práci moc nedají. Věc má zásadní háček: Francie více než aktuální drobné platit nechce.

Odškodnění za odškodnění

Za co Haiti žádá náhradu? Francie kolonizovala karibský ostrov v 17. století a přivezla tam africké otroky na práci na třtinových polích a kávových plantážích. Otroci se vzbouřili, zabili nebo vyhnali francouzské pány a Haiti roku 1804 vyhlásilo nezávislost. To Francouzi nemohli nechat jen tak a uvalili na haitské zboží embargo. V roce 1825 nakonec Haiti výměnou za uvolnění francouzské blokády přistoupilo na to, že svému uzurpátorovi zaplatí 150 milionů tehdejších franků jako kompenzaci za ztrátu kolonie (v roce 1838 byla částka snížena na 90 milionů franků). Částka to byla ničivá, protože pětinásobně převyšovala tehdejší roční haitský příjem z exportu.
„Nedosti na tom, že jsme se museli chopit v boji za nezávislost zbraní,“ napsal haitský romanopisec Jean Métellus. „Navíc jsme za ni zaplatili vysokoucenu.“ Ještě v roce 1915 splácela haitská vláda francouzským a americkým bankám dluhovou službu představující 80 procent jejích příjmů. V roce 1947 Haiti sice dluh konečně splatilo, mělo však před sebou jen desetiletí diktatur, převratů a chudoby.
V dubnu 2003 vystavil tehdejší haitský prezident Jean-Bertrand Aristide Francii účet – přesně na 21,685135571 miliardy dolarů a 48 centů (90 milionů franků bylo přepočteno na aktuální kurz dolaru včetně inflace a úroků). Naivní představa, že Paříž vypíše šek a vše bude vyřízeno, se však nenaplnila. Aristida napřesrok vyexpedovali z funkce do afrického exilu a jeho nástupci už na požadavku reparace tolik nelpěli.
Smutnou skutečností je, že Haiťané nikdy moc nevěřili ve zpytování francouzského svědomí ani v návrat dolarů do svých peněženek. Jinak by tam v druhé polovině roku 2003 nekoloval tento vtip: Francie souhlasí, že požadovanou částku uhradí – až na oněch 48 centů. Aristide se zamyslí a řekne: Ale co pak zbude pro lidi?

Účet za apartheid

Zatímco haitská žádost o reparace je stále ve fázi zbožného přání, jiná „reparační“ kauza, jež se týká obětí apartheidu v Jihoafrické republice a nadnárodních firem – má za sebou již několik soudních stání. Po tom posledním v první polovině ledna před federálním soudem na Manhattanu je stále reálné, že americké společnosti Ford, General Motors a IBM a německé Daimler a Rheinmetall Group budou muset zaplatit tučné odškodné. Poškození Jihoafričané po nich požadují finanční reparace až 400 miliard dolarů, protože do roku 1994 zneužívaly represivního rasistického režimu k jejich vykořisťování.
Hromadné žaloby dvou jihoafrických skupin jsou založeny na zákonu USA o nárocích na odškodnění bezpráví páchaného v zahraničí z roku 1789 (Alien Tort Claims Act, ATCA). Ten v roce 1997 úspěšně použili potomci obětí holokaustu ve sporu se švýcarskými bankami a německými společnostmi. A nakonec se dobrali mimosoudního odškodnění ve výši 1,25 miliardy dolarů. V roce 2002 Jihoafričané zažalovali na základě ATCA desítky nadnárodních společností působících v zemi v době apartheidu. V první instanci newyorský federální soudce John Sprizzo žalobu v listopadu 2004 zamítl. Odvolací soud o tři roky později však rozhodl, že je žaloba dle zákona ATCA možná. Po dalším odvolání v květnu 2008 pak Nejvyšší soud USA překvapivě vrátil kauzu do New Yorku.
Loni v dubnu žalované společnosti neuspěly s argumentací, že se jich zákon ATCA netýká, čímž by případ skončil. Soudkyně Shira Scheindlinová však dospěla k průlomovému rozhodnutí, dle nějž by jejich odpovědnost za „podporu a napomáhání mučení, nezákonné zabíjení a apartheid“ měla být přezkoumána. S nástupem prezidenta Jacoba Zumy změnila ke konci loňského roku postoj i vláda v Pretorii a přešla na stranu žalujících.
Uvidíme, zda firmy za své staré hříchy zaplatí. Každopádně je to pravděpodobnější, než že Francie zaplatí reparace těžce zkoušenému ostrovu v Karibiku.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče