Christian Geipel: tkali braši textil v Aši

Robert Šimek 03. dubna 2009, 00:00
03. dubna 2009, 00:00

Christian Geipel patřil mezi významné textilní podnikatele Rakouska-Uherska. V západočeské Aši vybudoval velkou tkalcovnu a výrazně se zasloužil o průmyslový rozvoj města. Jeho syn Gustav pak proslul především jako mecenáš a „ašský dobrodinec“.

Město Aš (původně Asch) vzniklo ve druhé polovině 13. století, skutečným centrem regionu se ale stalo až o několik desetiletí později. V jeho okolí se dobývalo zlato, stříbro i jiné kovy, od 16. století pak začala převládat textilní a barvířská výroba. Vlna a len se zpočátku spřádaly ručně na kolovratech a výroba látek byla zcela v rukou domácích tkalců a pletařů.

Na počátku 19. století pracovalo v Aši již padesát tkalcovských mistrů a přes dvacet punčochářů. Hotové zboží směřovalo nejčastěji do Saska a rychle se zvyšoval i počet obchodníků, kteří textil prodávali ve velkém.

Kolem roku 1806 vznikly ve městě i první přádelny, kterých roku 1828 fungovalo na Ašsku již devět. Opravdový rozvoj textilního průmyslu ale nastal teprve po roce 1864, kdy byla Aš napojena na rakouskou a bavorskou železniční síť. První mechanickou přádelnu ve městě vybudoval Ferdinand Hofmann, kterého pak následovala řada dalších podnikatelů. Byl mezi nimi i Christian Geipel, jehož firma se postupně zařadila k největším v kraji a počátkem 20. století zaměstnávala až 1600 lidí.

Heinrich za Heinricha

S podnikáním začal už Christianův otec Nikolaus, narozený roku 1799 v Aši. Vyučil se obuvníkem a tkalcem a roku 1824 založil ve městě malou dílnu na výrobu bavlněných, polovlněných a polohedvábných přehozů.

V polovině 40. let 19. století přibral za společníky syny Heinricha a Christiana a podnikání se slibně rozvíjelo. Heinrich se zaměřil na technické vedení firmy, zatímco Christian se staral především o prodejní sklady v Praze a ve Vídni.

CHRISTIAN GEIPEL

(1825-1897)

Narodil se 1. října 1825 v Aši v rodině textilního podnikatele Nikolause Geipela. Vyučil se tkalcem a roku 1845 vstoupil jako společník do rodinné firmy. Zasloužil se o modernizaci technického vybavení a zavádění nových výrobků, jakými byly tkanina z česané vlny, lama, vlněné flanely či kašmír. Roku 1876 uvedl do provozu i novou strojní tkalcovnu, která celkovou produkci podniku výrazně zvýšila. Podílel se také na výstavbě barvírny a úpravny. Za zásluhy o průmyslový rozvoj kraje získal císařský Řád Františka Josefa. Zemřel 22. listopadu 1897.

Roku 1849 ovšem Heinrich náhle zemřel a budoucnost podniku byla ohrožena. Nikolaus Geipel proto přizval do firmy příbuzného Heinricha Jägera, čímž vznikla společnost „Geipel & Jäger“. Podnikatelská iniciativa přešla poté plně do rukou syna Christiana a továrna slavila úspěch i na světových výstavách.

Ve jménu pokroku

Christian Geipel se narodil roku 1825. Stejně jako otec se vyučil tkalcem, byl ale mnohem progresivnější a ihned po převzetí podniku se pustil do velkých změn. Zasloužil se o modernizaci technického vybavení firmy a o zavádění nových výrobků, které splňovaly stále se zvyšující nároky spotřebitelů. Zejména se jednalo o takzvanou poil de chèvre (tkaninu z česané vlny) a polovlněné barevné dámské šatovky. Počátkem 50. let 19. století zavedl i výrobu speciální tkaniny lama (z vlny lamy), která se těšila velké oblibě především pro vysokou trvanlivost. Vkusu venkovanů byly pak určeny polohedvábné látky s příměsí tkané leštěné příze a od roku 1868 začala i výroba vlněných flanelů a kašmíru.

V 70. letech 19. století byla mechanizace provozů kompletně dokončena a od roku 1876 fungovala i nově vybudovaná strojní tkalcovna. Hned v následujícím roce pak Heinrich Jäger z podniku vystoupil a veřejným společníkem se stal Geipelův syn Gustav. Firma se zároveň přejmenovala na „Christian Geipel & Sohn“.

Ašský dobrodinec

Christian Geipel, který byl za zásluhy o rozvoj podnikání vyznamenán císařským Řádem Františka Josefa, se na chodu podniku podílel až do roku 1897. Poté pro nemoc z firmy vystoupil a ještě tentýž rok ve věku dvaasedmdesáti let zemřel.

Jeho syn Gustav byl také schopným podnikatelem, po otcově smrti se ale již dále firmě nevěnoval a zaměřil se především na filantropii a politiku. Jeho zásluhy o rozvoj města byly přitom velké. Dvě stě tisíc zlatých věnoval na stavbu plicního sanatoria, stejnou sumu na domov pro staré a nemocné tkalce a celkem šest milionů korun na dostavbu silnic (tyto peníze byly však později zkonfiskovány rakouským státem). Kromě toho zřídil fond na výstavbu gymnázia, věnoval pozemky na vybudování hřiště a zahrady školy, podporoval mužský pěvecký sbor a evangelickému kostelu věnoval obří varhany se 4813 píšťalami.

GUSTAV GEIPEL

(1853-1914)

Syn Christiana Geipela se narodil 21. února 1853 v Aši. Od roku 1877 byl společníkem rodinné firmy, po otcově smrti ale s podnikáním přestal a začal se věnovat veřejnému životu. Dvě stě tisíc zlatých dal na stavbu plicního sanatoria, stejnou sumu na domov pro přestárlé tkalce a šesti miliony zlatých přispěl městu na rozvoj infrastruktury. Za tyto činy získal přezdívku „ašský dobrodinec“. Byl prezidentem Prvního plzeňského akciového pivovaru a věnoval se i komunální politice. Zemřel 14. července 1914.

Za všechny tyto činy si vysloužil přezdívku „ašský dobrodinec“ a roku 1924, deset let po smrti, mu ve městě slavnostně odhalili pomník. Jeho zbytky je dodnes možné najít na západním okraji Aše v Okružní ulici.

Konec Ohary

O chod rodinné firmy se mezitím staral Gustavův mladší bratr Christian, který vystudoval obchodní školu v Lipsku a praxi získal v anglických a francouzských textilkách. Do podniku vstoupil roku 1885 a spoluvlastníkem se stal o pět let později. Jeho potomci založili roku 1934 filiální továrnu v Rakousku, v níž po druhé světové válce pokračovali v podnikání. Ašská centrála byla totiž hned roku 1945 znárodněna a stala se součástí Textilany Liberec. Od roku 1965 se podnik nazýval „Textilana, závod Ohara“ a toto označení mu vydrželo dalších třicet let.

Sortiment vlněných a polovlněných látek zůstal také beze změn, po roce 1989 ale již zastaralé provozy přestávaly stačit stále se zvyšující asijské konkurenci a podnik se propadl do ztráty. Výroba byla ještě koncem 90. let přesunuta do Liberce a historie ašského závodu se tím po více než sto padesáti letech uzavřela. Tradici slavné firmy Christian Geipel & Sohn tak dnes připomíná už jen rozsáhlý soubor vzorkovnic, které vlastní Ašské muzeum, a mohutná budova bývalé tkalcovny na jihozápadním okraji města.

Čekání na vraždu Pavel Páral

Musíte si přečíst

OKD získá půjčku 700 milionů od státu

Facebook prudce zvýšil zisk. Akcie letí vzhůru

Návrat herního pravěku. Na podzim ho chystá Nintendo i…

Zisk Mitsubishi se kvůli aféře s manipulací spotřeby…

Investiční smlouva s General Electric za 10 miliard…

Nový školní rok s vyššími platy. Učitelé si polepší o…

Eva Liba: Snapchat nepochopí nikdo nad 30 let
Nejrychleji rostoucí sociální síť světa Snapchat sází jen na mladé, pro starší je extrémně nepřístupná. Microsoft ani Google to nedotáhli tak daleko, říká v pořadu Euro TV Eva Liba, social media manager společnosti Coca-Cola.
Zhlédnout další videa